Vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny: Západ přestal škody počítat

Válka na Ukrajině neskončila. Rusko dál útočí a ničí civilní objekty a infrastrukturu včetně energetické i hluboko ve vnitrozemí. Setkal jste se už s tím, že české firmy pomáhaly něco opravit nebo postavit, co vzápětí bylo znovu zničeno?

Zatím ne. Ale podobná technika, kterou jsme tam dokázali dostat, zničená byla. Mám konkrétně na mysli například kogenerační jednotky. To jsou zdroje elektřiny a tepla fungující na naftu nebo plyn, pro relativně velkou obydlenou oblast, třeba pro dvacet tisíc lidí. Takové kogenerační jednotky jsou po úspěšných ruských zásazích bohužel prakticky neopravitelné.

Není to poněkud sisyfovská práce?

K tomu řeknu jedno. Když se před rokem v Evropské komisi řešil plán na obnovu Ukrajiny, těch 50 miliard euro (1,3 bilionu korun, pomoc byla schválena letos v únoru - pozn. red), tak to nikdo nechtěl spojovat s tematikou vojenské podpory.

To se dnes mění. Protože z prostředků Evropské unie z minulého roku bylo hned několik projektů, které tam byly postaveny, zničeno. Takže si každý v Evropské komisi uvědomuje, že je to padesátimiliardová investice, kterou je potřeba také adekvátně chránit, za další prostředky. A že se prostě nemůžeme spoléhat jenom na Američany.

Kdy jste byl naposledy na Ukrajině se zástupci českých firem? Dá se zmínit nějaký příklad toho, jak se hned na místě povedlo uzavřít nějaký kontrakt?

Naposledy jsem tam byl s do té doby největší delegací v únoru, týden před výročím invaze, bylo tam zhruba třicet firem. Co se podařilo jedné z nich dojednat na místě, byly dodávky dezinfekce pro nemocnici v Dnipru a rozprašovačů na tu dezinfekci. Nejen pro nemocnici jako takovou, ale i do zákopů.

A to je důležité. Jeden z největších problémů, kterým Ukrajina kromě nedostatku munice čelí, je personál, vojáci. Desítky tisíc mobilizovaných jsou dnes v ukrajinských nemocnicích a chybí na frontě. Dezinfekční gel pomáhá řešit jednoduché základní nemoci, infekce, plísně.

Firma už sehnala financování, odvezla pár tisíc litrů dezinfekce a pracuje na rozšíření projektu.

Kdo jí zaplatí? Ta nemocnice, ukrajinská samospráva či vláda asi ne, když nemají peníze…

Konkrétně tato naše firma byla šikovná. Pro projekt sehnala humanitární finanční asistenci z některých krajů v Česku a od nějakých investičních fondů.

Brali to jako takový první model, který v momentě, kdy se uchytí a vytvoříte si reference, tak potom bude aplikovatelný na větších projektech.

Po poslední misi nám dalších asi devět firem dalo zpětnou vazbu, že na Ukrajině okamžitě navázaly obchodní vztahy, ale jako každá firma stojí před problémem, kde sehnat financování.

A kde tedy?

Většinou si na to partner vezme úvěr u ukrajinské nebo české banky, pojištěný například Exportní garanční a pojišťovací společností. Procházíme s nimi i možnosti Evropské investiční banky, Evropské rekonstrukční rozvojové banky a další.

Například státní agentura CzechTrade začala vytvářet velkou databázi, kde na základě znalosti českých firem už předpřipravuje výzvy z těchto bank, aby se do nich mohly hlásit.

Obecně firmám na schůzkách – a chodí jich za námi desítky – radím připravit si projekt, který už vychází z nějakých konkrétních potřeb. S tím projektem je pak vhodné se rozhlížet a posílat ho na všechna místa, kde jsou připravené programy pro obnovu Ukrajiny. Ať už to jsou evropské instituce, Světová banka, rozvojové agentury z celého světa… Teď takhle jednáme s korejskou, tchajwanskou či americkou stranou.

Ale na rovinu, je za tím spousta práce. Vyplnit ty formuláře je poměrně náročné a jak jsem říkal od začátku, nebude to žádné dotační eldorádo.

Po čem je v napadené zemi největší poptávka. Kde jsou příležitosti pro české firmy?

Jednoznačně nejdůležitější z hlediska nevojenské humanitární pomoci jsou nyní pro Ukrajinu zdravotnictví a energetika. A potom jsou to čistírny vody v místech zasažených v důsledku zničení přehrady Nová Kachovka. Právě na tyto tři oblasti se zaměřujeme nejvíc.

Regionálně se snažíme působit co nejvíce v Dněpropetrovské a Charkovské oblasti. Říkáme tomu frontová obnova. V podstatě jde o to, abychom nemocnice modernizovali a budovali jsme je ne tisíc kilometrů daleko, aby tam zraněný voják dojel na psychiatrické vyšetření nebo na amputaci nohy během jednoho dne.

Které firmy už tam působí nebo mají rozjednané velké zakázky?

Pořád tam působí a už desítky let před invazí působily Moravské naftové doly ze společnosti KKCG Karla Komárka. Aktivní je nadále Škoda JS, ta tam má velký potenciál do budoucna, protože může hrát významnou roli v modernizaci a obnově ukrajinského jaderného energetického sektoru.

Dále je to například Škoda Transportation, jež dodává a jedná o dodávkách vlaků, tramvají nebo vozů metra. A v oblasti zemědělství je největší český investor firma Agromino Petra Krogmana.

Ta působí v Charkově. Máte informace, jak se jí tam daří?

Nedaří se. Neskončili, ale mají to extrémně těžké.

Zkušenost práce s nimi a podpora jejich aktivit je velmi obohacující a pomáhá pochopit realitu, která dnes na Ukrajině panuje. A to je realita obrovského rozdílu mezi východem a západem země. Východ je bombardován a ničen. To znamená rizika, takže velcí investoři se tam nehrnou a pojišťovat se to nikomu oproti západu nechce. Do západní Zakarpatské nebo Lvovské oblasti sice také některé rakety doletěly a působí škody, ale to, pod čím žijí lidé na východě země, kde není práce, je nesrovnatelné.

Ukrajina byla známá jako země zkorumpovaných úřadů. Nesetkal jste se s tím vy sám nebo naše firmy, že by tamní úředníci žádali takzvané všimné?

Setkal jsem se s tím, že například po dodání kogenerační jednotky úředník po firmě požadoval nějaký absurdně vysoký poplatek za připojení. Řešil jsem to. Zavolal jsem tam a řekl, že když něco dodáváme zdarma, za peníze Američanů, tak na něco takového vůbec nebudeme přistupovat. Nakonec to zapojení proběhlo, jak mělo, bez poplatku.

Takže to je fenomén, který existuje, a občas se musí řešit.

Loni v létě jste odhadoval, že náprava škod na Ukrajině vyjde až na bilion eur. Dnes to asi bude více…

Bohužel, jsem o tom přesvědčen. Oficiální čísla se skoro před dvěma lety zasekla na nějakých 486 miliardách dolarů, s tím stále pracuje Světová banka, ačkoliv ukrajinští činitelé dokládají další nové škody.

Některé elektrárny, infrastruktura se budou muset stavět celé znova, tam je to doslova spálená země. Bude se to řešit hlavně cestou pojištění investic.

Nechci říkat nějaké další hausnumero, protože, upřímně, to číslo se přestalo počítat. Z politických důvodů, neboť ty potřebné zdroje se negenerují. Když například Evropská unie schválila pomoc 50 miliard euro, tak to je číslo o řád nižší, řekněme dvacetinásobně nižší, než kolik je potřeba.

Je jasné, že vedle pořádání delegací s podnikateli bedlivě sledujete bezpečnostní situaci, dodávky zbraní a munice. Jak moc je pro obranu Ukrajiny důležitá schválená americká pomoc za 61 miliard dolarů čili 1,4 bilionu korun?

Je zásadní. Ukrajině to za několik týdnů poskytne potřebné zásobování na dlouhé měsíce. Ale rozhodně to nevyřeší ukrajinskou obranu na dva nebo tři roky.

Proto se do toho bude muset zapojit v řádově větším objemu i Evropa. Česká muniční iniciativa míří v prvním milníku na jednotky miliard dolarů. Musíme ale mluvit o desítkách miliard, pokud chceme Ukrajině pomáhat dlouhodobě.

Česká iniciativa, do níž se zapojily dvě desítky zemí, cílí na nákup 800 tisíc kusů dělostřelecké munice…

Uvidíme, v tuto chvíli máme financování na 500 tisíc.

Jakou cenu má oněch 800 tisíc kusů?

Dvě až tři miliardy dolarů (více než 70 miliard Kč - pozn. red.). Bude to spíš blíže těm třem miliardám. Deník The Financial Times nedávno uváděl 1,5 miliardy, to ale neodpovídá realitě.

A jak dlouho taková porce munice vydrží?

Několik měsíců.

Z americké pomoci ale asi bude mnohem více zbraní.

Pomoc Washingtonu se skládá z více složek. Na nákup nové techniky a munice jde jen menší část. Na Ukrajinu půjde některá vyřazovaná americká technika, mohlo by jít třeba i o protiraketové systémy Patriot. Ale co se týče konkrétně kapitoly dělostřelecké munice, tam to budou zřejmě miliardy dolarů srovnatelné s naší iniciativou.

V Česku se i opravuje ukrajinská vojenská technika. Mluvilo se rovněž o společném zbrojním podniku. V jaké je to fázi?

Oproti situaci před rokem se nám podařilo specifikovat parametry toho, jak bude společný podnik vypadat v oblasti jednak malorážové munice a v oblasti malých ručních zbraní, jako jsou pistole, samopaly, útočné pušky.

Mělo by jít o spolupráci České zbrojovky a ukrajinského partnera. Je to ve fázi nějaké osmdesáti až devadesátiprocentní připravenosti. Spolupráce probíhá intenzivně, ale odděleně z hlediska právní struktury. To znamená, že nevzniká společný podnik joint venture.

Nicméně už v tuto chvíli je ta spolupráce, ať už skrze opravy nebo dodávky náhradních dílů, stále větší.

Zhruba kolik peněz vydalo Česko od začátku války na pomoc napadené Ukrajině?

Řeknu to po kapitolách. Celkem miliardu a půl dalo Česko na program Ukrajina, na ten humanitárně rozvojový aspekt. Z toho se platí především dodávky českých firem, jako jsou ty kogenerační jednotky, vybavení do nemocnic nebo vysílání českých lékařů na Ukrajinu.

Za vyšší jednotky miliard korun byla postoupena starší technika ze skladů české armády. Za to jsme ale dostali kompenzace v penězích i novou techniku z USA a Německa.

Na muniční iniciativu, jak řekl premiér Fiala, přispějeme vyššími stovkami milionů korun.

Takže v součtu pomoc z našeho rozpočtu může být kolem deseti miliard korun, které se nám ale zase vrací ve výběru daní i vojenském materiálu.

Otázka výdajů na jedné straně a příjmů z odvodů od ukrajinských uprchlíků se v Česku opakovaně vrací na přetřes…

Zaměstnaných Ukrajinců je u nás sto dvacet tisíc a teď v prvním čtvrtletí jejich odvody začaly převyšovat náklady na sociální dávky a výdaje. Je pravda, že dohromady je jich tady přes 300 tisíc, ale v tom je velké procento dětí nebo lidí důchodového věku.

I když se tolik uprchlíků zapojilo na trhu práce, stále máme jednu z jejich nejvyšších nezaměstnaností v Evropě. S tím si moc nikdo neví rady, sociální systém dost nemotivuje.

Je proto potřeba zasáhnout do regulace, aby například ve zdravotnictví nedělali špičkoví chirurgové podřadné práce z důvodu, že nemají vhodný certifikát, což se děje. A aby u nás vystudovaní vysokoškolští technici nepracovali někde v McDonald's nebo v úklidu, když firmy léta naříkají u vlády, že potřebují desítky tisíc takových lidí.