Češi shánějí nemovitosti u moře. Oblíbili si Španělsko, míří i za exotikou

Podle průzkumu agentury Ipsos pro poradenskou společnost Broker Consulting preferuje čtvrtina zájemců Španělsko. Jeho popularitu potvrzují i realitní makléři, kteří se na prodej nemovitostí v cizině zaměřují.

„Základní preference českých investorů jsou už 20 let prakticky stejné: Středomoří a Alpy, především Španělsko, Chorvatsko, Itálie a Rakousko. Konkrétní pořadí se rok od roku mírně liší, což do určité míry záleží také na projektech, které jsou v danou chvíli k dispozici,“ uvádí Jan Rejcha, generální ředitel společnosti Rellox.

To potvrzuje i Hana Kontriš, manažerka oborových služeb Seznam.cz, který provozuje největší realitní inzertní server Sreality. „Dlouhodobě sledujeme zájem třeba o dostupné byty na španělském pobřeží Costa Blanca a v okolí Malagy, v okolí chorvatského Zadaru a Šibeniku, v italském městě Scalea nebo na bulharském Slunečním pobřeží a v jeho okolí,“ říká.

Popularitu zahraničních realit u Čechů odstartovala covidová pandemie. Tehdy je část z nich začala využívat jako přímořské chaty či chalupy, na nichž přebývali v dobách nejpřísnějších zákazů.

Zároveň kupci zjistili, že nemovitosti jsou v zahraničí v řadě případů levnější než doma. Právě nižší cena se po odeznění pandemie stala jejich největším motivačním faktorem.

„Zákazníci nejčastěji poptávají byt se dvěma ložnicemi do 10 kilometrů od moře. Obvyklý rozpočet se pohybuje v rozmezí 300-500 tisíc eur,“ říká Lucie Krajná, majitelka kanceláře RE/MAX Lusso, která zprostředkovává prodej nemovitostí na španělském pobřeží Costa del Sol.

Pro představu, za zhruba 360 tisíc eur, tedy asi devět milionů korun, tam lze pořídit třípokojový byt s rozlohou přes 100 metrů čtverečních. V Praze by stejná suma stačila na průměrný 74metrový byt.

Kromě ceny je pro Čechy dalším lákadlem také možnost pořídit si místo, na němž mohou trávit svoji dovolenou.

„Jednoznačně se nám ukazuje, že mladší ročníky mezi 30 až 40 lety přestávají být chalupáři. Raději volí prodloužený víkend v zahraničí v oblíbené destinaci. Pro ně může být taková ‚chata‘ ve Španělsku nebo Itálii zajímavější,“ konstatuje Martin Novák, hlavní analytik Broker Consulting.

V době, kdy nemovitost nevyužívají, ji lidé mohou pronajímat, z čehož jim plyne dodatečný příjem. Výnosy z nájemného přitom v přímořských lokalitách výrazně porážejí ty v Praze.

Podle Rejchy v posledních dvou letech sehrává v úvahách zájemců roli také válka na Ukrajině. Lidé shánějí útočiště pro případ, že by se konflikt rozšířil a oni se chtěli z Česka odstěhovat. To potvrzuje i zmiňovaný průzkum agentury Ipsos. Zisk statusu rezidenta v cizí zemi v něm označilo za jednu ze svých motivací 59 procent dotázaných.

Vedle zmíněných klasických destinací, jako jsou Španělsko nebo Chorvatsko, roste zájem také o více či méně vzdálené exotičtější alternativy. V průzkumu Ipsosu lidé zmiňovali například Bali, klienti Relloxu pak poptávají nemovitosti třeba na Zanzibaru.

V Evropě zaujala Čechy v posledních letech také Albánie. Realitní kancelář MyAlbania prodávala ještě před třemi lety kolem 150 apartmánů ročně. Předloni jich bylo přes 180, loni navzdory útlumu celého realitního trhu 169. „Letos vidíme podobný zájem jako loni,“ říká Miloslav Mareška, specialista firmy na investiční byty.

Albánie je pro kupce atraktivní především velmi nízkými cenami. Mareška uvádí, že 95 procent českých klientů společnosti kupuje apartmán v přístavním městě Drač a okolí. Nejčastěji shánějí dvoupokojové novostavby o rozloze 60 metrů čtverečních u pláže nebo kousek od ní. Taková nemovitost se dá v lokalitě pořídit za necelé tři miliony korun.

Lidé, které na zahraničních realitách láká nízká cena, vidina vyšších výnosů nebo sen o bydlení u moře, by si ale měli dát pozor na případná úskalí. Podle Jany Brodani, výkonné ředitelky Asociace pro kapitálový trh, je nutné si uvědomit, že peníze uložené v takové nemovitosti nemusí jít rychle získat zpět. Jejich prodej může být někdy komplikovaný, záleží na momentálním zájmu kupců.

Zároveň je potřeba dávat pozor na splnění úředních požadavků nebo řádné placení daní. „Mám zkušenost, že kupující mívají tendenci podcenit především daňové otázky související s pořízením a vlastněním nemovitosti. Zejména daň z převodu nemovitosti nebo daň z nemovitostí,“ konstatuje Jakub Štilec, advokát z kanceláře Štilec & Partners.

Například daň z převodu nemovitosti činí v Chorvarsku tři procenta z hodnoty vily či apartmánu, ve Španělsku a v Itálii šplhá v některých případech až k deseti procentům. V Česku ji vláda v době covidové pandemie zcela zrušila.