Důchod dostane ve stáří každý aneb Nejčastější mýty o starobních důchodech

Mnohé skutečnosti související s důchodem nebo jeho výpočtem jsou poměrně komplikované. Lidé mnohdy například nevědí, co se do důchodu „počítá” a co nikoliv,

ČSSZ se proto rozhodla některé z omylů vysvětlovat:

Není to tak. Je ale třeba rozlišit dva odlišné faktory – dobu pojištění/zaměstnání a výdělky.

Pro nárok na důchod a jeho výši se započítávají doby pojištění (zpravidla zaměstnání či podnikání) získané od ukončení povinné školní docházky. Na délce doby pojištění pak závisí procentní výměra důchodu. Ta se počítá z osobního vyměřovacího základu – zjednodušeně řečeno z průměru výdělků v tzv. rozhodném období.

Rozhodné období jsou tedy roky, za které se zjišťují výdělky pro výpočet důchodu. Začíná kalendářním rokem po roce, v němž člověk dosáhl 18 let, a končí rokem, který předchází roku přiznání důchodu.

Do rozhodného období se podle zákona o důchodovém pojištění nezahrnují roky před rokem 1986. Výši důchodu tedy neovlivní výdělky získané před rokem 1986, doba pojištění získaná před tím rokem však ano.

Minimální důchod a životní minimum není totéž. Minimální výše procentní výměry důchodu je stanovena zákonem o důchodovém pojištění. Činí 770 korun. K ní náleží základní výměra důchodu, která v roce 2016 činí 2440 korun. Minimální výše důchodu přiznaného v roce 2016 tedy činí 3210 korun.

Důchod v této minimální výši může být přiznán v případech, kdy sice lidé splní podmínku potřebné doby pojištění, ale v rozhodném období nemají buď téměř žádné nebo velmi nízké příjmy a důchod jim jednoduše řečeno „není z čeho vypočítat“.

Životní minimum člověka, který žije sám, je nyní 3410 korun. Pokud spolu žijí například manželé, pak životní minimum pro první osobu v domácnosti činí 3140 korun a pro druhou 2830 korun.

To bohužel není možné. Dobrovolné důchodové pojištění sice existuje, ale nelze ho použít univerzálně ve všech situacích. Přihlášku je možné podat nejdříve na dobu od 1. ledna 1996.

Zákon stanoví, z jakých důvodů je možné se k dobrovolnému důchodovému pojištění přihlásit a za jakou dobu zpětně od podání přihlášky ho lze u každého z uvedených důvodů doplatit.

Přihlásit se k němu lze i bez uvedení důvodů, v tomto případě je však doplacení možné jen jeden rok zpětně před podáním přihlášky. Nelze jím tedy pokrýt různé „mezery“ a doby „bez pojištění“, které má člověk v minulosti.

Některá ano, ale některá ne. Je rozdíl mezi dohodou o pracovní činnosti a dohodou o provedení práce.

Dohoda o pracovní činnosti zakládá účast na pojištění a do důchodu se započítává, pokud nešlo o tzv. zaměstnání malého rozsahu, tj. pokud byl sjednán měsíční příjem alespoň 2500 Kč.

Činnost vykonávanou na základě dohody o provedení práce do 31. prosince 2011 není možné pro důchod započítat vůbec, od 1. ledna 2012 lze započítat měsíce, ve kterých zaměstnanec dosáhl z dohody příjmu vyššího než 10 tisíc korun.

Zaměstnávání vykonávané na zkrácený úvazek se do počtu let pro nárok na důchod započítává, je-li z příjmu odváděno pojistné.

Pro nárok na důchod a jeho výši se doba evidence u úřadu práce považuje za náhradní dobu pojištění. Započítává se ale pouze v zákonem stanoveném rozsahu.

Vždy se doba vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání započítává, je-li vyplácena podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a také doba, po kterou se podpora v nezaměstnanosti neposkytuje, avšak osobě vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání přísluší odstupné, odbytné nebo odchodné.

Doba vedení v evidenci úřadu práce, po kterou podpora není vyplácena, se započítává v rozsahu nejvýše tří let; tato doba tří let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod.

Z doby získané před dosažením 55 let věku lze započítat pouze jeden rok.

Není tomu tak. Dvěma základními podmínkami, které je třeba splnit, aby vznikl nárok na starobní důchod, je dosažení zákonem stanoveného důchodového věku a získání potřebné doby pojištění.

Riziko, že člověk „nedosáhne“ na starobní důchod, hrozí zejména při dlouhodobé nezaměstnanosti nebo takových formách práce, které nelze pro důchod započítat. Příčinou nesplnění podmínek pro důchod může být i doba strávená ve výkonu trestu, pokud odsouzený nebyl zařazen do práce, či pobyt nebo činnost ve státě, s nímž ČR nemá smlouvu o sociálním zabezpečení.

Nesplnění podmínky potřebné doby pojištění nelze prominout. Je však možné si dobu, která do získání potřebného počtu let chybí, dopracovat. Důchod pak může být přiznán ode dne, kterým byla doba pojištění dodatečně získána.

V případě, kdy se kryjí dvě nebo více dob pojištění (např. hlavní a vedlejší pracovní poměr nebo souběžný výkon zaměstnání a podnikání), lze dobu do celkového součtu započítat pouze jednou.

To platí i v případě, kdy se doba pojištění překrývá s náhradní dobou (např. výkon zaměstnání při současné péči o dítě).

To zjednodušeně řečeno znamená, že v rámci jednoho kalendářního roku může být započítáno maximálně 365 dní účasti na důchodovém pojištění.

Pokud souběžná výdělečná činnost zasahuje do rozhodného období, za které se zjišťují příjmy pro výpočet důchodu (od roku 1986 do roku předcházejícího přiznání důchodu), výdělky ze všech souběžných činností se sčítají.

Pokud je člověk nemocný během výkonu zaměstnání, nemá to na délku doby, která se mu započítává pro důchod, vliv.

Pokud doba dočasné pracovní neschopnosti spadá navíc do tzv. rozhodného období, za které se zjišťují výdělky pro výpočet důchodu, musí být z tohoto období vyloučena.

To v praxi znamená, že nedojde ke snížení (rozmělnění) průměru výdělků pro výpočet důchodu. Celkový souhrn příjmů v rozhodném období je rozpočítáván pouze na období, kdy byla vykonávána výdělečná činnost, což má na výši důchodu pozitivní dopad.

Rozdělení zaměstnání do tzv. preferovaných pracovních kategorií bylo zrušeno od roku 1993. Na výpočet důchodu podle současných předpisů nemá druh vykonávané práce vliv.

Výjimkou jsou např. některé kategorie horníků, kteří mají stanoven odlišný (nižší) důchodový věk.

Obecně platí, že na výši důchodu má vliv získaná doba pojištění a výdělky v tzv. rozhodném období, tj. od roku 1986 do kalendářního roku předcházejícího roku přiznání důchodu.

Když příjemce invalidního důchodu dosáhne důchodového věku a splní podmínku potřebné doby pojištění, má možnost prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) podle místa trvalého bydliště podat žádost o starobní důchod.

Jestliže vypočtený starobní důchod bude vyšší než vyplácený invalidní, bude mu starobní důchod přiznán. V opačném případě občanovi náleží nadále invalidní důchod v původní výši.

Příjemcům invalidního důchodu, kteří dosáhnou 65 let věku, výplata důchodu nezaniká, pouze ho ČSSZ ze zákona automaticky změní na důchod starobní. Výše nově pobíraného starobního důchodu však zůstane stejná, jako byla výše invalidního důchodu.

Naopak. Náhrady vyplacené zaměstnanci po skončení jeho pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu nebo z důvodu nemoci z povolání se pro výpočet důchodu započítávají.

Je ale nutné předložit potvrzení zaměstnavatele nebo pojišťovny o částkách, které byly za jednotlivé roky před přiznáním důchodu na náhradě vyplaceny.

Je-li dodatečně doložena skutečnost, která nebyla při výpočtu důchodu k dispozici (např. doklad o době zaměstnání či výdělku), lze ji pro jeho výši zohlednit kdykoliv. Pokud se v důsledku nově prokázaných údajů navýší důchod, lze finanční částku doplatit až pět let zpětně od data, kdy byly nové skutečnosti ČSSZ doloženy.

Také výdělečná činnost po vzniku nároku na důchod má na výši důchodu vliv. Musí však jít o činnost zakládající účast na pojištění. Procentní navýšení důchodu je v tomto případě závislé na tom, zda pracujete při pobírání důchodu v plné, nebo poloviční výši, či bez pobírání důchodu a po jak dlouhou dobu.