Článek
Zaniká tím povinnost ručení za daň. Podle doposud platné právní úpravy byla daň z nabytí nemovitých věcí v případech koupě nebo směny jedinou daní, kde si smluvní strany mohly zvolit, kdo bude jejím poplatníkem.
„V případech, kde se smluvní strany nedohodly jinak, je poplatníkem daně převodce. Novela zákona jednoznačně zavádí, že poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí bude nabyvatel, tedy kupující,“ uvedla Linda Paterová z Generálního finančního ředitelství.
Podle Paterové tím dojde i ke zjednodušení správy daně. Pro kupující to ovšem bude zásadní změna, která se projeví v další finanční zátěži při pořízení nemovitosti. Kupující bude muset mít peníze na daň buď v hotovosti navíc, nebo si na daň půjčit společně s hypotékou.
Většina bank podle finančních poradců již dnes umí daň z nabytí nemovitosti zahrnout do hypotéky – podmínkou ovšem je, aby bylo vše řádně popsáno v kupní smlouvě a také aby byla dostatečná hodnota zastavované nemovitosti.
„Všichni, kteří plánují v blízké budoucnosti prodat nebo koupit nemovitost, by tedy na tuto změnu měli myslet při přípravě smlouvy o převodu nemovitosti. Daň se bude totiž platit podle toho, kdy byl podán návrh s podepsanou smlouvou o převodu nemovitosti na katastr nemovitostí,“ upozorňuje vedoucí právního oddělení Partners Stanislav Holeš.
Pozor, ať daň nezaplatíte dvakrát
Pokud návrh na vklad dorazí na katastr do konce října 2016, platí se daň z nabytí nemovitosti podle dosavadního zákona, tzn. „postaru“.
Pokud však bude návrh podán až 1. listopadu 2016, platí daň z nabytí nemovitosti vždy kupující. „Proto je nutné dohodnout si vypořádání kupní ceny za nemovitost a zaplacení daně podle toho, kdy ji pravděpodobně ponesete na katastr,“ zdůrazňuje Holeš.
Když to bude až po 1. listopadu 2016, měla by už smlouva a způsob vypořádání kupní ceny odpovídat nové právní úpravě. „Kupující musí počítat s tím, že daň bude platit jen on sám, jinak mu hrozí nebezpečí, že daň zaplatí dvakrát a bude se muset s prodávajícím složitě a zřejmě i bezúspěšně dohadovat o vrácení části kupní ceny,“ varuje Holeš.
Jak by k této situaci mohlo dojít, lze ukázat na následujícím příkladu: Pan Plch si chce koupit dům od pana Krejzy. O koupi spolu budou vyjednávat v říjnu 2016 a 30. října 2016 spolu uzavřou kupní smlouvu. Dohodli se, že pan Plch zaplatí panu Krejzovi za dům kupní cenu jeden milión korun, a počítají s tím, že daň z nabytí nemovitosti ve výši 40 tisíc korun bude hradit prodávající pan Krejza právě z kupní ceny.
Návrh na vklad kupní smlouvy do katastru nemovitostí však doručili na katastr až 1. listopadu 2016. Vkladové řízení poté úspěšně proběhne a kupující, tedy pan Plch, se stane vlastníkem vytouženého domu a prodávajícímu panu Krejzovi vyplatí ujednanou kupní cenu jeden milión korun.
Protože však k návrhu na vklad, a tím i k převodu vlastnictví domu dojde až k 1. listopadu 2016, bude pan Plch povinen ze zákona zaplatit daň z převodu nemovitosti, bez ohledu na to, na čem se strany kupní smlouvy domluvily – musel by tedy vynaložit ještě o 40 tisíc korun více, než původně počítal.
