Desetitisíce lidí žijí z týdne na týden a potřebují zálohy na mzdu

Zahlédl jsem inzerát, který nabízel uchazečům o práci na pozici dělníků a skladníků zálohu na mzdu každý týden. Kolik lidí u nás takto na etapy pobírá výplatu?

Když vycházím z našeho dubnového průzkumu mezi zaměstnanci, tak lidí, kteří deklarují určité potíže vycházet se svými příjmy od výplaty k výplatě, je aktuálně kolem padesáti procent. Z nich tři procenta uvádějí, že by jim pomohla záloha na mzdu od zaměstnavatele v hlavním zaměstnání. Jedno procento toho v tuto chvíli již i využívá.

Výrazně častěji než zálohy ale lidé deklarují coby účinnou pomoc ve zlepšení svého hospodaření dodatečný příjem k hlavnímu zaměstnání. Dvě třetiny lidí v potížích říkají, že by o to stály, a 24 procent už této možnosti nyní využívá.

Jedenáct procent ze všech zaměstnanců má aktuálně k hlavnímu zaměstnání přivýdělek v rámci projektu či brigády, typicky na dohodu o provedení práce, pracovní činnosti a podobně. Z těch jedenácti procent to mají dvě třetiny u jiných zaměstnavatelů. Třetina má pak souběh hlavního a vedlejšího zaměstnání u stejného zaměstnavatele.

Ta třetina je kolik z celkového počtu zaměstnanců?

Když to převedu na celou zaměstnanou populaci, lidí, kteří pracují na dohody u svého hlavního zaměstnavatele vedle hlavní smlouvy, je kolem tří až tří a půl procenta. Může to být svým způsobem kompenzace nízkých, nedostatečných příjmů – a dotčení zaměstnavatelé si tím zároveň nejspíše snižují základ pro odvody sociálního pojištění.

Nutno říci, že takový režim je za hranou účelu dohod, které mají sloužit především pro nárazovou krátkodobou spolupráci – například pro brigádníky z řad studentů a podobně.

Výraznou kompenzací nedostatečných příjmů jsou také přesčasy; 41 procent zaměstnanců pracuje běžně přesčas s tím, že u většiny – kolem 80 procent – jsou také vykázané a zaplacené.

Polovina lidí pracujících přesčas uvádí, že jde o znatelné vylepšení příjmů, 27 procent pak říká, že odměny za přesčasy tvoří podstatnou část jejich příjmů.

Vraťme se k lidem, kteří pobírají zálohy na mzdy. Pod jedním procentem si toho nejde moc představit. Kolik je to osob?

Zaměstnanců je nyní kolem 4,35 milionu. To jedno procento – či spíše rozpětí od půl do jednoho a půl procenta kvůli metodice průzkumu – odpovídá 22 tisícům až 65 tisícům lidí.

A proč takto pracují? Oproti tomu, kdy by brali výplatu jednou měsíčně, se pro ně přece nic finančně nezmění.

Mají pravidelné výdaje v určitých fázích měsíce. A kdyby neměli možnost záloh, musejí si brát velmi nevýhodné půjčky.

Lidé, kteří jsou v extrémně špatné finanční situaci a mají pravidelnou měsíční výplatu, se během měsíce, když už jim docházejí peníze, ale přijde nějaká další platba třeba na energie, na splátku nájmu či hypotéky, případně na neočekávané výdaje, mohou kvůli nevýhodným půjčkám snadno propadnout do dluhové pasti.

A bohužel také vidíme, že lidé v exekucích, kteří tvoří mezi zaměstnanci kolem sedmi až osmi procent, kumulují vícečetné exekuce právě kvůli tomu, že vytloukají klín klínem. Jednu půjčku druhou.

Zálohy na mzdy můžou pomoci rozmělnit tlak těchto závazků. Je to spíše taková prevence a rozložení hospodaření v čase.

Co to přináší zaměstnavatelům?

Z jejich strany je to spíš vstřícnost, mají s tím větší administrativní výdaje. Samozřejmě hraje roli i snaha sehnat pracovníky.

Z průzkumu mezi zaměstnavateli vyplývá, že zálohy jako benefit nabízejí řádově jednotky procent firem typicky v regionech, kde je problém s exekucemi a dluhy jsou častější. Ovšem o něco častěji zaměstnavatelé nechtějí lidi v exekucích přijímat, protože si tím nechtějí komplikovat situaci.

V některých regionech je však problém předlužení domácností tak výrazný, že by firmy odmítající lidi v exekucích nenabraly prakticky žádné posily.

Jsou nějaké profese nebo regiony, kde se to vyskytuje častěji?

Z toho vzorku jednoho procenta respondentů se nedají vyvozovat dalekosáhlé závěry. Ale když se podíváme na lidi ve vážných finančních obtížích, kteří mají problém vycházet od výplaty k výplatě a kterých je nyní kolem dvaceti procent, tak mezi nimi znatelně převažují ženy nad muži. Výrazně častěji tam jsou lidé ve středním věku, typicky s dětmi. A výrazně častěji jsou zastoupeni lidé se základním anebo středoškolským vzděláním bez maturity.

Z hlediska pracovního uplatnění jsou to nejčastěji lidé na nižších „modrolímečkových“ pozicích bez větší kvalifikace. Nikoliv řemeslníci, ale třeba obsluha strojů a zařízení, montéři, lidé na pokladnách v prodejnách a podobně. Lidé s nízkými příjmy, nízkou kvalifikací, v profesích, kde si nemůžou práci a podmínky moc vybírat.

A z hlediska regionů?

Zálohy častěji vyplácejí výrobní firmy na severozápadě, které tak pomáhají lidem na úrovni minimální mzdy nebo lehce nad ní, do 25 tisíc korun měsíčně.

A jak jsem říkal, že v celé zaměstnané populaci je nyní zhruba sedm až osm procent lidí předlužených s exekucemi, tak například na Ústecku nebo na Karlovarsku jejich podíl v některých firmách často převyšuje pětinu či třetinu.

Ubývá lidí se zálohami, nebo přibývá?

V posledních dvou letech byl dramatický vývoj kvůli výrazně zvýšené inflaci a dalším dopadům ruské agrese proti Ukrajině. Od konce roku 2021 klesaly reálné příjmy většiny zaměstnanců, v roce 2022 byl ten pokles bezprecedentní – a bohužel pokračoval i po celý loňský rok. Za poslední dva roky tak klesly reálné příjmy zaměstnanců kumulativně o dvanáct procent.

Na nízkopříjmové to dopadlo nejhůře, protože mají největší podíl nákladů na bydlení, energie a potraviny, kde se inflace propsala nejvíce.

Ještě v září loňského roku mělo vážné potíže vycházet s příjmy 24 procent lidí, skoro šedesát procent mělo nějakou míru obtíží. Nyní se to začalo malinko zlepšovat. Ale teprve začínáme umazávat obrovskou ztrátu z posledních let. Finanční situace lidí je pořád ještě horší než před ruskou agresí na Ukrajině.