Desetině Čechů nezbývají peníze na osobní útratu

Přitom se nejedná jen o tzv. nízkopříjmové skupiny. Právu to potvrdila Šárka Šustová z Českého statistického úřadu. Objevit je a statisticky podchytit je ale obtížné. Tito lidé se totiž důvody, proč nemají ani korunu pro své osobní použití, příliš nechlubí.

„Když zaplatím nájem, poplatky za telefon a internet, benzín a splátku půjčky, tak mi z výplaty nezbude nic,“ řekl Právu 45letý skladník Petr, který bere 16 tisíc korun čistého. „Že by mi zůstaly peníze pro osobní útratu, třeba abych mohl dětem či manželce koupit nějaký dárek, vzít je na výlet, na oběd či do cukrárny nebo že bych si třeba jen tak mohl koupit košili, která se mi líbí, o tom si mohu jen nechat zdát. Takovéto výdaje musíme s manželkou, která platí především jídlo, kosmetiku a podobné věci, pečlivě naplánovat,“ přiznal skladník.

Mít nějaké osobní peníze, které by každý mohl utratit bez nějakého přemýšlení či domluvy s partnerem, je ale podle psychologů a odborníků na rodinné vztahy základním předpokladem nejen osobní spokojenosti, ale i fungování dobrých rodinných vztahů včetně rodinného hospodaření.

„Někteří manželé a manželky musí odevzdávat svůj plat do posledního haléře buď partnerovi, nebo v lepším případě do společné kasy, dělají tedy po výplatě tzv. stojku,“ upozorňuje finanční poradce František Macháček. „Takový stojkař, když se třeba v zaměstnání vybírá na kytku pro kolegyni, která odchází do důchodu, se schovává na toaletě či odmítá s odkazem na nemocný žlučník společné posezení po práci, protože nemá ani na jedno pivo,“ dodává Macháček.

To má ovšem devastující vliv na jeho psychiku, na vztahy v rodině, kde se zadělává na zásadní konflikt, který často končí neřízeným výbuchem dlouholetého potlačování nespokojenosti či rozvodem, upozorňují psychologové.

Pokud má taková rodina děti, získávají nezáviděníhodný model poměrů v rodině. Z takových dětí buď vyrostou domácí despotové zvyklí, že jen oni o všem rozhodují, nebo ušlápnutí submisivní jedinci. Obojí je špatně, varují psychologové.

„Ke skupině lidí, kteří nerozhodují samostatně ani o koruně, patří i ženy z rodin, kde se vyskytuje tzv. ekonomické násilí,“ říká Zdena Prokopová z poradenského centra ROSA pro oběti domácího násilí. Podle sociologické sondy, kterou ROSA provádí již deset let, se s ekonomickou kontrolou setkává zhruba 65procent klientek ROSY.

Žádné peníze na chod domácnosti nedostává podle poslední sociologické sondy z loňského roku 18 procent žen. Cíleně málo peněz od partnera dostává 32,7 procenta žen. Dalších 11,2 procenta žen musí o peníze prosit, jsou jim přidělovány po malých bankovkách a poté musí předložit vyúčtování. Zakázáno pracovat má 10 procent klientek. Doprovodným problémem je zadlužování žen na nátlak partnera.

„Nejedná se přitom o ženy, které by záměrně rozhazovaly peníze, bezhlavě utrácely, ale často o ženy, vůči kterým partner uplatňuje svoji moc. Ty musí i klečet před partnerem, prosit o to, aby mohly dostat nějakou korunu na hygienické potřeby, koupit dětem zmrzlinu. Jedná se o ženy, které dostanou na nákup pět stovek, jež musí do posledního haléře vyúčtovat a nákup doložit potvrzenými účtenkami,“ uvedla Prokopová.

Při konzultacích se pak ukáže, že partner často jen kopíruje vzory, které viděl v původní rodině. „Vždyť i táta to tak dělal,“ často říkají. Pro zdravé vztahy v rodině, pro efektivní rodinné hospodaření je klíčová hlavně společná domluva, dobrovolnost, kdy ani jeden z partnerů se necítí znevýhodněn. A nejen dohoda, co bude rodina kupovat a za co utratí.

V rodině by měli její členové vědět, kolik jejich partner přibližně vydělává, ale i to, že část peněz si ponechá pro svoji osobní potřebu. Každý z partnerů by měl mít určité (i třeba malé) finanční prostředky, které by mu umožňovaly samostatně o nich rozhodovat. Mělo by tomu tak být i u tzv. nízkopříjmových rodin, kde není peněz nazbyt.

Může se vám hodit na službě Firmy.cz: