Článek
Ústavní soud se návrhem zabýval od poloviny roku 2017. Senátorský návrh mířil proti dvěma ustanovením, jedno z nich ponechalo pro existující billboardy pětileté přechodné období, které vypršelo v roce 2017. Druhé ustanovení stanovilo povinnost odstranit reklamní zařízení po vypršení přechodného období.
„Úprava sleduje legitimní cíl, tedy veřejný zájem v podobě zvýšení bezpečnosti silničního provozu a ochrany života a zdraví jeho účastníků. Ačkoli by bylo z hlediska účelu nejvhodnější přistoupit k okamžitému odstranění billboardů, zákonodárce vzal v úvahu i zájmy jejich vlastníků a formuloval přechodné ustanovení, kterým umožnil reklamní zařízení provozovat ještě pět let. Toto řešení je transparentní a nediskriminační,“ prohlásil Sládeček.
„Princip právní jistoty nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost právní úpravy, která mimo jiné podléhá sociálně-ekonomickým a technickým změnám, jež mohou vyžadovat i reflexi v nárocích kladených na bezpečnost silničního provozu a na okolnosti s tím spojené,“ zdůraznili soudci.
Podle návrhu, který pro senátory zpracoval bývalý ústavní soudce Stanislav Balík, novela porušila principy právní jistoty a zákaz retroaktivity, dále zasáhla do práva na podnikání a ocitla se v rozporu s mezinárodní ochranou investic.
Zvýšení bezpečnosti silničního provozu bylo podle senátorů možné dosáhnout i jinými metodami než plošným řešením. Zmínili například možnost odstraňovat nepovolené reklamní plochy a neprodlužovat nájemní smlouvy billboardům na státních pozemcích či mostech.
Novela přinesla povinnost odstranit reklamní plochy, pokud jsou blíže než 250 metrů od dálnic a 50 metrů od silnic první třídy. Legální zůstaly billboardy uvnitř obcí, v takzvaném souvisle zastavěném území, a také ty, které byly povoleny podle stavebního zákona. Podle Ředitelství silnic a dálnic novému předpisu neodpovídalo téměř tři tisíce poutačů. Přibližně třetina z nich stále zůstává navzdory proklamacím ministerstva dopravy neodstraněna.