Článek
S příchodem hlavní dovolenkové sezóny mnozí zaměstnanci řeší, jaká jsou pravidla pro čerpání dovolené, na co mají podle zákoníku práce nárok. Ve spolupráci s právníkem Vítem Havrdou ze společnosti Kodap legal přinášíme základní přehled informaci, které vám mohou pomoci se v problematice čerpání dovolené orientovat.
Každý zaměstnanec může svého zaměstnavatele požádat o čerpání v termínu, který mu vyhovuje. Ovšem podle zákoníku je to zaměstnavatel, který svým zaměstnancům nástup na dovolenou určuje - tzn., že vybraný termín zaměstnanci schválit nemusí a dovolenou mu tak neposkytne.
Čerpat dovolenou mohou i zaměstnanci ve zkušební době, která obvykle trvá tři měsíce, i když obecně platí, že nárok na dovolenou za daný kalendářní rok má každý, kdo odpracuje alespoň 60 dní.
Zaměstnanci může vzniknout nárok na dovolenou v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok i za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce.
Zaměstnavatel zároveň může zaměstnanci dovolenou určit, i když pracovník podmínky pro její čerpání nesplnil, pokud je možné předpokládat, že je splní do konce kalendářního roku, popř. do skončení pracovního poměru.
Dva týdny v kuse
Na druhou stranu mají zaměstnanci podle zákoníku práce nárok na to, aby jedna část dovolené trvala alespoň dva týdny v kuse. Zaměstnanec se však může se zaměstnavatelem dohodnout i na jiné délce dovolené.
„Ačkoli zákoník práce preferuje čerpání dovolené pokud možno v celku nebo alespoň v délce dvou týdnů v celku, nic nebrání zaměstnanci čerpat dovolenou i v kratších časových úsecích, pokud se na tom dohodne se zaměstnavatelem, resp. zaměstnavateli nic nebrání určit zaměstnanci čerpání dovolené v kratších časových úsecích, pokud se na tom dohodne se zaměstnancem,“ doplnil Havrda.
Pokud pracujete ve firmě, která svým zaměstnancům nařizuje celozávodní dovolenou, počítejte s tím, že ze zákona může trvat maximálně dva týdny. U uměleckých souborů to mohou být nejdéle čtyři týdny, a to pouze v případě, že je to nezbytné s ohledem na provozní důvody zaměstnavatele.
Zaměstnavatel může dovolenou nařídit, ale i zrušit
Zaměstnavatel pochopitelně nemůže připustit situaci, kdy mu budou v provozu firmy scházet zaměstnanci. Musí proto směny a schvalování dovolených pečlivě plánovat. Proto zákoník práce dává zaměstnavatelům právo, aby svým zaměstnancům čerpání dovolené sami určili.
Ale při nařízení čerpání dovolené musí zaměstnavatelé dodržet dvě důležité podmínky. Jednak je zaměstnavatel povinen určenou dobu čerpání dovolené zaměstnanci písemně oznámit, a to alespoň 14 dnů předem. Pokud se ovšem se zaměstnancem nedohodne jinak. Druhou podmínkou je, že chce-li zaměstnavatel zaměstnanci rozplánovat dovolenou na celý rok, tak alespoň jedna část dovolené musí činit nejméně dva týdny v kuse. Zde opět platí, že se zaměstnavatel se zaměstnancem může domluvit i na jiné délce trvání dovolené.
Může se pochopitelně také stát, že z vážných provozních důvodů bude zaměstnavatel nucen zaměstnanci schválenou dovolenou přerušit či ještě před odjezdem na ni zrušit. V takovém případě pak má zaměstnanec nárok na to, aby mu zaměstnavatel proplatil všechny vzniklé náklady (letenky, storno zájezdu apod.).
Pokud pracovní poměr u svého zaměstnavatele ukončíte a stále vám budou zbývat nevyčerpané dny dovolené, musí vám je zaměstnavatel proplatit. Ovšem také vám i ve výpovědní lhůtě může vyčerpání dovolené nařídit. Musí vám to ovšem oznámit nejméně 14 dnů před termínem, pokud se nedohodnete jinak.
