Zaměstnanecké akcie by zvýšily efektivitu firem, říká ekonom z NERV

Ministerstvo financí zhoršilo letošní výhled ekonomiky, Česko se přitom stále jako jediná země v EU z hlediska ekonomické výkonnosti nedostala na předcovidovou úroveň. To už se asi nedá vysvětlovat jen externími vlivy.

Nikdy jsme to nevysvětlovali jenom externími vlivy. Česká republika vstupovala do pandemie s přehřátým trhem práce, s rostoucí inflací a v rozhýřené náladě. To jsou naše vnitřní vlivy.

Ale ať se nám to líbí, nebo ne, velkou částí snižujících se odhadů růstu jsou i snižující se odhady růstu Německa. To nás po desetiletí táhlo nahoru a nyní nás to chvíli bude trestat. Snad to ale bude k něčemu dobré a donutí nás to podívat se na reformy u nás doma.

Národní rada navrhla třicet sedm prorůstových opatření. Proč právě teď, nebo spíše proč až teď?

Už v polovině loňského roku nás vláda oslovila, jestli bychom se tématu nevěnovali a já jsem byl pověřen, abych to koordinoval. Pár měsíců jsme debatovali a psali, až jsme přišli s dokumentem, který následně putoval na příslušné resorty. Nějakou dobu to trvalo, ale nakonec jsme odpovědi dostali a jejich připomínky do dokumentu zapracovali.

Která opatření mohou v případě, že se jich vláda chopí, mít největší efekt, případně zafungovat nejrychleji?

Každé opatření jsme označili symboly, které mají ukazovat, jak rychlý náběh pro růst představuje. Typicky ve vzdělávání jsou i opatření, jež přinesou vyšší růst až za více než dekádu, někdy i mnohem později. Ale pro nás nebyla priorita, ať je všechno hned teď. Musíme dělat i věci, u kterých tu pomyslnou třešničku na dortu sní až některá z následujících vlád.

Osobně si ale myslím, že nejrychlejší dopady mají naše opatření na trhu práce.

Chcete rozhýbat trh práce změnou zákoníku, snazším náborem a propouštěním lidí, a to i výpovědí bez udání důvodu. Nebojíte se, že se firmy začnou zbavovat svévolně lidí, třeba starších dražší zaměstnanců, a nakonec to celé jen zatíží dávkový systém?

Média si z našeho návrhu flexicurity dánského střihu vzala většinou jen to flexi, a nikoliv security. Oboje je ale důležité a jedno bez druhého může vést k tomu, co popisujete.

Ani v Dánsku to není úplně bez udání důvodů na hodinu, ale hlavní je, že je větší flexibilita na trhu práce vykompenzována lepším zajištěním v nezaměstnanosti. Státu se to ale může vyplatit.

Navrhujete také zavedení zaměstnaneckých akcií. Co je cílem a jak by to mělo fungovat? Má to vůbec u politiků a firem šanci?

To je přesně příklad návrhu, který už řeší vláda i bez nás, a my to jen podporujeme. Zaměstnanecké akcie jsou senzační benefit, který zvyšuje efektivitu firem a trhu práce. Funguje bezvadně v pobaltských zemích anebo třeba v Kanadě či Izraeli.

Důležité je, aby se část zisku společnosti dostala i k zaměstnancům. Bohužel to dnes děláme špatně a zaměstnancům nabytí akcií rovnou zdaníme, což je dostává do situace, kdy třeba vůbec na zaplacení té daně nemají. Ideální je tedy danit je až při prodeji, ačkoliv i tam je potřeba určit, zda by se z prodeje mělo odvádět sociální a zdravotní pojištění, anebo by to byl kapitálový příjem. Vláda se to už teď snaží zlepšit, ale dalo by se to zlepšit ještě víc.

Dalším bolavým problémem je bydlení. Co musí vláda udělat, aby se jeho dostupnost konečně zlepšila?

Bydlení, nebo možná spíše stavebnictví se věnujeme v jednom velkém celku. U stavebnictví bohužel nejde provést jedno velké opatření, které ho vyřeší. Jde o celou řadu drobných kroků.

V mém ideálním světě by si každý mohl vybrat, jestli staví podle českých, nebo třeba německých, či rakouských norem, podle toho, co mu nejvíc vyhovuje.

Ale to je nereálné, takže spíše navrhujeme uvolnit množství drobných parametrů, ale také přenést více zodpovědnosti na občany. Stát nás dnes chrání tak moc, že se byt s menší světelností v prvním patře musí kolaudovat jako ateliér, přestože v něm třeba chce bydlet někdo, kdo se chodí domů jen v noci vyspat. A takových věcí je spousta.

Víte od premiéra či ministrů, kterých vašich návrhů se chtějí nejdřív chopit?

Já doufám, že všech. Ale mimo návrh změn na trhu práce, o němž už v médiích hovoří ministr financí (Zbyněk) Stanjura, máme některé dobré zprávy i z jiných ministerstev. Abych nebyl úplně tajemný, tak třeba místní rozvoj už kouká na některé záležitosti ve zmíněném stavebnictví, a vím i o takových, které začal řešit ještě předtím, než jsme cokoliv napsali.

U nás se obecně spousta věcí hýbe správným směrem, ale často pomalu, s nějakým nesmyslným a nečekaným přílepkem, anebo to další vláda zase vrátí zpátky. Vlastně i kvůli tomu jsme tvořili návrhy, které sice pochopitelně adresujeme vládě, ale bez problémů by se pod většinu podle nás mohla podepsat i opozice.

Když vláda zavádí zásadní opatření, často argumentuje, že tak činí na základě doporučení NERV. Neobáváte se, že pokud se ekonomika nezvedne a reálné mzdy letos ani po třech letech nezačnou růst, že to lidé budou vyčítat i vám, poradcům vlády?

Naopak, já bych byl mnohem radši, kdyby vláda byla odvážnější a sváděla to na nás ještě víc. Pokud se nestane něco zásadně nečekaného, tak reálné mzdy letos skutečně porostou.

Navíc, i kdyby to tak nebylo, tak to znamená, že inflace by zůstala vysoká, a to by šlo na účet spíš centrální bance než vládě.

Vládu kritizujme více za to, že se nedělají velké reformy, ale na inflaci a reálné mzdy má pramalý vliv, pokud by samozřejmě nezačala provádět něco extrémního. A to platí o současné vládě i jakékoliv minulé a budoucí.

Když se s odstupem díváme na konsolidační balíček, jak moc vlastně nakonec vláda dala na doporučení NERV? A co vám osobně v balíčku chybí?

Přiznejme si, že nikdy nemůžeme vědět, jak by vypadal konsolidační balíček bez NERVu. Ale zhruba polovina konsolidačního balíčku má oporu v našich návrzích, takže řekněme, že jsem z poloviny spokojený.

Mně osobně chybí větší důraz na výdajích, protože podle mě nemůže nikdo tvrdit, že udělal na výdajích maximum možného, dokud pořád dotujeme stavební spořitelny prostřednictvím stavebního spoření.

Obecně ale považuji za zázrak, že vůbec k nějaké konsolidaci došlo. Jinými slovy, je to horší, než bych chtěl, ale lepší, než jsem čekal.