Advokáty rozlítila snaha soudů srazit jim extrémní odměny z malých dluhů

„Nejvíce mi vadí hledání příčiny přetěžování soudů v odměňování advokátů. Pokud budou mít advokáti menší nebo žádné odměny, nebudou se vymáhat tzv. bagatelní pohledávky a soudy budou mít méně práce. To znamená, že věřitelé by museli rezignovat na vymáhání pohledávek. Začne zase platit, že normální je nevracet dluhy?“ napsal Právu tajemník České advokátní komory (ČAK) Ladislav Krym.

„Poté, co ministerstvo před čtvrt rokem prosadilo trojnásobné zvýšení soudních poplatků, které musí věřitelé zaplatit za každou žalovanou pohledávku a soud je nevrací, a chce teď snížit náhrady advokátům na půlku, se vymáhání drobných dluhů pro věřitele stane výrazně prodělečným,“ sdělil Právu advokát Zbyněk Dvořák.

Podle statistik Exekutorské komory se totiž průměrná vymahatelnost takzvaných drobných pohledávek pohybuje do dvaceti procent.

Advokáti se také začali ostře přít se soudci, včetně prezidenta Soudcovské unie Tomáše Lichovníka, o tom, zda extrémní, 700–800procentní zisky z tzv. právních kroků u drobných pohledávek jsou morálně a právně v pořádku, nebo ne.

Krym tvrdí, že náklady řízení se přiznávají vítězné straně, a nikoliv jejímu advokátovi, a že slova Lichovníka o tom, že si advokáti udělali ze soudů generátory zisků, jsou nepravdivá.

„Nechci se nijak zastávat notorických neplatičů či černých pasažérů, ale aby soudní vymáhání celkové částky 10 220 korun stálo dlužníka dalších 82 200 korun, připadá nejen mně silně nepřiměřené,“ napsal Právu Lichovník, podle kterého se ze soudů staly generátory zisků hrstky advokátů, neboť justici zavalují desítkami tisíc hromadných žalob na bagatelní částky.

„Nikdo nezpochybňuje právo na obchodování s pohledávkami, ale pouze to, že nelze vydělávat na dlužnících tím způsobem, který zvolily dotčené (nekorektní) inkasní agentury. Ony nevydělávají na pohledávkách samotných, ony vydělávají výlučně na institutu náhrady nákladů řízení, a to je v rozporu se smyslem a účelem zákona,“ napsal Právu soudce Jan Tichý z Okresního soudu v Ústí nad Labem, který se jako první soud v Česku proti uznávání nehorázných zisků překupníků s pohledávkami veřejně postavil.

Podle soudce Tichého mohou být klidně stávající tabulkové sazby odměn za právní kroky ponechány, ani by se nemusely vyhláškou krátit na půlku, ale zároveň by se dle jeho mínění měly soudcům uvolnit ruce pro „možnost výši těchto náhrad svým rozhodnutím snížit, pro hromadnost a jednoduchost vymáhání“.

„Existují i korektní inkasní společnosti, těch je však velmi málo a nenakupují bagatelní pohledávky, spíše dluhy z úvěrů. Dluh sto tisíc korun koupí třeba za desetinu a na rozdílu vydělávají, což je v pořádku,“ dodal soudce Tichý.

Kdyby se podle něho nechal advokátem zastoupit přímo dopravní podnik nebo jiný podnikatel, jehož předmětem podnikání není soudní vymáhání dluhů jako u inkasních agentur, náhradu za advokáta mu i ústecký soud přizná. Svými rozhodnutími se ale postavil proti tomu, že skupinky advokátů tvořící firmy zaměřené na odkup pohledávek si najímají další advokáty, aby tak mohly vysoké odměny za náklady řízení nárokovat.

„Mám pocit, že Česká advokátní komora hájí spíše zájmy inkasních agentur – právo advokáta, který zastupuje inkasní společnost, není totiž našim rozhodnutím nijak dotčeno, dotčeny jsou pouze zisky inkasních agentur,“ dodal Tichý.

„Podání žaloby na zaplacení dluhu je právem každého věřitele, a pokud jsou nyní soudy nadměrným nápadem těchto žalob přetíženy, je na státu, aby učinil odpovídající organizační opatření. Generování zisku advokátům ale spatřujeme v něčem jiném – v tom, že bagatelní pohledávky začali od věřitelů skupovat sami advokáti, kteří pak v zastoupení jiných advokátů podávají žaloby k soudům. V tomto případě již o generování zisku advokátům evidentně jde,“ napsal tajemníkovi ČAK soudce Viktor Vaške.

Postup ústeckých soudců de facto potvrdil Ústavní soud, který zamítl stížnost jedné z vymáhacích společností, která tvrdila, že ústecký soud ji zkrátil na ústavních právech, když jí vysoké odměny za jejího advokáta nepřiklepl.