V uhelných regionech zanikne 160 tisíc pracovních míst. Hlavně v Česku, Polsku a Německu

Mezi lety 1990 a 2017 spotřeba uhlí v zemích unijní osmadvacítky poklesla podle Eurostatu z 1,3 miliardy tun na 678 milionů tun. Výroba elektřiny z uhlí se zase během čtvrtstoletí 1990 až 2015 snížila o 42 procent z někdejších 5 289 TWh na 3 055 TWh.

„Na území dnešního Česka kulminovala těžba hnědého uhlí v roce 1984, kdy dosáhla 97 milionů tun. To bylo o 58 milionů tun více než loni, jak ukazují data ČSÚ a České geologické služby,“ uvedl analytik Evropa v datech Jan Krupička  Černého uhlí se vytěžilo nejvíce v roce 1971, kdy produkce dosáhla 29 milionů tun, tedy o 25 milionů tun více než loni.

Počet lidí zaměstnaných v uhelném sektoru se vzhledem ke klesající těžbě postupně snižuje. Celkový úbytek pracovních míst v elektrárnách i dolech zároveň by měl v celé EU do roku 2025 dosáhnout 77 tisíc, do konce roku 2030 asi 160 tisíc, vyplývá ze studie Evropské komise.

Tento týden se v Bruselu lídři zemí EU po dlouhém jednání shodli, že Unie bude do poloviny století uhlíkově neutrální s cílem ochrany klimatu. Uhlíková neutralita znamená, že každá země zneutralizuje tolik emisí, kolik vyprodukuje. To předpokládá větší rozvoj obnovitelných zdrojů nebo třeba výsadby stromů. Výjimku ze závazku si vyjednalo jenom Polsko. Závěry obsahují zmínku o jaderné energii jako součásti energetického mixu, kterou prosazovalo Česko.

Za úspěch označila výsledek jednání předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která ve středu představila svůj plán na přechod ke klimaticky odpovědnému hospodářství. Ten počítá mimo jiné s fondem na podporu uhelných regionů, s nímž mají být spojeny investice ve výši až 100 miliard eur (2,5 bilionu korun).

Podle studie EK ohledně budoucnosti uhlí v prvních pěti letech příští dekády budou pracovní místa mizet hlavně v regionech Česka, Polska a Německa, mezi lety 2025 a 2030 pak budou ohroženy hlavně polské Slezsko a jihovýchodní Bulharsko.

Celkově může největší úbytek míst očekávat právě Slezské vojvodství, kde by mohlo do roku 2030 zaniknout až 41 tisíc pracovních míst. Další tři regiony mohou mezi lety 2020 a 2030 přijít o 5 až 10 tisíc pracovních míst. Vedle jihozápadního Rumunska a jihovýchodního Bulharska tam patří i severozápadní Čechy.

Tři čtvrtiny pracovních míst v uhelném průmyslu tvoří přímo samotná těžba uhlí. Česko v tomto ohledu patří s 18 tisíci horníky na třetí příčku po Polsku (99 tisíc) a Německu (25 tisíc). V uhelných elektrárnách máme potom čtvrtý nejvyšší počet pracujících (3,5 tisíce), a to po Polsku (13 tisíc), Německu (11 tisíc) a Spojeném království (4 tisíce).

„S uhlím ale souvisejí i další pracovní místa v energetice, ve firmách dodávajících vybavení, ve službách nebo výzkumu a vývoji. V Evropě takových nepřímých pracovních míst bylo v roce 2015 zhruba 215 tisíc,“ dodal Krupička.

Uzavírání elektráren lze očekávat jak vzhledem k „přirozenému” vyuhlování dolů, tak i kvůli limitům stanoveným kvůli ochraně životního prostředí a krajiny. Hnědouhelné elektrárny navíc v Evropě postupně mizí. Většina z nich byla postavena před více než 30 lety a jejich účinnost se pohybuje okolo 35 procent, což neodpovídá dnešním standardům.

Zpřísňující se požadavky na ochranu ovzduší a zvyšující se cena za vypouštění oxidu uhličitého by vyžadovala nákladné modernizace, které se v mnoha případech nevyplatí. Řada zemí proto uvažuje o ukončení uhelné energetiky do předem určeného data. Třeba Francie chce uhelné elektrárny odstavit už v roce 2022, Itálie do roku 2025 a do roku 2030 hodlá odejít od uhlí dalších šest zemí Unie.

Česká vláda letos vytvořila uhelnou komisi, která do podzimu příštího roku navrhne další postup v této oblasti.