Vláda za nečinného přihlížení naseká v příštích letech další obří schodky

Pokud se výrazně nezmění počet obyvatel z nynějších 10,86 milionu osob, na každého Čecha tak bude do tří let teoreticky připadat dluh ve výši 370 tisíc korun. Nyní je o více než 70 tisíc na hlavu nižší.

Podle analytiků střednědobý rozpočtový výhled ministerstva financí není ambiciózní. „Každý rok si půjčovat 200 miliard a tvářit se, že je to v pořádku, nejde. V relativním poměru k HDP může vše vypadat lépe a lépe, protože HDP nám výrazně navýšila inflace, avšak každoroční nárůst dluhové služby bude připomínkou, že nejde o pozitivní trend,“ konstatoval hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.

Podle předsedy výboru pro rozpočtové prognózy Michala Skořepy je ale rozpočtový výhled „celkově realistický“. „U některých položek, jako je například příjem z prodeje emisních povolenek, ovšem existuje masivní nejistota,“ poznamenal.

Zejména vzhledem k budoucímu dopadu stárnutí populace by bylo podle něj záhodno, aby tempo zlepšování výsledků státního rozpočtu bylo přinejmenším o zhruba půl procenta HDP ročně. „Současný vývoj jde tímto směrem, ale je mírně pomalejší,“ doplnil Skořepa.

„Bude záležet na tom, zda se naplní výhled příjmů a zda vláda najde politickou sílu na to, aby držela své výdaje tak na uzdě, že zákonné limity na deficit budou dodrženy. A bude tedy záležet i na nás všech coby voličích a účastnících veřejné debaty o vládním hospodaření, jestli budeme na tuto a příští vládu vytvářet potřebný tlak,“ zdůraznil Skořepa.

Prostor pro zlepšení kondice rozpočtu vidí zejména na příjmové straně. „Nabízí se odstranění mnoha daňových úlev a výjimek, zavedení progrese do daně z nemovitosti a dorovnání odvodové zátěže OSVČ na úroveň zaměstnanců,“ dodal.

Profesor a člen Národní rozpočtové rady Jan Pavel je přesvědčen o tom, že aby bylo možné dodržet trajektorii snižování strukturálního deficitu o 0,5 procenta HDP ročně, bude nutné v následujících letech přijmout opatření na příjmové i výdajové straně veřejných rozpočtů včetně zvyšování daní a redukce veřejných výdajů.

„Jakou podobu tato opatření budou mít, bude záležet na výsledku parlamentních voleb v příštím roce,“ poznamenal.

Projektované snižování deficitu o 0,5 procenta HDP meziročně podle něj představuje minimum. „Z hlediska budoucí nákladů na obsluhu státního dluhu i odolnosti veřejných financí proti ekonomickým výkyvům by samozřejmě bylo vhodnější konsolidační úsilí vyšší,“ zdůraznil.

Jednou z hlavních příčin nedobrého stavu veřejných financí je podle něj zrušení zdaňování superhrubé mzdy a zvýšení základní slevy na poplatníka od roku 2021. „Tento razantní pokles daňových příjmů nebyl kompenzován příslušnou redukcí veřejných výdajů, což vedlo k prohloubení strukturální nerovnováhy, kterou se dosud nepodařilo dostatečně omezit,“ konstatoval Pavel.

Z hlediska možných změn v daňovém mixu se nabízí, že v mezinárodním porovnání Česko i nadále vykazuje nízké zastoupení výnosů z majetkových daní.

Vládu za nový rozpočet i další výhled řada ekonomů kritizuje. „Jako by měla schizofrenii. Na jedné straně mluví o znalostní ekonomice a vizi dostat se do elitní desítky EU, na druhé však předkládá rozpočet, který je spíše průměrem špatných rozpočtů z minulých let než ambiciózní vizí, jak transformovat ekonomiku,“ prohlásil Jakub Komárek z PAQ Research.

Česko nyní podle něj potřebuje hlavně doplnit soukromé investice o veřejné a podpořit spotřebu domácností. „To všechno vláda mohla udělat, kdyby dodržela své sliby ze svého vládního prohlášení, kde se zavazuje k investicím do školství na úrovni zemí OECD a valorizaci slevy na poplatníka,“ řekl.

Komárek se obává, že ministerstvo financí je příliš optimistické v předpovědi růstu ekonomiky na příští rok. Horší ekonomický výkon v příštím roce by přitom znamenal nižší daňový výběr, který může v důsledku navýšit schodek.

Česká ekonomika je podle něj nemocná. „Víme již z minulosti, že další škrty ji nevyléčí. Dnešní zadlužení můžeme splatit jedině pomocí dobře cílených investic, které se promítnou do budoucího ekonomického růstu. Předkládaný rozpočet řeší symptomy, a ne příčiny,“ míní.

Podle něj je zapotřebí si otevřeně říci, že se musí řešit příjmová stránka rozpočtu. „Ačkoliv můžeme ušetřit miliardy, když zrušíme podporu českých a maďarských vinařů v podobě nulové spotřební daně na tiché víno, zlepšíme prevenci a omezíme neúčinné daňové slevy a výjimky, na prosperující stát to stačit nebude. V porovnání se západoevropskými státy máme nízké příjmy ze spotřebních a majetkových daní,“ dodal Komárek.

Také podle Petra Dufka je možnost, jak něco málo do rozpočtu získat, zdanění nemovitostí. „Avšak muselo by se to udělat tak, aby z toho profitovaly státní, a nikoliv obecní finance. Na rozdíl od státu obce pravidelně hospodaří s vysokými přebytky. Za úvahu třeba stojí investiční a neobsazené byty a nevyužívané pozemky,“ míní.

U spotřebních daní snad kromě vína už podle něj není moc co vymýšlet. „Je to vidět na zdanění tabáku, kde se pravidelně nenaplňují plány výběru. Spotřebitel tak úplně na všechno nepřistoupí a zařídí se jinak,“ připomněl Dufek tradiční nákupy cigaret za hranicemi.

Na výdajové straně rozpočtu by podle analytika Akcenty Miroslava Nováka pomohlo výraznější proškrtání neinvestičních dotací a zastavení trendu růstu počtu zaměstnanců ve veřejném sektoru. „Systémové změny je nutné udělat u výdajů na zdravotnictví. Na příjmové straně rozpočtu se do budoucna podle mě nevyhneme alespoň částečnému návratu superhrubé mzdy nebo progresivní dani z příjmů fyzických osob,“ doplnil.