Česko trápí zděděná chudoba, těžko se z ní uniká

Vyplývá to z šetření, které provedl Český statistický úřad. „Součástí dotazníku byla i otázka, jak respondent vnímal finanční situaci své domácnosti v době, kdy mu bylo čtrnáct let,“ konstatovala v časopise Statistika a my statistička Simona Měřinská.

Při porovnání se současnou finanční situací dotazovaných lze podle ní konstatovat zajímavá zjištění. „Respondenti, kterým se jevila tehdejší finanční situace jejich rodiny jako velmi špatná, zůstávají i nadále mezi nízkopříjmovými domácnostmi. Konkrétně 35,3 procenta z nich má příjem v prvním kvintilu příjmového rozdělení, což znamená, že patří mezi pětinu nejchudších domácností,“ upozornila s tím, že další více než čtvrtina patří do druhého kvintilu.

Naproti tomu lidé, podle nichž finanční situace jejich rodiny v dětství byla velmi dobrá, patří i nyní spíše mezi vysokopříjmové. „Konkrétně 34,9 z nich má příjem v pátém kvintilu, což znamená, že patří mezi pětinu nejbohatších domácností v Česku,“ dodala Měřinská.

Podle Aleny Zieglerové z Institutu pro sociální inkluzi je jednou z příčin vzdělání. „Vliv rodiny na sociální status a výši dosaženého vzdělání je enormní. Je to vizitka toho, jak málo dokážou školy vyrovnávat rozdíly vznikající v rodinách a vytáhnout děti z nepodnětného chudšího prostředí výše,“ konstatovala.

Celé se to podle ní promítá i do příjmové situace. Když má člověk horší školu nebo dosáhne nižšího vzdělání, skončí velice pravděpodobně mezi lidmi s nízkými příjmy. „Jde přitom hodně i o sociální kapitál. Pokud jste chudá samoživitelka a nemáte kontakty, které vám pomohou najít práci, zůstáváte tam, kde jste,“ konstatovala.

Projevuje se to podle ní i výrazně regionálně, kdy například na Bílinsku v Ústeckém kraji nedokončí ani základní školu dvojnásobek či trojnásobek lidí proti českému průměru.

Podle sociologa Daniela Prokopa z PAQ Research může být situace ještě horší, než uvádějí statistici. Část převážně sociálně znevýhodněných lidí totiž nevnímá svou situaci v dětství tak špatně. „Když zkoumáme, jak souvisí subjektivní a objektivní chudoba, řada lidí, kteří jsou objektivně chudí, se za chudé nepovažuje,“ konstatoval s tím, že tak mnoho lidí v nejchudším kvintilu hodnotí svou situaci v minulosti jako dobrou, i když patřili mezi chudé.

Důvodem situace jsou i podle něj nerovnosti ve vzdělávání. „Jsme jedna z pěti zemí v Evropské unii, kde jsou výsledky nejvíce závislé na socioekonomickém zázemí. To znamená, že děti z chudých a méně bohatých rodin jsou méně úspěšné než v řadě dalších evropských zemí, například i v Polsku či Estonsku,“ konstatoval.

Také on vidí problém v regionálních nerovnostech. „Formují šance. Nemůžete se tak snadno dostat mezi pětinu nejbohatších lidí, když se v některém z postižených regionů narodíte,“ upřesnil Prokop.