Finanční poradna: Kdy je možné si nárokovat vrácení daru

Darování nemovitosti blízkému příbuznému není žádnou výjimkou. Řeší ho i čtenář, který se se svým dotazem obrátil na redakci. Jeho teta v seniorském věku mu nabízí darování chaty, na kterou pro věk a zdravotní problémy už nejezdí.

„Požaduje za to, abych se jí zavázal, že jí budu pravidelně přispívat určitou částkou k důchodu a nejméně jednou za měsíc ji s rodinou navštívím, jinak bude darování neplatné a dar musím vrátit. Takové 'darování' se mně ale nezdá,” napsal muž a zároveň požádal o vysvětlení, jak zákon darování nemovitosti upravuje.

Ke čtenářově situaci se vyjádřil právník Jan Dubenský: „Situace, kterou čtenář popisuje, modifikuje institut darování a jeho zákonné principy.  Najdeme jej v ustanovení občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., v platném znění), konkrétně pak v ustanoveních § 2055 a následujících.”

Jak dále připomněl, darování není jednostranný právní akt, ale jde o smlouvu mezi dvěma subjekty, kdy jeden (dárce) bezplatně převádí své vlastnické právo na druhého (obdarovaného) a ten nabídku daru přijímá. Darování proto nelze vnutit.

V případě darování nemovitosti musí být darovací smlouva uzavřena písemně a registrována v katastru nemovitostí, jinak by byl právní úkon neplatný.

Součástí darování nemovitostí může být také ujednání o věcném břemenu, např. doživotní bezplatné užívání nemovitosti dárcem za sjednaných podmínek.

„Bylo-li ujednáno, že i dárce bude navzájem obdarován, jedná se o darování jen vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění druhé strany. V daném případě je vzhledem k neurčitosti doby, kdy by čtenářova teta měla od něho obdržet finanční protiplnění, takové darovaní problematické, a to i vzhledem k tzv. podmínce povinných návštěv u tety,” doplnil Dubenský.

Odvolat dar, tedy vrátit jej zpět dárci, je podle zákona možné jen ve dvou přesně stanovených případech.

Za prvé se jedná o ustanovení § 2068, které definuje případ, kdy upadne dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen. V takovém případě pak může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě.

„Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba. Tuto povinnost však ani obdarovaný nemá, octne-li se sám v obdobné nouzi jako dárce,” doplnil právník.

Ve druhém případě je pak možné odvolat dar, pokud obdarovaný ublížil dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy. Pak může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Pokud již došlo k předání daru, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, pak zaplacení jeho obvyklé ceny.

Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké. Zabývá se tím ustanovení § 2072 občanského zákoníku.

„Z uvedených důvodů bych proto přijetí daru za podmínek stanovených čtenářovou tetou vzhledem k možnosti pozdějších konfliktů při výkladu takové smlouvy o darovaní doporučil odmítnout,” dodal Dubenský.