Zlatý prsten za chleba. Zastavárny v Polsku za krize jen kvetou

Jak se ekonomická situace v zemi zhoršuje, roste počet lidí nucených sáhnout k takovému nouzovému získání peněz – za vše mluví fakt, že během dvou let stoupl počet zastaváren z 10 na 15 tisíc a denně přibývají další, zejména v menších městech a chudších čtvrtích velkoměst, kde žijí sociálně nejslabší.

Varšavská čtvrť Praga je jimi doslova posetá. Ve více než miliónové Lodži, proslulém dělnickém městě, má Piotrkowská ulice zastavárny na každém kroku. Podobně to vypadá v Krakově, Štětíně, Gdaňsku, Vratislavi či v Katovicích. A všechny skvěle prosperují.

Přibývá také tzv. mobilních zastaváren, které mají jen internetovou stránku. „Stačí zavolat a jejich právník přijde kdykoliv ve dne v noci, na místě ocení zastavované zboží, vyhotoví smlouvu a po jejím podpisu vyplatí peníze,“ napsal web Onet.pl. Byznys podle něj nejvíce kvete před Vánocemi, kdy lidem chybějí peníze na dárky. V tu dobu jsou zastavárny v provozu 24 hodin denně.

Systém zastaváren funguje následovně: Člověk v nouzi dostává za přinesené zboží třetinu jeho hodnoty. Peníze, v závislosti na podepsané dohodě, musí vrátit do týdne nebo měsíce. Nestane-li se tak, platí se za každý den zpoždění zastavárně nejméně tři procenta z půjčené sumy, někde i podstatně víc. Pokud si klient zastavený předmět nevyzvedne (postupuje tak asi polovina z nich) nebo nezaplatí denní úroky, pak pracovníci zastavárny předmět prodají za dvě třetiny ceny, takže zisk mají vždy.

„Nebývalý růst počtu zastaváren je důkazem rostoucí bídy,“ řekl Jan Rymanczyk z Vratislavské ekonomické univerzity. Považuje je za místa, kde lidé za pár zlotých nechávají zlatý prstýnek či televizor, protože nemají dost peněz na chleba, nájemné či elektřinu. Podmínky, na něž musí přistoupit, mu připomínají vykořisťování ze začátku 19. století.

„Mezi klienty zastaváren jsou i tací, kteří to přehnali s braním půjček. Banky jim už nic poskytnout nechtějí, smyčka kolem krku se jim utahuje, a tak si ze zastaváren udělali bankomaty,“ upozornil sociolog Ryszard Cichocki.

„Nepromyšleně si půjčili na auta, jež nejsou schopni splácet, nastěhovali se do velkých bytů, které si nemohou dovolit, a kupují elektroniku, na niž nemají. Svému okolí předstírají, jak jsou úspěšní, a platí za to vysokou cenu,“ dodal sociolog.

„Poláci mají bohužel v krvi přesvědčení, že jejich budoucnost je nepředvídatelná. Proto dlouhodobě nic neplánují ani nešetří peníze,“ uvedl pro polský Newsweek Juliusz Gardowski z varšavské Vysoké školy ekonomické.

„Až příliš se rozšířil zlozvyk Nějak bude, protože vždy nějak bylo. Časy se však podstatně změnily a oni, když nemají jiné východisko, jdou do zastavárny a v konečném důsledku na to doplácejí,“ konstatoval.