Článek
Muž sice dražbu napadl jako neoprávněnou, zlínský soud ani exekutor mu ale nepopřáli sluchu. Nakonec skončil na ulici. Svůj boj ale nevzdal a po deseti letech Krajský soud v Brně rozhodl, že dražba je neplatná a muž o svůj dům přišel nezákonně.
Nevybíral si poštu
Statný šedesátník Libor P. provozoval ve Zlíně opravnu autoelektroniky a měření emisí. V době rozvodu své podnikání přerušil a pomáhal kamarádovi v Olomouci rozjet obchod s počítači. Domluvili si spolupráci na rok, ale těsně předtím, než měl už zaběhnutý obchod předat, byla provozovna vykradena.
„Zloději vzali zboží za milión korun a bohužel to nebylo pojištěné. Takže jsem se s kamarádem dohodl, že v tom obchodu budu dělat zadarmo, dokud mu dluh nesplatím. Ani jsem nejezdil domů do Zlína, kam mi bohužel chodila pošta, takže jsem netušil, že tam mám dopis od zlínského exekutora Martina Růžičky,“ řekl Právu Libor.
V prosinci jsem zůstal v teplácích a tričku na ulici.
O exekuci se dozvěděl, když do obchodu v Olomouci přišli exekutorští pomocníci s tím, že jdou zabavovat majetek.
„Řekl jsem jim, že o ničem nevím, a hlavně že zboží ani obchod nejsou moje. V obchodě byl jeden pán, pro kterého jsem dělal počítač, a řekl mi, že je právník a jestli bych nechtěl, aby mě zastupoval,“ vzpomíná Libor.
„Podepsali jsme plnou moc a já ji odnesl druhý den na soud do Zlína. Soudci jsem vysvětlil situaci s tím, že se s manželkou určitě vyrovnám. On proti tomu nic nenamítal, a protože už bylo stanoveno datum dražby mého domu, který mi byl v exekuci zastaven, tak mi řekl, ať za ním ráno před dražbou dojdu a že to ještě zastavíme,“ dodal.
Ráno před dražbou ale na soudce čekal marně, a proto se vydal na místo, kde se měl jeho dům prodávat. „Přišel jsem ale pozdě, navíc mi tam řekli, že ani žádná dražba nebyla. Myslel jsem si, že se to nakonec opravdu zastavilo, a šel jsem domů. Ovšem za pár dní zazvonilo pár chlápků, a že se mám vystěhovat, že dům už není můj,“ vypráví Libor.
„Zavolal jsem na ně policii, ale nepomohli mi. Pak jsem se dozvěděl, že dům mi prodali za půl miliónu, i když cenu měl minimálně trojnásobnou. Po měsíci se u mě ti chlapi objevili znovu a vyhodili mě ven. V prosinci jsem zůstal v teplácích a tričku na ulici,“ dodává Libor.
Prvních pár dnů našel přístřeší v lepenkové krabici a nakonec skončil naprosto vyčerpaný v nemocnici. „To nebyl život, navíc jsem měl pocit, že jsem prostě prohrál, že spravedlnosti už se nikdy nedovolám. A tak jsem se chtěl oběsit. Naštěstí mně v tu chvíli pomohl jeden známý z nejhoršího, dokonce mi přivezl karavan, abych měl kde bydlet.“
„Svoje podnikání jsem měl psané na dům, o který jsem přišel, a protože nemůžete mít živnost převedenou na adresu obecního úřadu, zrušil jsem ji. Navíc v dílně jsem měl dluh na nájmu za dobu, co jsem byl v Olomouci, a nikde už jsem si nemohl půjčit,“ říká Libor.
Roky tahanic
Proti dražbě i rozdělení peněz z prodeje domu se odvolal, ale u zlínského soudu neuspěl.
Za pravdu mu dal sice až odvolací Krajský soud v Brně, ale majitel realitky, která jeho dům koupila, podal dovolání k Nejvyššímu soudu (NS). Ten případ vrátil zpátky do Brna, kde soudci po deseti letech nyní rozhodli, že dražba byla nezákonná, neboť exekutor i zlínský soud absolutně ignorovali, že muž má advokáta, se kterým podle zákona museli komunikovat.
Z bezdomovce se opět stal majitel domu, i když majitel realitky ještě podal znovu dovolání k NS. Celá věc má ale háček; v domě mezitím už roky bydlí jiní lidé, kteří si dům koupili v dobré víře, že vše je právně v pořádku. A ti nemohou jen tak dům opustit.
„Aspoň jsem se ale dohodl s bývalou ženou, že by mohla exekuci stáhnout a vyrovnali bychom se jinak,“ snaží se být Libor optimistou.
Selhal prý soud
Exekutor Růžička přes mluvčí Exekutorské komory Petru Báčovou vzkázal, že chyba se stala u Okresního soudu ve Zlíně.
„K pochybení soudního exekutora nedošlo. Jde o formální selhání na straně soudu. Po část úkonů v dražbě byl zastoupen advokátem, ovšem soud tuto plnou moc nedoručil exekutorovi. O tomto existuje potvrzení, v němž soud toto své pochybení uznává,“ řekla Právu Báčová.
„Exekutor nemohl tušit, že povinný má advokáta a že má být doručováno jemu. Případ je v řešení. Pokud by NS potvrdil, že soud ve Zlíně pochybil, může se povinný obrátit na stát s žádostí o náhradu škody,“ dodala.
„Já žádné odškodnění nechci. Deset let života mi nikdo nevrátí. Nepřišel jsem jen o dům, ale i rodinu. Když jsem skončil na ulici, všichni kromě dvou nebo tří kamarádů se ke mně otočili zády. Deset let jsem neviděl svoje syny, s bezdomovcem nechtějí mít nic společného.“
Pokud skutečně nakonec dostane dům zpátky, je rozhodnutý jej prodat nebo pronajmout.