Z nájemných kurýrů mají být zaměstnanci

V posledních letech se díky rozvoji technologií digitální platformy velmi rozmohly, každý zná alternativní taxislužbu Uber, aplikace na rozvážku jídel a další.

Napříč Evropou řešíme obavy o pracovní podmínky lidí, kteří pro tyto platformy pracují. V různých zemích probíhají soudy ohledně právního statusu pracovníků. Protože ti jsou obvykle označováni za samostatně výdělečné osoby, a tak nemají nárok na žádnou sociální ochranu a výhody. Většina soudů přitom rozhodla, že ve skutečnosti to nejsou samostatní podnikatelé, živnostníci, ale zaměstnanci té platformy.

Nemáme nic proti platformám. Je to nová metoda poskytování služeb, reaguje na poptávku ve společnosti, to je v pořádku. Jde ale o to, zda můžeme mít na jedné straně tyto služby založené na digitálních algoritmech, a na druhou stranu upírat těm, kdo pro ně pracují, práva všech ostatních zaměstnanců, jako je například minimální mzda, placená dovolená a podobně. A o tom debatu­jeme.

Předložili jsme návrh směrnice, která vyjasňuje situaci těchto pracovníků. Nevylučuje, že někteří skutečně mohou být samostatní podnikatelé, ale do­opravdy, nikoli jen jako převlečení za podnikatele. Budou tam popsaná určitá kritéria, která to rozlišují. Například, pokud řidiči platforma přikazuje, kdy má jezdit a za jakou cenu, pak je jeho zaměstnavatelem. Pokud si o tom rozhoduje sám, je to jiná situace. Jde o míru pracovní podřízenosti a na druhou stranu svobody, která odlišuje zaměstnance od podnikatele.

Některé platformy to odmítají a argumentují, že nejsou zaměstnavateli, ale pouze jakýmisi prostředníky.

Musíme ale také zmínit příklady platforem, které zaměstnance mají – jako třeba rozvážka jídel Just Eat se sídlem v Nizozemsku nebo finský Wolt na německém trhu. Tam kurýry také zaměstnávají.

Odhadujeme, že je to kolem 28 milionů osob, to číslo dál roste. Ale to počítám všemožné digitální platformy například pro architekty či zpracování projektů. Nám jde spíš o služby v místě, což jsou typicky ti řidiči, kurýři, nebo i úklidové služby.

Těch, kteří jsou nesprávně zařazení a měli by být zaměstnanci, je odhadem téměř šest milionů. Nečekáme, že ze všech se stanou zaměstnanci, změna by se mohla týkat odhadem dvou až čtyř milionů z nich. U zbytku platformy zřejmě upraví své fungování, tak aby se z nich stali skutečně samostatní podnikatelé.

O směrnici se nyní debatuje jak na úrovni Evropské komise, tak separátně v Evropském parlamentu.

Nemohu pokutovat žádné firmy. Když bude direktiva přijata, bude zapracovaná do vnitrostátního práva, a v něm se to musí vyřešit. Pak se pracovník může domáhat toho, že je zaměstnanec, případně by o tom musel rozhodnout nakonec soud.

Ale prokazování by už nebylo na tom pracovníkovi. Právě naopak, platforma by měla povinnost soudu dokázat, že je samostatný podnikatel a není zaměstnanec.

Ano, pokud ale bude firma umět nabídnout rozdílné modely, fungující za rozdílných pravidel pro zaměstnance a živnostníky.

Díky technologiím si turista při návštěvě Prahy může vybrat, zda bude spát v hotelu, nebo si rezervuje apartmá. To je fajn. Ale myslím si, že musíme najít rovnováhu, že i právo na to pronajímat vlastní byt má mít určité limity.

Není možné, aby všechny byty sloužily turistům, když místní zoufale shánějí bydlení a nemohou ho najít. Například v Irsku teď mají velkou bytovou krizi. Slyšel jsem tam pořekadlo o tom, že „turisté bydlí v bytech, zatímco pracující lidé na hotelu“. To je možná přehnané, ale ukazuje to ten paradox.

Nakonec ale bude muset být regulace, jak daleko lze zajít, do jaké míry lze využívat byty pro tyto účely. Města už zavádějí takové regulace, co se týče délky či místa pronájmu. V tomto Komise zase tolik dělat nemůže. Chceme ale podnikání těchto platforem nejprve zprůhlednit, aby sdílely data.