Zaměstnanost českých žen patří k nejvyšším

Srovnatelné počty zaměstnaných žen lze najít v Evropě ve Velké Británii, více pracujících žen pak má z Evropy pouze Litva, Rumunsko a Finsko (46 procent). Vyplývá to z informací publikovaných ve studii Sociální kontext života žen pracujících v řídících profesích.

Ženy jsou více než muži ochotné měnit svoji profesi, doplnit či změnit kvalifikaci, jsou ochotné pracovat i za nižší mzdu. Mají většinou jen jedinou podmínku - chtějí být blízko svého bydliště, aby mohly vyzvedávat děti. V této flexibilitě, jak upozorňují experti, se ale odráží i ta negativní skutečnost, že ženy jsou většinou první, koho zaměstnavatel propouští, a zároveň jsou mezi posledními, koho chce zaměstnavatel přijmout zpět do práce.

Nejdůležitějším důvodem k práci je pro ženy vylepšení rozpočtu rodiny (v sociologickém průzkumu to uvádí až 92 % dotázaných mužů a žen), následují potřeba uplatnit získané vzdělání a potřeba být mezi lidmi.

Česká domácnost je typicky dvoupříjmová. Pouze dva spojené příjmy zajišťují rodině dostatek finančních prostředků pro bezproblémový provoz, výchovu dětí a eventuálně i jejich udržení na studiích.

Konzervativní politici a zastánci tradičního modelu rodiny ale vysoký podíl zaměstnaných žen vidí neradi a přičítají mu všechny hříchy provázející moderní dobu, jako je malý počet narozených dětí, soužití bez oficiálního úředního razítka, vysoký počet rozvodů a požadavky rovnosti šancí a svobodu pro rozhodování ženy o tom, jak má vypadat její život, kolik chce mít dětí a o antikoncepci.

Podle průzkumů Sociologického ústavu České akademie věd ženy výrazně preferují rodinu (uvedlo 94 procent žen ) a jsou připraveny pro rodinu obětovat i svou kariéru. Přednost rodině před prací by dalo 63 % žen, ale jen 41 % mužů.

Mladí lidé však mají rodinu a pěkné vztahy v ní za jeden z nejvyšších životních cílů. Česká rodina se v posledních letech a desetiletích výrazně mění. Pokud v ní existují problémy, nedaří se zvyšovat počty narozených dětí, není to dáno jen zaměstnáním žen, tvrdí sociologové. Podle nich se na tom podílí řada faktorů.

"Rodiny, kde žena chodí do zaměstnání podle svého přání a přitom má děti a její rodina bez problémů funguje, jsou takové, kde si partneři navzájem více pomáhají," říká politoložka Martina Hronová. "Tento trend se projevuje především u lidí s vyšším, zejména vysokoškolským vzděláním," upozorňuje.

Pokud něco v rodině skřípe, hlavním důvodem bývá zpravidla rozpor mezi deklarovanými postoji a realitou. Dvě třetiny mužů sice prohlašují, že oba partneři mají mít stejné povinnosti při zajišťování chodu domácnosti, ale praxe je jiná. Čtvrtina žen tráví domácími pracemi měsíčně 120 hodin a více, ze zbylých tří čtvrtin menší část věnuje domácím pracem (praní, vaření, úklid, nákup) 60 hodin a víc, zatímco větší část 90 a více hodin měsíčně.

U mužů je tabulka opačná. Pět procent pánů tvorstva nedělá doma nic, 44 % věnuje práci v (kam ale například započítávají mytí či opravy auta) od jedné do 30 hodin měsíčně, třetina mužů věnuje pracem v domácnosti až 40 hodin a zbytek ještě více.

Dětem se v 71 procentech případů věnuje především žena, ve třetině případů oba partneři. Úklid obstarává z 90 procent žena, ale co bude k jídlu, může ovlivnit maximálně ze třiceti procent. Muži dělají domácí práce podle sociologických výzkumů, když mají chuť, nikoli když je to potřeba.

Přetrvávající společenské a sociální konvence automaticky považují za doprovodný jev pracovního úspěchu ženy její nezájem o rodinu, nechuť dělat domácí práce a starat se o děti, aniž by k tomu byly důvody či se řešila otázka, jak jí pomáhá její partner. Většina mužů současně těžce nese, když žena vydělává více peněz než oni. Jednou z reakcí je, že jí takovou práci zakazují vykonávat a nutí ji do podřadných činností.