Finanční poradna: Jak vyloučit z dědictví nechtěnou osobu

Na redakci Práva se obrátila se svým dotazem čtenářka, která je sice stále vdaná, ale s manželem již řadu let nebydlí.

„Chtěla bych proto zařídit, aby manžel v případě mé smrti po mně nic nedědil. Slyšela jsem však, že vydědit lze jen děti, u manžela to tak nejde. Co mám dělat, abych v případě své smrti zajistila, aby po mně nedědil někdo, koho nechci?” ptá se čtenářka.

O pomoc s řešením případu čtenářky redakce požádala právníka Jana Dubenského.

„Je pravda, že děti zůstavitele, kteří mají status tzv. nepominutelných dědiců (musí dostat alespoň občanským zákoníkem stanovený díl), mohou být z dědictví vyloučeny prohlášením zůstavitele o vydědění (pořizuje se stejným způsobem jako závěť),” uvedl Dubenský.

Jak dále vysvětlil, je nutné uvést důvody vydědění stanovené v § 1646, resp. 1647, k nimž patří, že dědic neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi, neprojevoval o něj opravdový zájem, byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo vede trvale nezřízený život, případně je zadlužen a počíná si marnotratně, čímž ohrožuje případné dědění svých potomků.

„Manžela lze zbavit možnosti po ženě dědit tím, že odkáže celý svůj majetek v závěti někomu jinému nebo využije nový institut občanského práva, jímž je tzv. negativní závěť,” upozornil právník.

„Podle § 1649 odst. 2 občanského zákoníku může zůstavitel prohlásit o některém z dědiců nikoli nepominutelných, jemuž svědčí zákonná dědická posloupnost, že pozůstalosti nenabude. Pak by v případě ženina úmrtí dědili ti (v případě, že by nezanechala závěť), které uvádí zákoník v jednotlivých třídách pořadí dědictví,” vysvětlil Dubenský.