Vlastenecká nálada doléhá i na kanadské podniky. Zkoumají výrobní možnosti doma

Trumpova cla vyvolala v Kanadě velkou vlnu vlastenectví – mnozí spotřebitelé, ale i některé podniky bojkotují americké výrobky a kladou důraz na „Vyrobeno v Kanadě“.

Samotní výrobci pak čelí nelehkému rozhodování: Přečkat nejistotu vyvolanou obchodní válkou s USA, nebo přivést výrobní kapacity zpět domů? Tématem se zabýval britský server BBC.

„Právě teď jsem trochu naštvaná. Nechci investovat do amerických společností,“ řekla Joanna Goodmanová, majitelka torontské společnosti Au Lit Fine Linens, která vyrábí ložní prádlo a hedvábná pyžama.

Její prodejny nyní vyzdvihují vše, co je vyrobeno v Kanadě. Odráží se to i na webových stránkách obchodu, které mají speciální sekci „nakupujte vše vyrobené v Kanadě“.

Pětina jejího zboží však pochází z USA. „Mám tu spoustu zásob od amerických značek, se kterými mám obchodní vztahy už 20 let. Nehodlám to vyhodit. Otázkou je, zda si je znovu objednám,“ popsala své dilema.

Loňské útoky Húsíů v Rudém moři či válka na Ukrajině vyvolaly v posledních letech nový fenomén – od globalizačního offshoringu (přemístění výroby z jedné země do druhé) se firmy začínají orientovat na původní zemi, praktikují tedy tzv. reshoring (návrat výroby ze zahraničí zpět do domovské země).

Kanadská senátorka a někdejší ministryně pro hospodářský rozvoj a obchod Ontaria Sandra Pupatellová založila už v roce 2020 nezávislou skupinu Reshoring Canada, která se zasazuje o odolnější dodavatelský řetězec v Kanadě. „Pokud půjde do tuhého, Kanada je na to sama. A pokud víme, že tomu tak je, připravme se na to,“ řekla BBC.

Zpráva kanadské vlády z loňského roku uvedla, že „nebyly zjištěny žádné známky rozsáhlého nebo významného zvýšení reshoringu ze strany podniků“. Věci by se ovšem teď mohly změnit.

Příkladem budiž integrovaný dodavatelský řetězec severoamerického automobilového průmyslu, v jehož rámci jednotlivé autodíly několikrát překročí hranice mezi USA, Mexikem a Kanadou, než je vozidlo nakonec smontováno.

Ray Brougham, majitel kanadské společnosti Rainhouse Manufacturing Canada, jež vyrábí díly pro řadu průmyslových odvětví, podniká už od roku 2001, až nyní ale podle svých slov vedl slibné rozhovory s velkou kanadskou společností vyrábějící automobilové díly ohledně možné spolupráce. „Najednou mají zájem o užší spolupráci s dalšími kanadskými společnostmi,“ řekl.

Graham Markham, ředitel společnosti New Protein International z potravinářského sektoru, zase věří, že produkty, které Kanada již vyrábí, by mohly získat na přidané hodnotě.

Jeho firma momentálně staví první kanadský závod na výrobu sójových bílkovin v jihozápadním Ontariu, jen několik mil od hranic s USA. Kanada je čtvrtým největším vývozcem úrody na světě, většina z toho se ale zpracovává jinde.

„U nás doma tyto ingredience s přidanou hodnotou nezpracováváme na hodnotnější produkty,“ konstatoval Markham a dodal: „Kanada je dlouhodobě úspěšným dodavatelem surovin do světa. Příležitostí je nyní přestat vyvážet tvorbu pracovních míst a inovací, které ze zpracování těchto materiálů pocházejí.“

Podle ekonoma Randalla Bartletta ze společnosti Desjardins se sídlem v Quebecu je ale příliš brzy na to říct, zda v Kanadě dojde k nějakému rozsáhlému reshoringu. „Myslím, že k určitému posunu směrem k reshoringu došlo, ale více se kolem toho jen mluví, než že by došlo ke skutečnému obnovení výrobní kapacity,“ míní.

Podle něj stojí na cestě k většímu reshoringu řada překážek. Například „rozmotání“ vysoce integrovaného automobilového průmyslu by trvalo roky a vyžádalo by si to „mnoho desítek, stovek miliard dolarů v investicích jak soukromého, tak veřejného sektoru“, tvrdí Bartlett, podle kterého by byla praktičtější diverzifikace kanadských obchodních partnerů než výrazný tlak na reshoring.