Zdravotnický expert: Česko selhává v prevenci nemocí, může za to i konsolidační balíček

Oproti předcovidovým letům výrazně vzrostl počet lidí, kteří čerpají neschopenku. Loni jich bylo 2,54 milionu, v roce 2019 pak 1,91 milionu. Čím je ten nárůst způsobený?

První věc je, že na rozdíl od té doby platíme náhradu mzdy v době nemoci už od jejího prvního dne, nikoliv až od čtvrtého. Ta karenční doba na to samozřejmě má vliv. Ale ne tak velký, výrazněji se na tom podílejí jiné faktory. A to jsou zhoršování zdravotního stavu české populace a výrazný ústup od preventivních programů, který k větší nemocnosti zčásti vede.

Proč myslíte, že se zdravotní stav populace zhoršuje?

Onemocnění, která se dříve vyskytovala v pozdějším věku, se začínají projevovat už v tom ranějším. Oproti jiným zemím ve střední Evropě máme nárůst některých nemocí, kterým by se dalo předcházet, přičemž některé sice nejsou tak časté, ale jsou o to závažnější. Vedou až ke smrti. A jsou to zbytečná úmrtí. Kvůli tomu, že nemáme dostatečnou prevenci, každý rok přicházíme o 12,5 milionu zdravých člověkoroků. Je nás skoro jedenáct milionů, každý tak přicházíme o více než rok života prožitého ve zdraví.

Kterých nemocí se to týká?

Nejdůležitější preventivní programy, ty nádorové, se často plní jen na padesát až šedesát procent. U nádorů tlustého střeva prevence dokonce funguje jenom ve 31 procentech, kvůli čemuž umře každý rok zbytečně pět tisíc lidí.

Máme daleko větší těžkou nemocnost a úmrtnost na srdeční selhávání, protože lidé se dlouhodobě správně neléčí s chorobami srdce. A třetí z těch závažných onemocnění je diabetes. Každý rok přibývá 70 tisíc diabetiků. Už jich máme 1,2 milionu. Deset procent lidí má závažnou cukrovku.

Proč selháváme v prevenci?

Máme velký problém. V preventivních programech jsme nebyli tak špatní. V poslední době se ale na zhoršení podepsalo šetření v rámci státního rozpočtu, konsolidační balíček. Všechny zdravotní programy poskytované zaměstnavateli jsme zaměstnancům zdanili jako mzdu. To by ještě nebylo tak strašné. Ale my jsme je dali do jednoho balíku s jinými benefity.

Nabídka zaměstnavatele je tak limitována 22 tisíci korun. A lidé si mohou vybrat, jestli dostanou třeba příspěvek na dovolenou, nebo preventivní prohlídku, či očkování zdarma. Takže dnes vidíme, že zvláště lidé do padesáti let úplně skončili s prevencemi. Věc, která měla státu ušetřit asi dvě miliardy korun, neušetří nic. Lidé zdravotní benefity přestali čerpat, takže to nepřinese na daních skoro nic, ale navýší to počet onemocnění. Podle nedávného průzkumu za tak relativně krátkou dobu už skoro pětina firem snížila počet benefitů, další skoro pětina snížila jejich výši. A téměř desetina firem benefity zrušila úplně.

Opravdu je dopad zdravotnických programů od zaměstnavatelů na zdravotní stav zaměstnanců takový?

Jsou jasné příklady z různých zemí, kde zavedení jednoduchého modelu, kdy na prevenci zaměstnanců dohlíží lékař, o dvacet procent snížilo pracovní neschopnost. Když se do toho vtáhnou zaměstnavatelé, kteří dohled nad prevencemi organizují přímo v práci, roste „výtěžnost“ těchto programů až o třicet procent. To je vidět třeba ve Skandinávii, v Kanadě, teď s tím začíná Německo. Razantně to u nich snižuje pracovní neschopnost a prodlužuje délku života ve zdraví, což jsou věci, které se u nás naopak zhoršují. Letos tak dáme do zdravotnictví 550 miliard, což je dvakrát víc než před čtrnácti lety. Ale efektivita není vidět. My za ty peníze nemáme více zdravého a spokojeného života.

Takže by se zdravotní programy měly úplně vyjmout z benefitů a osvobodit od daní?

Zásadní věc, která by měla zaznít, je, že programy podpory prevence a zdravého životního stylu nejsou benefity. To jsou příspěvky zaměstnavatele na to, aby jeho zaměstnanci byli zdravější, chodili víc do práce, nebyli tolik nemocní. Je to příspěvek zaměstnavatele do zdravotního systému. Ty věci pak nemusí platit pojišťovna.

Cestou je, že se pracovnělékařské služby, například to, že lidé z namáhavých profesí chodí na pravidelné prohlídky, rozšíří o programy podpory zdraví. Vrátilo by to 120 tisíc lidí do práce. Mimo jiné proto, že by byli zdravější. Státu by to přineslo na odvodech, zdravotním a sociálním pojištění 75 miliard ročně.

Kdyby se ty programy aplikovaly u všech 4,5 milionu zaměstnanců, přineslo by to 2,3 procenta HDP. Kdyby se tak stalo alespoň u třetiny z nich, tak země získá navíc 0,7 procenta HDP a lidé by byli zdravější a spokojenější.

A chystá se v tomto směru něco?

Ministerstvo zdravotnictví letos plánuje dvě legislativní změny. První je změna zákona o veřejném zdravotním pojištění, kdy pojišťovny budou moci vyčlenit víc peněz do preventivních programů. A hlavně se plánuje, že se zavede takzvaný bonusový program. Zjednodušeně: když něco dodržuji v rámci prevence, dostanu za to například zlevněné lázně nebo léky s menším doplatkem.

Druhá věc je chystaná novela zákona o pracovnělékařských službách. Očekáváme, že pokud se zadaří, půjde do vlády ještě o letošních prázdninách

A ta změní co?

Říká, že když budou mít zaměstnavatelé ucelený zdravotní program pro zaměstnance, budou si moci náklady zanést jako nákladovou položku. Tuším, že limit je 23 tisíc korun krát počet zaměstnanců. Zaměstnanec za to nic nezaplatí, zaměstnavatel ušetří dvacet procent na daních.

To může fungovat u velkých firem. Ale co u těch malých, kde na to často nemají nejen peníze, ale ani personální kapacity?

Bude to všude stejné bez hledu na to, jestli budete mít firmu s padesáti lidmi, nebo s pěti zedníky. Prostě chcete o dvacet procent snížit pracovní neschopnost. Poskytovatelů, kteří to nabízejí, bude přibývat. Takže si u nich objednáte program třeba pro sedm zaměstnanců. Metodologie je taková, že se definuje, jaká je nemocnost firmy. V ní mohou být čtyři lidé úplně zdraví, dva mohou bolet záda a jeden bude mít cukrovku. Těm se zády se zaplatí speciální cvičení, zdravým posilovna, tomu s diabetem častější kontroly glykemie. A budou chodit častěji na preventivní kontroly. Podstatnou část těchto opatření hradí zdravotní pojišťovny, přičemž zaměstnavatel ve svých programech podporuje lepší přístup a organizaci. Argument, že je to typicky vhodné pro velké firmy, platí možná nyní, protože pro to nejsou pravidla. Ale to se, jak věřím, změní.