Článek
„Na sklonku minulého roku nám na školení výslovně řekli, že dovolenou za letošní rok již převádět možné nebude,“ řekla Právu například účetní jedné z větších pražských firem, která si nepřála být jmenována. Zaměstnanci ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) poté Právu potvrdili, že podobně si lednovou novelu zákoníku vyložily i další firmy.
Problémy s výkladem zákoníku ohledně převádění dovolených mají spíše menší a střední firmy.
„Velké podniky mají většinou právní oddělení, která si to ohlídají. Obecně je interpretace zákonů, jako je zákoník práce, těžká a nějaký čas trvá, než se dostane na úroveň zaměstnance,“ řekl Právu šéf odborového svazu KOVO Josef Středula.
Zaměstnavatel sice má podle nového zákoníku práce pravomoc čerpání dovolené zaměstnancům nařídit a může nařídit čerpání této dovolené v plném rozsahu do konce roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo.
Šéf musí zohlednit zájmy zaměstnance
Určenou dobu čerpání dovolené by měl písemně oznámit zaměstnanci minimálně 14 dnů předem, pokud se nedohodnou se zaměstnancem na kratší době.
„Není ale povinností zaměstnavatele postupovat takto striktně a může například vnitřním nařízením limitovat počet dnů, které lze převést do dalšího kalendářního roku, a tím i určí každému zaměstnanci počet dní, které si v daném kalendářním roce musí dovyčerpat,“ sdělila Právu mluvčí MPSV Viktorie Plívová.
Jak dále uvedla, podle zákona je zaměstnavatel při určování dovolené „povinen přihlédnout i k zájmům zaměstnance“, tedy nejen k provozním důvodům.
Zákoník práce přitom doslova uvádí několik příkladů, kdy je možné dovolenou převádět do dalšího roku, překážky na straně zaměstnance, jako je čerpání nemocenské či rodičovská dovolená, a na straně zaměstnavatele důvody provozní (pokud by jednorázové dočerpání zbývající dovolené například mohlo poškodit chod či provoz firmy apod.).
„Vzhledem k tomu, že zákoník práce hovoří o tom, že by měly být při čerpání dovolené zohledněny zájmy jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele, předpokládá se dohoda mezi oběma stranami,“ doplnila Plívová.
Mluvčí Českomoravské konfederace odborových svazů Jana Kašparová řekla, že zaměstnavatel je nově povinen určit dobu čerpání dovolené podle písemného rozvrhu (vydaného se souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců).
„A to tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, v němž právo na dovolenou vzniklo,“ konstatovala.
MPSV v novém zákoníku zarazilo praxi, kdy bylo možné nevyčerpanou dovolenou proplatit. Nově se proplácí pouze v případě skončení pracovního poměru zaměstnance.
Nemůže-li být dovolená v jednom roce vyčerpána, zaměstnavatel ji musí zaměstnanci určit tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku.
Nevyčerpaná dovolená nepropadne
„Zároveň však už neplatí, že by mi nevyčerpaná dovolená propadla, pokud ji v následujícím roce nedovyčerpám. Počty volných dní, které ušetřím, se mi nasčítají s dovolenou roku nadcházejícího,“ uvedla Plívová. Zaměstnavatel je přitom povinen „určováním dovolené dbát na to, aby dovolená zaměstnancem byla řádně a včas vyčerpána“.
„Náš výklad je takový, že nevyčerpaná dovolená se shromažďuje a zaměstnanec si ji může nechat proplatit třeba i po letech při ukončení pracovního poměru,“ řekl Právu Jan Kotala z poradenské společnosti Fučík & Partneři.
Dříve to fungovalo tak, že nevyčerpal-li zaměstnanec starou dovolenou do konce roku následujícího, pak část v rozsahu čtyř týdnů bez náhrady propadla a případný další nárok (zpravidla 5. týden) se proplácel nebo jej bylo možné převést do třetího roku.
Zaměstnavatel má pravomoc v prvním pololetí následujícího roku zaměstnanci čerpání nařídit, resp. určit, kdy si převedené dny volna z předchozího roku vyčerpat. Když to do 30. června nestihne, může si čerpání dovolené z předchozího roku či let podle Plívové určit sám zaměstnanec.
„Zaměstnanec však má ze zákona povinnost oznámit zaměstnavateli čerpání této dovolené nejméně 14 dní předem, pokud se nedohodne se zaměstnavatelem jinak,“ dodala mluvčí.
Když zaměstnavatel určuje čerpání dovolené bez dohody se zaměstnancem, musí podle zákoníku alespoň jedna část trvat nejméně dva týdny v celku. Dobu čerpání dovolené má podle zákoníku práce určovat zaměstnavatel, zpravidla přímý nadřízený, který přitom nemusí udělit souhlas s termínem, který si zaměstnanec zvolí.
Výjimku mají jen ženy požadující, aby jim nevyčerpaná dovolená bezprostředně navazovala na mateřskou dovolenou.
Zaměstnavatel nesmí dovolenou nařídit na dobu, kdy je zaměstnanec na vojenském cvičení, dočasně práce neschopný, na mateřské nebo rodičovské dovolené.