Hlavní obsah

Věřitelé: Mnoha dlužníkům dnes často naoko nic nepatří, a přitom si užívají

Právo, Jindřich Ginter

Majetek těch, kteří se naoko tváří nemajetně, lze v našem právním systému snadno skrýt. Takových případů není zrovna málo a věřitel není vždy jen velká bohatá instituce, jak si to lidé většinou představují. Právu to řekl prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk

Článek

Jaká je dnes reálná vymahatelnost většiny pohledávek?

Domnívám se, že z více než poloviční úspěšnosti po všech těch omezeních během posledních deseti let klesla celkově na patnáct dvacet procent. To je hodně málo. Ke značnému poklesu došlo po přijetí oddlužovací novely v insolvencích, v řadě případů poté věřitelé na vymáhání již dopředu úplně rezignovali.

Vzpomněl jsem si teď na doby, kdy exekutoři byli úředníci soudu.

V té době se vymahatelnost pohybovala jen kolem tří procent. Doufám, že realizace exekuce už nebude nikdy čistě jen na soudech. Stát ve vymáhání obecně není příliš efektivní, byť má oproti ostatním zpravidla lepší, přednostní postavení.

Kdo je dnes nejčastějším dlužníkem? Chronický neplatič anebo lidé, kteří dosud žili normálně, třeba podnikali, ale najednou spadli do průšvihu, často možná ani ne svou vinou?

Stále je zde velký počet dlužníků, kteří nehradí energie nebo si prostě půjčili peníze a nevrátili je. Jejich chování je mnohdy programové.

Naše občanské soudní řízení je poněkud delší. Tohle komplikuje vymáhání všech typů dluhů. Stejně tak vystěhování neplatícího nájemníka je běh na velmi dlouhou trať

Ale pak začínají přibývat i lidé, zejména podnikatelé, kteří teď přestávají včas platit, žádají o odklady, protože jim současná situace prostě ničí podnikání. V počtech exekucí to ještě patrné není, protože tyto případy do jejich stadia ještě nedozrály.

To je stav krize. Ale i před ní bylo téměř nemožné vymáhat nájemné od nemajetného neplatiče. A dostat člověka, jenž nic neplatí za své bydlení, pryč z bytu, tak to je drahý běh na rok i dva. Jak to?

Jedna věc je délka nalézacího řízení, a ještě delší pak je délka exekučního řízení. Taková je realita procesních postupů. Naše občanské soudní řízení je poněkud delší. Tohle komplikuje vymáhání všech typů dluhů. Stejně tak vystěhování neplatícího nájemníka je běh na velmi dlouhou trať.

KOMENTÁŘ: Chráněný účet pomůže ze spirály dluhů - Patrik Nacher

Komentáře

Netlačí to pak lidi do toho, že hledají postupy mimo systém? Znám vlastníka bytů, který když nájemníci nereagovali na opakované výzvy k zaplacení dlužného nájemného, tak jim pod záminkou repase vysadil dveře do bytu. A do týdne zaplatili nebo šli jinam.

Bohužel když si vylámete zuby na právním postupu, tak někdy hledáte jiné cesty. Když je právo jedním směrem příliš ochranářské, tak si lidé volí vlastní alternativy.

Podívejme se, kolik lidí v činžácích je obětí těch, kteří, i když vlastní byt nebo jsou družstevníky, tak zkrátka neplatí společné poplatky v domě a ostatní na ně musejí doplácet.

V praxi se často setkávám s případy, kdy je věřitel svědkem toho, jak si jeho dlužník jezdí na drahé dovolené či v novém autě, ale oficiálně mu nic nepatří.

Právní systém by měl vždy chránit slabší stranu a v tomto případě je to jednoznačně ona většina obyvatel v činžovních domech, kteří jsou víceméně krátcí na černé ovce z řad svých sousedů. Zatím společenstvím nezbývá nic jiného než za ty darebáky platit, protože pak například dodavatelé energií dům klidně odstřihnou. A následně dluhy vymáhat soudně.

Jak mohou něco vymáhat, když kdekdo na sebe nechá vyhlásit pětiletý bankrot, platí tak jen zlomek dluhů a nikdo na něj nemůže?

Pak je vymáhání ještě více komplikované a šance něco z něho dostat ještě menší. Situace je dnes taková, že kvůli četným změnám zákonů, které oslabily postavení družstev a SVJ coby věřitelů, už je polovina těchto dluhů v praxi nevymahatelná.

K čemu pak tedy celý systém je? To je k pláči.

To máte pravdu. Nemůžeme ale říct, že celý právní systém je k ničemu. Je to komplikovaná cesta k právu.

Finanční poradna: Dluhy, které nejsou vaše, rozporujte hned

Finance

Komplikovaná? Známe desítky případů, kdy lidé získali exekuční titul proti podvodníkům, kteří z nich vytáhli peníze anebo vybrali zálohy na rekonstrukce bytů, které už nedotáhli. Jenže exekučním titulem si mohou tito drobní věřitelé akorát vytapetovat a filutové, co je obrali, si dál žijí nad poměry.

Reálnou vymahatelnost nelze dopředu předvídat, ale kvalitní právník by měl vždy věřiteli poradit, zda se mu v daném případě vůbec vyplatí absolvovat celý proces vymáhání.

Majetek lze ale v našem právním systému dobře schovat, anebo snad ne?

To je pravda, majetek lze schovat před dosahem insolvence či exekuce. V praxi se často setkávám s případy, kdy je věřitel svědkem toho, jak si jeho dlužník jezdí na drahé dovolené či v novém autě, ale oficiálně mu nic nepatří.

Asociace pojišťoven v parlamentu rozdala materiál, kde tvrdí, že pokud se bude vymáhání ještě více komplikovat, tak náklady na vymáhání se promítnou do zdražení povinného ručení. Co o tom soudíte?

Špatná zpráva pro všechny. Jsem rád, že se asi poprvé i velcí věřitelé otevřeně postavili nejen proti exekuční teritorialitě, ale reagují na celkový stav ve vymahatelnosti pohledávek.

Obecně nejsem pro nějaké plošné odpouštění dluhů. Jednak je to nespravedlivé vůči věřitelům, jednak je to nebezpečný morální hazard do budoucna.

Když vidíte černé na bílém, že by tito věřitelé kvůli projednávaným změnám na nákladech vymáhání zaplatili mnohonásobně víc, než kolik by se jim vrátilo, tak je jasné, že tu bude něco hodně špatně. Můžeme předpokládat, že brzy se k tomu připojí další velcí věřitelé, například banky…

Ale banky, to jsou zajištění věřitelé. Při porcování toho, co se z dlužníka dostane, jsou vždy v první řadě spolu třeba se státem…

Avšak dodavatelé energií a další už zajištění nejsou. A v ceně služeb se horší vymahatelnost dříve nebo později zkrátka projeví.

Co si myslíte o návrhu poslance Patrika Nachera (za ANO) odpustit všechny dluhy včetně příslušenství u jistin do 1500 korun s tím, že stát by exekutorům za administraci zaplatil maximálně tisíc korun, nejvíce však deset případů na jednoho povinného?

Obecně nejsem pro nějaké plošné odpouštění dluhů. Jednak je to nespravedlivé vůči věřitelům, jednak je to nebezpečný morální hazard do budoucna. Tento návrh je ale ještě snad vcelku přijatelným řešením, jak se zbavit starých dluhů. Uvidíme ale, jak to dopadne. Jedná se o jeden ze tří desítek nejrůznějších návrhů k problematice exekucí, které dnes leží v parlamentu.

Nacher: Zastavme marné exekuce z prkotin

Ekonomika

Soudní řád k exekucím se mění v takovém tempu, že v tom ztrácím přehled.

To nejste sám, kdo se v tom ztrácí…

Vy také?

Ano, v tom našem lapidáriu se ztrácí už i většina právníků.

Proč politici soudním řádem nestanoví, že nejprve se splácí základní dluh, jistina, a teprve poté všechno to, na čem vydělávají právníci a obchodníci s pohledávkami, tedy tzv. příslušenství?

V oddlužování tento princip, že nejprve se hradí jistina a teprve poté příslušenství, již platí a je možné, že se k tomu dopracujeme i v dalších fázích vymáhacího procesu.

Postupy propočtů v insolvencích i v tom, kolik nejde zabavit v exekucích, mi přijdou velmi složité, pro dlužníky i věřitele. Nejde to napsat jasně a obrazně řečeno na dvě A4?

Tak teď se neubráním úsměvu. Zákony u nás opravdu tak jednoduché nikdy nebudou. Bezesporu psané právo bobtná, je nesrozumitelné i pro právníky. Hlavně četnost změn, protože co se novelizuje, se vzápětí novelizuje znovu. Tak trochu podobně jako s rouškami.

Za největší odtrženost od reality považuji návrh SPD na zestátnění exekutorů. Považuji to za největší zoufalost, kterou tam mohl někdo navrhnout.

Za deset let se jen legislativa v oblasti exekucí měnila více než dvacetkrát. Teď v parlamentu leží další změny, třeba že by věřitel musel využívat jen exekutory podle kraje dlužníka. Tato myšlenka tam leží hned v několika různých návrzích. Přitom zrovna tato změna by v žádné z předložených variant nebyla přínosem.

Naopak, jak už ukázaly dřívější analýzy, způsobila by další pokles vymahatelnosti a tím v důsledku i již zmíněné zdražení řady služeb pro poctivě platící. Byl bych tedy pro to, aby se už od zásadnějších změn na nějaký čas upustilo a nechala se usadit pravidla, která platí. Nechme je uvést do života, ať se ukážou v praxi.

Soud poslal na Ratha exekutora

Krimi

Takže oblasti exekucí a pohledávek by prospělo, kdyby parlament pár let nic nevymýšlel a jen situaci pozoroval?

Legislativní střídmost je namístě. Jenže v parlamentu je patrné lobby na přerozdělení exekučního trhu. Pak jsou tam lidé, kteří chtějí pomoci, myslí to dobře, ale nedomýšlejí souvislosti. Za největší odtrženost od reality považuji návrh SPD na zestátnění exekutorů. Považuji to za největší zoufalost, kterou tam mohl někdo navrhnout.

Jedním z návrhů v parlamentu je vznik chráněných účtů. Co si o tom myslíte?

To je sympatický návrh. Dlužník na něm bude mít od zaměstnavatele nezabavitelné minimum. Exekutor je nebude moci vzít. Bude zřejmé, že jsou to finance, které mají zůstat povinnému. Exekutor ale bude moci na účet nahlížet kvůli kontrole, zda na něj nejdou peníze bokem. Teď se má v parlamentu rozhodovat, zda částky, jež mají povinným na chráněný účet chodit, budou počítat zaměstnavatelé nebo banky. Tyto výpočty jsou přitom velmi složité, takže se firmám ani bankám do nich moc nechce.

Bylo by efektivnější, aby pohledávky šlo rychleji odepisovat z daní. Spousta nových exekucí by se ani nezahajovala

A co by pomohlo věřitelům?

Místo vymýšlení místní příslušnosti exekutorů na deset způsobů by bylo efektivnější, aby pohledávky šlo rychleji odepisovat z daní. Spousta nových exekucí by se ani nezahajovala. Mohlo by to probíhat například formou určitého potvrzení od exekutora.

Pokud by na základě svého odborného posouzení dospěl k závěru, že vymáhání nebude úspěšné, nemusel by s tím věřitel ani k soudu. To by byla obrovská úspora nákladů. Další možností je zvážit, zda nepřesunout náklady exekuce a insolvence do nižší sazby DPH z 21 procent na patnáct.

Odvoláváte se na praxi. Tak tedy, jaké jsou vaše případy?

Máme například klientku, která půjčila statisíce od svých rodičů příteli na rozjezd jeho podnikání. Mezitím se rozešli a skoro nic jí neplatí, jen pět tisíc měsíčně. Ona přitom dluží rodičům a zároveň vidí, jak si její bývalý přítel jezdí v drahých autech, ale exekuce proti němu vedená je marná. Oficiálně ten dlužník nic nemá. Takových věřitelů, jimž někdo nezaplatil za práci nebo za zboží či nevrátil přátelskou půjčku, jsou tisíce. Věřitel není jen velká bohatá instituce.

A nesetkáváte se na druhou stranu i s vymyšlenými, fiktivními pohledávkami?

Třeba když manželka tlačí na manžela podnikatele, že při rozvodu ledasco odkryje, a tak podnikatel se spřízněnými osobami namalují, že on jim dluží deset milionů. A dluh vznikl v manželství, dělí se na polovic, takže pět milionů by šlo za manželkou.

Stává se to. Fiktivně se dá zadlužit i firma a nečestně tak jednat se společníky. Mohou to být fiktivní pohledávky sám na sebe. Pak se ale také může stát, že s čím kdo zachází, tím také schází. K fiktivní pohledávce potřebujete někoho loajálního vůči vám, kdo je v pozici fiktivního věřitele. Jenže dokumenty jsou samozřejmě pravé. A stačí pak, aby na čestné slovo fiktivní věřitel najednou pohledávku, byť vymyšlenou, skutečně reálně začal vymáhat.

Výběr článků

Načítám