Článek
Evropská unie zavedla povinnost označovat domácí spotřebiče energetickým štítkem (který vyjadřuje energetickou náročnost daného výrobku) v roce 2001 a od té doby výčet spotřebičů, u kterých je nutné uvádět energetickou třídu, stále roste.
Cílem těchto štítků je, aby si každý spotřebitel mohl jednoduše a rychle porovnat náklady na provoz, a také vyvinout určitý „tlak“ na výrobce, aby vyráběli co nejekologičtější výrobky. Protože jsou štítky povinné pro všechny země EU, místo textu na nich najdete piktogramy srozumitelné každému národu.
Základní dělení je do tříd: třída A je energeticky nejúspornější, třída G nejnákladnější. Třída A se navíc dělí na A+, A++ a A+++. Některé výrobky, například pračky nebo lednice, se už smějí prodávat jen od třídy A+.
Každý spotřebič má také v dané kategorii jinou spotřebu energie, například lednice ve třídě A++ se musí vejít do 0,45 kWh za 24 hodin, pračka ve stejné třídě spadá do rozmezí 0,6 až 0,85 kWh za 24 hodin. Na energetickém štítku najdete i další údaje – roční spotřebu energie, případně i vody, nebo hlučnost spotřebiče.
Úspory v praxi
Obecně se dá říci, že nejvíce energie spotřebovávají ty spotřebiče, které jsou neustále v provozu – tedy především ledničky a mrazáky. V tomto případě se vám rozhodně vyplatí sáhnout po třídě A++ nebo A+++ (mezi nimi už takový rozdíl ve spotřebě není, v řádech několika málo stokorun za rok).
Pozor si dejte i na správnou velikost spotřebiče. Platí totiž, že veliká lednička v nejúspornější kategorii spotřebovává více energie než ta v nižší třídě, ale zato poloviční. Pokud si právě zařizujete novou kuchyň, mějte také na paměti, že by lednička neměla stát hned vedle sporáku nebo na přímém slunci, protože přílišné okolní teplo zvyšuje potřebu chlazení a tím i spotřebu energie.
Také u praček je třeba kromě energetické třídy zvolit i správnou velikost. Větší pračky čerpají více energie, a zrovna tak ty příliš přeplněné. Při nákupu rovněž raději sáhněte po samostatné pračce a samostatné sušičce, kombinované spotřebiče mívají vyšší spotřebu. Ušetřit na energiích můžete i změnou dodavatele.
Nemovitosti
Průkaz energetické náročnosti (často chybně označovaný jako energetický štítek) mají i budovy. Od roku 2013 si ho musí povinně pořídit všichni stavebníci nových nemovitostí a majitelé budov určených k prodeji či pronájmu. Také tento průkaz ukazuje spotřebu energie konkrétní nemovitosti a uvádí třídy A až G, přičemž se dále hodnotí ještě jednotlivé kategorie: obálka budovy, vytápění, chlazení, větrání, úprava vlhkosti, příprava teplé vody a osvětlení.
Průkaz energetické náročnosti budovy mohou vydávat pouze autorizované firmy a například v případě rodinného domu za něj zaplatíte kolem šesti tisíc korun. Průkaz energetické náročnosti budovy potřebují také žadatelé o dotace v rámci programu Nová zelená úsporám, který běží od 1. dubna 2014.
Na vaše dotazy odpovídá Martin Špaček z portálu Sfinance.cz.
| Máme na chalupě dvacet let starou ledničku a dcera nám tvrdí, že bychom ji měli vyhodit a pořídit si novou a úspornou. Opravdu se nám to ale vyplatí? |
|---|
| Záleží na tom, jak často ledničku na chalupě používáte. Pokud je zapnuta po celý rok, na nic nečekejte a dejte na radu dcery. Dvacet let stará lednička může mít spotřebu kolem 2 kWh/24 hodin, tedy 730 kWh za rok. Cenu energie stanovme pro zjednodušení na 5 Kč/kWh. Za rok tedy zaplatíte 3650 korun, za deset let 36 500 korun. Nová lednička třídy A+++ se spotřebou 0,31 kWh/24 hodin vás ročně vyjde na 566 korun, za deset let na 5660 korun. I když si koupíte novou ledničku za 12 tisíc korun, pořád vás to během deseti let vyjde o téměř 19 tisíc korun výhodněji. Jestli spotřebič zapínáte zhruba dva měsíce v roce, roční spotřeba činí zhruba 600 korun (šest tisíc korun po deseti letech), s novou ledničkou by vyšla na přibližně 93 korun (930 korun po deseti letech). Nákup nového spotřebiče se vám tedy finančně nevyplatí, otázkou ovšem zůstává, jestli vás stará lednička neruší nadbytečným hlukem a také jak moc je praktické a hygienické neustálé zapínání a vypínání spotřebiče. |
