I na práci z domova se vztahuje zákoník

Zaměstnanci většinou home office vítají, protože jim umožňuje lépe sladit pracovní a rodinný život. Výkon práce z domova má ale svá pravidla, jichž si musí být zaměstnavatel i zaměstnanec vědomi před tím, než se pro tento způsob práce rozhodnou.

„Výkon práce z domova je výkon sjednaného druhu práce se vším všudy. To znamená, že zaměstnanec musí plnit své pracovní úkoly stejně kvalitně, jako kdyby je vykonával na standardním pracovišti. Fakt, že pracuje z domova, není omluvou pro nižší kvalitu práce nebo nižší výkonnost,“ připomněla Lucie Kalašová, advokátka spolupracující se společností bpv Braun Partners.

„Na druhou stranu platí, že zaměstnavatel může po zaměstnanci požadovat jen takové práce, které jsou kryté sjednaným druhem práce podle pracovní smlouvy. Jiné práce (i když by byly z domova realizovatelné) není zaměstnanec povinen vykonávat, pokud s jejich výkonem nesouhlasí,“ dodala.

I během doby, kdy zaměstnanec pracuje z domova, může nastat situace, kdy zaměstnavatel pro něj nemá dostatek pracovních úkolů, aby vykryl celou pracovní směnu. V takovém případě však nemůže tvrdit, že zaměstnanec nemá žádné mzdové nároky za dobu, kdy nepracoval, protože byl doma a mohl se tedy věnovat svým soukromým záležitostem.

„Překážka na straně zaměstnavatele vznikla a je nutné ptát se proč. Podle důvodu pak lze určit, na jak vysokou náhradu mzdy má zaměstnanec nárok,“ upozornila Kalašová.

Výkon práce z domova podle ní nepředstavuje žádnou výjimku z obecných pravidel výkonu závislé činnosti. „Obecně platí, že závislá práce musí být vykonávána na náklady zaměstnavatele. To znamená, že zaměstnavatel by měl zaměstnanci poskytnout potřebné pracovní prostředky a nahradit mu případné účelně vynaložené výdaje spojené s výkonem práce z domova, třeba náklady za internetové připojení v rozsahu odpovídajícím vykonávané práci,“ shrnula advokátka.

Rozvrhuje-li zaměstnavatel zaměstnanci začátek a konec směny i při práci z domova a zaměstnanec pracuje se souhlasem zaměstnavatele přesčas, má nárok na mzdu, na kterou mu vzniklo právo, a příplatek za práci přesčas.

„Za souhlas s prací přesčas se považuje i to, když zaměstnavatel výsledky práce odebere za podmínky, že ví, že práce byla vykonána jako přesčasová práce,“ zdůraznila Kalašová.

Zároveň však připomněla, že mzda ani příplatek zaměstnanci nenáleží, je-li jeho mzda sjednána i s přihlédnutím k určitému množství přesčasové práce a provedená práce je kryta tímto limitem.

„Mzda ani příplatek za práci přesčas zaměstnanci nenáleží ani v případě, kdy se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodli, že zaměstnanec si bude sám rozvrhovat pracovní dobu. Jde o případy, v nichž zaměstnavatel neurčuje, kdy zaměstnanec práci vykonává, důležité pro něj pouze je, že zaměstnanec odevzdá hotovou práci v určitém termínu,“ upozornila Kalašová.

Zaměstnance by podle ní nemělo překvapit, pokud jej zaměstnavatel požádá, aby spolu uzavřeli písemnou dohodu upravující některá základní pravidla pro práci z domova.

„Tato dohoda může obsahovat i povinnost zaměstnance umožnit zaměstnavateli vstup do prostor, kde práci vykonává, za účelem splnění povinností zaměstnavatele v souvislosti s bezpečností a ochranou zdraví při práci.

Běžný je i závazek mlčenlivosti a základní pravidla pro práci s osobními údaji,“ vysvětlila advokátka.

Závěrem poukázala, že dosud nesjednanou práci z domova si nemůže ani jedna ze stran vynucovat. „Zaměstnavatel nemůže zaměstnance k práci z domova nutit a ani zaměstnanec si nemůže práci z domova v rozporu s uzavřenou pracovní smlouvou vynucovat,“ zdůraznila Kalašová.