Článek
Česká pošta podle Nejvyššího soudu postupovala protiprávně, když svému řidiči v Praze vyplácela mzdu o 3000 korun hrubého vyšší než kolegovi v Olomouci, který vykonával stejnou práci.
Podle rozsudku nelze při vyměřování rovné mzdy brát v potaz, že mají zaměstnanci v některých regionech výrazně vyšší životní náklady – za stejnou práci jim musí zaměstnavatel platit stejnou mzdu.
Přelomový rozsudek: Zaměstnavatelé musí v Praze platit lidem stejně jako v regionech
HK ČR zdůrazňuje, že regionální rozdíly ve mzdách jsou tržní realitou, a doporučuje firmám prověřit, zda pro to mají pádné argumenty.
„Pokud zaměstnavatel vyplácí mzdy zaměstnancům takovým způsobem, že by se to na první pohled mohlo jevit jako porušení zákoníku práce, měl by mít připravenou důkladnou argumentaci, jejímž prostřednictvím bude schopen svůj postup obhájit,“ sdělil Novinkám mluvčí HK ČR Miroslav Diro.
„Pokud má zaměstnavatel zájem zohledňovat u svých zaměstnanců životní náklady, měl by využívat jiné nástroje realizované mimo vlastní mzdu, jak kompenzovat zvýšené životní náklady v určitých regionech, třeba ve formě příspěvku na bydlení,“ uvedl prezident HK ČR Vladimír Dlouhý.
Debata o novelizaci zákoníku práce
Komora zároveň volá po tom, aby úřady upřesnily pojmy v zákonech, kterými se zaměstnavatelé musí řídit. Konkrétně by od úřadů uvítala výkladové stanovisko, které lépe popíše obsah pojmu „stejná práce“ a vysvětlí jeho význam.
„Fakticky totiž není žádná práce stejná. Uvedu hypotetický příklad: pokud budou mít stejnou pracovní pozici například ve stěhovací firmě zaměstnanec-vzpěrač (výška 190 cm a váha 120 kg) a nějaký drobný zaměstnanec (165 cm a 65 kg),“ podotkl právní expert Hospodářské komory Stanislav Sádovský.
Hospodářská komora chce otevřít debatu o novelizaci zákoníku práce, který by podle ní v definici stejnosti odměny mohl pracovat s ekonomickými kategoriemi jako reálná mzda nebo reálná kupní síla zaměstnance na daném místě.
| Nominální versus reálná mzda |
|---|
| Nominální mzda představuje pouze formální výši peněžité odměny, zatímco reálná mzda ukazuje na skutečnou hodnotu výdělku, tedy co je možné si za nominální mzdu reálně koupit. |
| Pokud bere zaměstnanec v Olomouci nominálně stejně vysokou mzdu jako zaměstnanec v Praze, kde jsou mnohem vyšší náklady (například za bydlení a služby), zaměstnanec v Praze bere reálně nižší mzdu. |
Pošta ve výše zmíněném případu platila pražskému řidiči o 3000 hrubého více než olomouckému. Jen průměrné náklady na bydlení jsou ale podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) v Praze o 2880 korun měsíčně vyšší.
Průměrná mzda vzrostla na začátku roku na 34 tisíc
Rozdíl 3000 hrubého se po zdanění smrskne na 2070 čistého, nepokryje tedy ani zmíněný rozdíl v nákladech na bydlení. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ale Česká pošta nesmí při určení rovné odměny brát v potaz životní náklady v daném regionu. Jinými slovy musí platit pražským zaměstnancům reálně nižší mzdu.
Soud se zabýval jen tvrzeními stran sporu
Mluvčí komory Miroslav Diro připomněl, že šlo o civilní řízení, kdy se soud zabývá pouze důkazy a tvrzeními, které mu strany sporu předloží. „Oproti veřejnému řízení, kde je soud veden zásadou materiální pravdy a sám si proaktivně obstarává důkazy,“ zdůraznil Diro.
Česká pošta kromě argumentu o rozdílných životních nákladech argumentovala i tvrzením, že rozvážková síť České pošty v Praze je složitější než v jiných regionech. „Ten dovolací soud vyvrátil porovnáním obou tras a neshledal důvod pro diferenciaci v odměňování řidičů,“ dodal Diro.
