Volných míst je dost. Ale převažují nekvalifikovaná a špatně placená

Podíl nezaměstnaných je v Česku sice stále relativně nízký  – v dubnu dokonce klesl –, ale z dlouhodobého hlediska jejich počet roste, a naopak ubývá volných pracovních míst. Za poslední dva roky vzrostlo množství lidí bez práce o nějakých 36 tisíc na 280 tisíc, volných míst ubylo zhruba 76,5 tisíce. Je jich 268 tisíc. Znamená to, že se situace horší a podniky méně nabírají?

Ano, do určité míry můžeme vidět trend, že volných pracovních míst od prvního čtvrtletí 2022 postupně ubývá. Ale pokud se podíváme, čím si česká ekonomika prošla, byla tu energetická krize, loni jsme tu měli mírnou recesi, tak to až tak špatné není. Rozhodně se nejednalo o nějaký drastický dopad na pracovní trh jako byl před dvanácti nebo třinácti roky po velké finanční krizi. Pracovní trh je na tom i nadále dobře. V Česku je míra nezaměstnanosti velice nízká. Nejnižší v rámci Evropské unie. Což ale neplatí jenom pro Česko, ale pro celou střední Evropu, pro země visegrádské čtyřky.

Jaká je vůbec kvalita uvedených volných míst?

U většiny je velice nízká. Pokud se na ně podíváme podrobněji, zhruba u tří čtvrtin míst stačí uchazečům základní vzdělání, což napovídá, o jaké práce se jedná. Většinou jsou fyzicky náročné, pravděpodobně ve vícesměnném provozu a samozřejmě i finanční ohodnocení bude pravděpodobně nízké.

Proč je v nabídce Úřadu práce většina míst pro méně kvalifikované? Znamená to, že firmy tolik nehledají vysoce kvalifikované lidi nebo že je hledají jinými cestami?

Obě možnosti jsou do značné míry správně. První věc je, že řada firem stále potřebuje méně kvalifikovanou pracovní sílu, což je vidět i z té nabídky, kdy nejvíce hledají montážní dělníky, stavební dělníky, různé manipulační zaměstnance. To jsou osoby, které nemusí v podstatě nic moc umět, ale potřebují být především zdravotně v pořádku.

A co se týká těch vysoce kvalifikovaných míst, většinou se hledají trošku jinými způsoby. Přes agentury nebo přes LinkedIn a podobně.

Vypovídá struktura pracovních míst evidovaných Úřadem práce něco o české ekonomice a o její budoucnosti z hlediska pracovního trhu?

Vypovídá o tom, že stále část firem produkuje zboží a služby s nižší přidanou hodnotou. Pokud jde o další vývoj, bude záviset na tom, jak zareagují na automatizaci, digitalizaci a nástup umělé inteligence. Do určité míry sice dochází k automatizaci nekvalifikovaných míst už nyní, ale ne tak dostatečným tempem, aby to redukovalo poptávku po těchto zaměstnancích. Do budoucna budou firmy nuceny automatizovat daleko více a také daleko více produkovat výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Ale to je otázka opravdu spíše na roky, možná na desetiletí.

Ministerstvo práce odhaduje, že do osmi let zanikne 300 tisíc pracovních míst a u dalšího milionu pozic se bude muset změnit jejich náplň. Je na to připraveno školství nebo trh s rekvalifikacemi připraven?

Ne, že bych tu studii chtěl nějakým způsobem zpochybňovat, ale já už jsem podobných studií četl mnoho. To, že bude umělá inteligence ubírat pracovní možnosti, je pravda, ale otázka je, jestli to bude opravdu až natolik rychle a zda jich bude opravdu tolik.

K vaší otázce: pracovní trh na to podle mého úplně připraven není. Když se podíváme, kolik peněz se dává do rekvalifikačních kurzů, kolik lidí je absolvuje, kolik se vydává v poměru k hrubému domácímu produktu na aktivní politiku zaměstnanosti, tak v porovnání se srovnatelně velkými západoevropskými zeměmi, jako jsou například Rakousko, Holandsko či Dánsko, zaostáváme. To může být pro ekonomiku potenciálně problém. Bude potřeba aktivní politiku zaměstnanosti posílit. Pokud jde o školství, tam se mi to těžko posuzuje, nejsem na to expert.

Míra nezaměstnanosti v dubnu mírně klesla. Co ji táhlo dolů, průmysl, nebo služby?

Je to primárně záležitost sezonních prací. V březnu a dubnu nabíhají především v zemědělství a ve stavebnictví. Pokud bych to měl rozdělit mezi odvětví, pokles nezaměstnanosti táhnou více služby než průmysl. Tomu se v poslední době příliš nedaří. Ve službách je situace přece jenom lepší, a vzhledem k tomu, že ožívá domácí poptávka, ožívají maloobchodní tržby i spotřeba domácností, mají určitý potenciál v průběhu letošního roku generovat další pracovní místa.

Proč se průmyslu nedaří?

Měli jsme tady energetickou krizi, s jejímiž dozvuky se stále ještě potýkáme. Dalším problémem je obecně slabší zahraniční poptávka. To není jenom doména posledních měsíců, ale posledního roku a půl. Řada firem má méně nových zahraničních zakázek a spíše „jede“ z těch starších, nevyřízených. Další potíží je špatná situace v průmyslu v Německu, kde produkce už přes rok klesá. A to se dotýká i českých podniků, které jsou navázány na poptávku odtamtud.