Článek
Evropská směrnice o platebních službách pod názvem PSD2, která vstoupila v platnost již loni v lednu, a bankám mimo jiné nařizuje umožnit nepřímé zadání platebního příkazu.
„To znamená, že jakýkoli licencovaný subjekt může za klienta banky zadávat platební příkaz z jeho platebního účtu. Teď když zadávám platební příkaz, musím otevřít mobilní aplikaci, přihlásit se do internetového bankovnictví nebo jít na pobočku anebo použiji kartu vydanou mou bankou. Nyní ale mohu říci, že dávám třetí straně právo zadat za mě platbu,“ řekl Právu šéf Otevřeného bankovnictví České spořitelny (ČS) Martin Medek.
Jako příklad uvedl službu Platba z účtu, kterou podle něho využívá mnoho e-shopů. „Mám tři základní možnosti platby. Platební kartou, kterou využívá nadpoloviční většina klientů, alternativní platbu typu Apple Pay nebo Google Pay, kde jsou procenta zatím nízká. A pak je necelých 30 procent klientů, kteří nechtějí platit kartou, ale bankovním převodem. Ten musí být jednoduchý, rychlý a spolehlivý. Platba z účtu vyžaduje pouze přístupové údaje pro internetové bankovnictví, na které vás platba přenese,“ upřesnil.
Banky rovněž musí umožnit svým klientům poskytnout data o platebním účtu třetím stranám. Majitelem dat je klient a ten může rozhodnout, komu k nim dá přístup.
„Slovo platební je ale důležité, protože tady máme také účty spořicí, hypoteční, investiční, úvěrové a tak dále a na ně se směrnice nevztahuje. Jen na platební, tedy běžné účty. Podmínkou je, aby subjekt přijímající data měl příslušnou licenci u dohledového orgánu v jakékoli zemi EU,“ vysvětlil Medek.
Právě to, že nařízení se netýká žádných jiných než platebních účtů, komplexnímu přehledu o osobních financích poněkud brání.
Určili co, ale ne jak
Původní motivace zákonodárců pro směrnici PSD2 podle Medka byla, že předáním práv do rukou klienta vzniknou ve finančním sektoru nové subjekty a zvýší konkurenci v nabídce finančních služeb. Očekávalo se, že budou vznikat firmy, které dokážou nabídnout lepší službu nebo produkt, než poskytují některé banky.
Jedná se hlavně o digitální aplikace, které klientovi poskytnou lepší uživatelský zážitek, poradí mu s analýzou výdajů a podobně. „Když se bavíme s různými subjekty evropského trhu od bank, fintech, asociací a dalších, tak by se dalo říci, že PSD2 není nejlépe napsaná regulace. Popisuje, co se má stát, ale už neříká jak,“ vysvětlil Medek.
V tomto případě je to ale kámen úrazu. Začínají se tvořit různé tržní standardy. „Vystavit data klienta ven z bankovního systému v reálném čase a bezpečně je poměrně náročné. Řešení pro klienta pak vypadá v každé bance jinak. Třeba ČR má Czech Open Banking Standard, který připravila Česká bankovní asociace, ale i banky, které se přihlásí k jednomu standardu, mají různé nuance v technologickém řešení. Nemyslím, že je na obzoru jeden evropský standard,“ doplnil.
Ověření identity v digitálním prostoru
Otevřené bankovnictví jako celek podle něho zkoumá, jak banka může otevřít svoje zdroje jiným subjektům a vytvořit přidanou hodnotu jak pro klienta, tak pro banku, a také třetí subjekt. „Jde o to, dostat banku do místa a okamžiku, kde klient potřebuje finanční služby. To, že klienti přestávají chodit do poboček, je již déle trvající trend. Nyní ale čím dál tím častěji lidé řeší každodenní potřeby kdykoli a kdekoli přes mobilní zařízení,“ uvedl.
Česká spořitelna má aktuálně necelou stovku třetích stran, které jsou připojeny na programovatelné rozhraní banky (tzv. API), jejich prostřednictvím využívají otevřené služby desítky tisíc klientů měsíčně.
Jen osm třetích stran je v rámci povinných služeb PSD2, zbývající desítky třetích stran využívají prémiové služby otevřeného bankovnictví. „Rozhraní ČS jsou hojně a široce používána,“ uvedl Medek.
Jako příklad zmínil, že nejvíce koncových uživatelů využívá digitální ověření identity klienta. „Třeba u společnosti Sazka, kdy při registraci uživatelského účtu dokážeme klienta ověřit digitálně během pár vteřin a nemusí na pevnou pobočku Sazky. Tam se jedná o tisíce klientů měsíčně,“ uzavřel.
