Vládní opatření dopadnou i na nižší střední třídu, míní člen NERV

Průměrná rodina si kvůli novým vládním opatřením připlatí ročně tisíce korun. Na jakou skupinu konsolidační balíček dopadne nejvíc?

Dopady se budou trochu lišit podle toho, jestli lidé pracují jako zaměstnanci, nebo osoby samostatně výdělečně činné a podle toho, jak vysoké příjmy mají, jestli čerpali něco z rušených slev, i jakou mají strukturu spotřeby z hlediska daně z přidané hodnoty a navyšovaných spotřebních daní.

Budou pak určitě i domácnosti, na které to nedopadne prakticky vůbec. Jsou to hlavně domácnosti vysokopříjmových OSVČ, které změnami v odvodech nebudou příliš zasaženy, pokud nečerpají rušené slevy a mají příznivou strukturu spotřeby domácnosti z hlediska změn v DPH.

Na některé domácnosti naopak dopadne více věcí najednou. Například na zaměstnance, kterému se zvýší nemocenská, přijde o slevu na nepracující manželku či školku a navíc může mít významnou spotřebu v některých oblastech, které se přesunou do dvanáctiprocentní sazby DPH z desetiprocentní, třeba léky.

To může být citelné i u zaměstnanců v předdůchodovém věku, jejichž manželka, manžel už nepracuje, zároveň již vydávají více peněz za léky.

Nebo pro ty, kteří kombinovali slevu na školku a nevydělávající partnerku. Na ty balíček rovněž více dopadne.

Dá se to shrnout celkově?

Celkově to bude spíše hodně menších dopadů na většinu domácností. Důležitější je tak dlouhodobý pohled. Daňová změna v roce 2021, kdy se zrušila superhrubá mzda a snížila se daň z příjmů, hodně pomohla středně a vysokopříjmovým zaměstnancům. Změna v paušální dani a v registraci k DPH zase hodně pomohla vysokopříjmovým OSVČ.

Bohatším pomohlo i rušení daně z nabytí nemovitosti. A vláda teď dělá změny, které jdou dost i na úkor středně a nízkopříjmových zaměstnanců.

Takže když to sečteme, vysokopříjmové skupiny na kumulaci změn v posledních dvou třech letech výrazně vydělaly. Někteří nízkopříjmoví zaměstnanci budou mít nyní větší odvody než před těmi dvěma lety, protože jim přibude nemocenská 0,6 procenta z hrubého příjmu. A na snížení daně z příjmů nemohli před třemi lety vydělat, protože kvůli velmi nízkým příjmům mají daň nulovou.

Určitě šlo udělat mix opatření, který by lépe vyrovnal efekt těch změn po roce 2020 a reflektoval by velké dopady inflace na chudší zaměstnance.

Vláda navíc ohlásila mzdové škrty u zaměstnanců ve státní a veřejné správě.

Nedokážu predikovat, nakolik si ministerstva dokážou pomoci poškrtáním zbytečných agend, ale bojím se, že se to projeví i ve vyplácení odměn pro zaměstnance, které přitom státní správa potřebuje. Ve státní správě jsou dnes odměny využívány i pro to, abyste tam dobré zaměstnance udržel, protože služební zákon je poměrně rigidní a hodně diktuje postup vedoucím. Pokud ministerstva budou muset nadtarifní část platů redukovat, je otázka, jestli to nebude mít na státní správu negativní dopady.

Představa je teď taková, že kaž­dé ministerstvo najde nějaké zbytečnosti, ale protože jde nyní o kombinaci nezacíleného požadavku a zároveň tlaku na rychlou realizaci, tak se asi utne i rea­lizace některých možná i potřebných projektů.

Lepší by byla dlouhodobá reforma. To znamená vytipování a redukce zbytečných agend, stanovení si priorit.

Například kde?

Třeba ve vzdělávání lze ušetřit spoustu miliard redukcí odkladů školní docházky, rušením některých malých nekvalitních škol, centralizací řízení a přesunem zahlcující administrativy ze škol na vyšší územní celky či zjednodušením systému asi tří set středoškolských oborů, kdy studenti chodí na školy, kam nechtějí, a pak je mění a nedokončují. Když místo těchto reforem poškrtáte dvě až pět procent někde nejrychlejším způsobem, je to velká škoda.

Vláda konsolidační balíček prezentovala jako sociálně citlivý a zároveň protiinflační. Platí to?

Určitě je sociálně citlivější a méně proinflační než to, co se plánovalo ještě zhruba před měsícem. Jeden z návrhů byl, že se zvedne DPH o 22 miliard, tak to by rozhodně bylo proinflační. Nakonec má být dopad změn v této dani negativní, což všechny překvapilo. Já jsem čekal, že ta změna, když už do DPH sahají, bude zhruba nějakých plus pět miliard.

Nejsem si jist, jestli pak nebylo efektivnější jen korigovat nesmyslné výjimky z minulosti – tedy přesunout pivo a služby zvýhodněné během covidu do vyšší sazby 21 procent.

A sociální citlivost balíčku?

Ano, druhá věc je, jestli je sociálně citlivý. Mohlo to být horší. DPH se nezvýší způsobem, který byl zvažován a byl by výrazně poškozující pro nižší třídy. Nemocenská se nezvýší o 1,2 procenta, jak se zvažovalo, nýbrž o polovinu.

Je ale třeba říct, že některá z těch opatření jsou dělána způsobem, který by mohl být sociálně citlivější. Například i u OSVČ. Hlavní změna u nich je zvýšení minimálních odvodů, díky nimž budou mít v budoucnu vyšší důchody. To je dobře, až na dvě ale. Zaprvé, stát tím dlouhodobě nic neušetří – to zvýšení minim se skoro plně projeví do zvýšení budoucích důchodů. A zadruhé, ta minima mají samozřejmě vliv na osoby, které mají nízké příjmy.

OSVČ s vysokými příjmy už často odváděly částky nad minima, takže u nich se to vlastně neprojeví. Projeví se u nich to, že se zvyšuje ještě navíc vyměřovací základ z 50 na 55 procent zisku, což je ovšem jen malinká změna.

Klíčový problém OSVČ je právě ve výpočtu tohoto zisku. Ten vychází z výdajových paušálů, které u některých živnostníků odpovídají a u kancelářských pozic jsou i násobně nad reálnými náklady. Celý ten systém tak zvýhodňuje vysokopříjmové kancelářské OSVČ s malými náklady proti zaměstnancům i menším živnostníkům s vyššími náklady.

Kromě daně z nemovitosti nebo spotřebních daní navrhovala Národní ekonomická rada vlády i vyšší zdanění příjmů fyzických osob. Vy jste zároveň prosazoval zvýšení daňové slevy na poplatníka, což by pak relativně více pomohlo nízkopříjmovým.

Některé strany slíbily, že se nebudou zvyšovat daně, jenže místo toho zavedly pro zaměstnance nemocenskou, což je také odvod z příjmu, ale koncepčně horší. Nevztahuje se totiž na další typy příjmů, což motivuje obcházet zaměstnání. Také se na něj neuplatňují slevy na dani, takže více dopadne na lidi s nižšími středními příjmy.

Rozhodně by bylo lepší prostě třeba o dva procentní body na 17 procent zvýšit daň z příjmu a zároveň i zvednout tu slevu na poplatníka. To je v podstatě to, co navrhovalo hnutí STAN. Tím byste vlastně vůbec nezvýšil zatížení nízkopříjmovým. Sleva na poplatníka by jim vyšší daňovou sazbu vyrovnala. Zároveň by stát vybral více, protože sazba daně z příjmů 17 procent by se vztahovala i na dohody, OSVČ a možná i kapitálové příjmy.

Zvýšit o dva procentní body daňovou sazbu a zvýšit slevu na poplatníka by podle mě byla koncepčnější změna než zvyšovat pro zaměstnance nemocenské pojištění.

Dvojciferná inflace a s tím související dramatický propad reálných příjmů je s námi už déle než rok. Na řadu i středněpříjmových domácností, které teď mají třeba také vysoké splátky hypoték, to doléhá. Nižší příjmy sice mohou oslabit poptávku a růst cen přibrzdit, ale je teď skutečně ten správný čas na větší daňovou zátěž domácností a utahování opasků? Navíc když změny v DPH mohou v lednu některé ceny opět zvýšit.

Doufejme, že už příští rok bude meziroční inflace někde poblíž dvou procent. Z dat, která sbíráme, vyplývá, že mezi těmi chudšími zaměstnanci už šetří drtivá většina. Tam už jim tedy nemusíte ubírat příjem, abyste je donutil šetřit.

Prostor by byl u těch vysokopříjmových, jak už jsem zmínil. U těch, kteří nejvíc vydělali na daňových změnách posledních dvou let. Velká část z nich nám říká, že nijak zvlášť nešetří. Určitě více protiinflační opatření by tak podle mě byla větší daňová progrese. Ale politická realita je taková, že nynější vláda je pravicová a nepřistoupí na to. Na druhou stranu třeba i ODS přišla s ústupky a přistoupila například na vyšší korporátní daň nebo na to, že se bude danit zisk z prodeje podílů ve firmách nad 40 milionů korun. Ústupkem od pravic­ové části vlády je i zvýšení daně z nemovitosti. Tu však mohla zvýšit klidně víc.

O kolik byste ji zvýšil?

U nás tvoří daň z nemovitostí asi jedno procento daňových příjmů, zatímco v okolních zemích je to kolem dvou až tří procent. Jinde i podstatně více. Nyní dojde k jejímu mírnému zvýšení, což má nově do státní kasy přinést asi devět miliard. V roce 2020 Babišova vláda ale škrtla daň z převodu a nabytí nemovitosti, což bylo minus 13 miliard. Zdanění majetku tak bude v Česku pořád nižší, než bylo před třemi lety.

Prostor pro další zvyšování daně z nemovitosti, místo třeba zvyšování zatížení práce, tady tedy stále je. Bylo by ale to dobré vázat to na cenu nemovitosti v dané lokalitě, aby to odráželo například to, za kolik byste tu nemovitost dokázal pronajmout.

Kdybyste to měl shrnout, která opatření z balíčku kvitujete nejvíc, se kterými máte problém a která vám v něm chybějí?

Podle mě to rozložení do přímých a nepřímých daní je relativně v pořádku. Progresivita zdanění a velký rozdíl mezi OSVČ a zaměstnanci se sice příliš nemění, ale ignorujeme, že poškrtání 150 miliard daní v posledních třech letech pomohlo výrazně vysokopříjmovým a inflace dopadla na nízkopříjmové.

Vláda alespoň vyslyšela velkou část doporučení v oblasti spotřebních daní. To kvituji. Všechny dálniční známky, poplatky za dobývání nerostů, návrat spotřební daně z nafty – byť i tam jsme o jednu korunu pod stavem v roce 2020, vyšší daň z některých typů alkoholu, tabáku. To je pozitivní část balíčku.

Naopak velmi negativní je, že tam není spotřební daň na tichá vína, která vypadla. To jsou čtyři miliardy, které bylo možné získat. Navíc by to zvýšilo zdanění levných krabicových vín, protože ta daň je na litr. Na lahvi za 200 až 300 korun to poznáte velmi málo, ale u krabicového vína za 25 korun by to cenu zdvojnásobilo. Efektem mohlo být omezení alkoholismu, který má obrovské náklady ve zdravotnictví i produktivitě ekonomiky. Je velká škoda, že vláda podlehla tlaku vinařů. Dalo se to zavést klidně s vynětím až 90 procent českých vinařů – těch malých, jak doporučovala ekonomická rada vlády. Pak by navíc drtivou část nákladů nesli dovozci, kteří na českém trhu tvoří okolo dvou třetin prodejů.

To jsou příjmy. A co ohlášené úspory?

Zde to je v podstatě omezení stavebního spoření, nějaké plošné škrty ve výdajích ministerstev a nějaké dotace. Dotace je určitě správné redukovat a stavební spoření bych nepodporoval vůbec.

Není tam ale žádný reformní krok, který v konzultacích doporučovala buďto rada vlády, anebo další odborníci. Například omezení počtu vězňů, kterých máme velmi vysoké množství. Máme také obrovsky frekventovanou samosprávu, což přináší miliardové zbytečné náklady na řízení jen ve vzdělávání. Výrazně by veřejným rozpočtům ulevilo i zvýšení zdravotní prevence. To máte až desítky miliard jen kvůli tomu, že Češi trpí hodně chronickými nemocemi kvůli nezdravému životnímu stylu, alkoholismu a zanedbávání preventivních kontrol rakoviny.

Chybí mi i důraz na oddlužení a zapojení matek nebo rodičů na trh práce posílením školek – to jsou dvě věci posilující zaměstnanost a tím i odvody státu.

Takže vám chybějí dlouhodobější vize?

Balíček je taková rychlá fiskální oprava, která přinese sto až sto padesát miliard. Je nutný, řada věcí v něm je správná a nic snad vyloženě likvidační. Ale zatím tam není žádná reformní vize, která skutečně opraví řízení státu. Doufám, že během roku s nějakou vláda přijde, protože, jak jsem už zmiňoval, existují koncepční řešení, která nepřesouvají jen peníze z jedné kapsy do druhé ve stylu, že někdo zaplatí víc a stát má pak větší příjem, ale mohou šetřit státu v součtu vysoké desítky miliard.

Obecně jsem rád, že se vláda k tomu kroku odhodlala. Ale kromě parametrických výhrad, o kterých jsem mluvil, je nutné také nepodléhat dojmu, že to, co vláda představila, je nějaká velká reformní změna, která šetří výdaje státu na jeho provoz.