Češi vyhazují stále více odpadků, dohání v tom Západ

Přitom ještě před dvěma lety jsme v EU patřili k nejmenším producentům odpadů s 330 kg na hlavu ročně. S tímto číslem dosud oficiálně operuje ministerstvo životního prostředí.

"Současným množstvím se ČR dostává téměř na průměr EU, který činí 534 kg na jednoho obyvatele," tvrdí AVE CZ ve svých podkladech.

V ČR se recykluje zhruba 20 procent z celkové roční produkce odpadů. Jenže pouhá recyklace neřeší, jak naložit s drtivou většinou odpadu.

„Myslet si, že téměř veškerý odpad, který Češi vyprodukují, můžeme recyklovat, je z technického i ekonomického hlediska zelenou utopí,“ řekl jednatel AVE CZ Roman Mužík.

„Vyprodukujeme v ČR přes 5,3 miliónů tun odpadů ročně. Z toho jde do spaloven pouze 800 tisíc tun. Zbytek končí na skládkách, protože kapacity současných spaloven nestačí. Je nutné vystavět další moderní spalovny na minimálně 1,2 miliónu tun odpadu ročně,“ zdůraznil Mužík.

Skládkování je zatím v Česku nejrozšířenější dostupné řešení. "Skládky se ale musí ještě 30 let po svém naplnění bedlivě monitorovat a draze rekultivovat. Naproti tomu moderní centra pro energetické využívání odpadů (spalovny) vypouštějí výrazně méně emisí než většina tepláren a jiných lokálních energetických zdrojů na tuhá paliva, a obyvatelé z nich získávají teplo a elektřinu,“ řekl Peter Hodecek, jednatel společnosti AVE CZ, která v ČR provozuje osm skládek, z toho největší komplexní skládku odpadů v Benátkách nad Jizerou.

V argumentech hovořících pro spalování se firma opírá o výsledky Centra pro energetické využití odpadů v rakouském Welsu, které díky čistému spalování odpadů dodává cenově výhodné teplo a elektřinu pro 65 tisíc místních obyvatel.

Dvě třetiny provozu se přitom věnují pětistupňovému čištění zplodin z topeniště, kde teplota přesahuje tisíc stupňů Celsia.

Přitom rodinné a panelové domy jsou jen pár set metrů od spalovny ve Welsu a nedaleko teče řeka. Popílek se však do okolí nedostává, ubezpečují pracovníci energetického centra, neboť je dále zpracováván třeba ve stavebnictví nebo se stříká vodou a následně zahrnuje zeminou, čili rekultivuje.

Podobně se ke spalování staví i ve Švýcarsku, kde se už léta nerozšiřují skládky, a co se nepodaří recyklovat, se obvykle spálí a využije pro výrobu energie.

Proti budování moderních spaloven se hlasitě staví většina ekologických organizací, Tvrdí, že ve skutečnosti by to výrazně nesnížilo míru komunálního odpadu ukládaného na skládky, a že by to jen likvidaci prodražilo.

Argumentují i tím, že s budováním dalších spaloven by se zbytečně nenávratně likvidovaly i ty složky odpadu, které lze recyklovat.

Místní občanská sdružení, účelově zřizovaná v lokalitách, kde se spalovny plánují vybudovat, proti nim brojí, stejně ale jako proti případnému rozšiřování skládek.

„Snížit množství odpadu ukládaného na skládku o 65 % musíme do roku 2020, ale pouze u biologicky rozložitelných odpadů. Je výhodnější podporovat kompostování a recyklaci těchto surovin než jejich spalování. Teprve zbytek má smysl spálit,“ tvrdí Milan Havel z ekologické organizace Arnika.

„Snížit množství odpadu ukládaného na skládku o 65 % musíme do roku 2020, ale pouze u biologicky rozložitelných odpadů. Je výhodnější podporovat kompostování a recyklaci těchto surovin než jejich spalování. Teprve zbytek má smysl spálit,“ tvrdí Milan Havel z ekologické organizace Arnika.

Zároveň zpochybňuje, že by dramaticky rostla produkce odpadu v ČR.  „Prognózy tohoto typu se nepotvrdily,“ trvá na svém Havel.

„Až 80 % odpadu se u nás nesmyslně hází na skládky a velkou část z něj by spalovny mohly použít na výrobu elektřiny a tepla. Moderní spalovny mají vysoce kvalitní spalování a čištění spalin, a pro čistotu ovzduší tak představují minimální riziko. Mají ale také velmi vysoké pořizovací i provozní náklady, a spalování je proto daleko nejdražší způsob likvidace odpadů.  Do spaloven by tedy mělo jít jen to, co nejde zužitkovat jinak,“ zdůraznil Tomáš Hodek z občanského sdružení Ekodomov.