V rozpočtu jsou díry za 43 miliard, vláda to bagatelizuje, říká prezidentův poradce Marek

Problematická místa jsou celkem čtyři. V součtu jde o položky za 43 miliard korun, které nevypadají dostatečně realisticky a důvěryhodně k tomu, aby se rozpočet dal považovat za transparentní a přijatelný v této podobě.

Je možné, že se prezident rozhodne tak či onak. Mé negativní stanovisko k tomuto návrhu státního rozpočtu se nijak nemění ani přes tlak premiéra Fialy či ministra financí Stanjury.

Příjmy z prodeje emisních povolenek jsou nadhodnocené o zhruba 11 miliard korun. Také není dořešené snížení dotací na obnovitelné zdroje energií. U jednotlivých nástrojů, jak k tomu dojít, není žádná kalkulace, žádný odhad. Předpokládaná úspora má být 23 miliard, ale jak se k ní dojde, nikdo neví.

Třetí problematickou oblastí jsou platy nepedagogických pracovníků, které má státní rozpočet hradit pouze tento školní rok. Od září příštího roku má jejich financování přejít na samosprávy, ale odpovídající změna rozpočtového určení není ještě přijata. I zde se tak se porušuje princip, že státní rozpočet se připravuje na základě platné legislativy. Mluvíme tady zhruba o třech miliardách korun.

A čtvrtou problematickou oblastí jsou podhodnocené prostředky na starobní důchody v příštím roce. Zde to podhodnocení dosahuje zhruba šesti miliard korun. V součtu jsme na 43 miliardách korun, které nejsou vyjasněné.

Bagatelizace, že jde o drobné, mi přijde nezodpovědná. Čtyřicet tři miliardy korun je velká částka. Ostatně kvůli čtyřiceti miliardám na škody po povodních se musely upravovat dva státní rozpočty, letošní a příští.

A je nutné zdůraznit, že pokud by byl rozpočet pravdivý, potom by byl fiskálně a  ekonomicky víceméně neutrální. To znamená, že strukturální saldo, čili výsledek hospodaření očištěný o ekonomický cyklus a mimořádné vlivy, by bylo stejné jako v letošním roce, tedy zhruba dvě procenta hrubého domácího produktu.

Pokud by byl ale schodek o 43 miliard korun vyšší, potom je fiskální politika expanzivní, nejedná se o fiskální konsolidaci a kvalitativně je ten rozpočet úplně jiný.

U každé z rozpočtových položek je nějaká míra nejistoty a můžeme se bavit o míře, o schopnosti více či méně přesně odhadovat jednotlivé položky. Ale tady se nebavíme o přesnosti či nepřednosti odhadu, nýbrž o částkách, které jsou v rozpočtu viditelně špatně zahrnuté.

Pokud by se stejnými problémy přišel kdokoliv, a je úplně jedno, jestli je to politická strana A, nebo politická strana N, nebo koalice A či B, vždy bych na to upozornil. Je potřeba na tyto odborné problémy v rozpočtu upozorňovat, a to apolitickým způsobem.

Tady to musím rozlišit. Z pozice poradce prezidenta je mi v podstatě jedno, jestli ten rozpočet má schodek 200 nebo 300 miliard korun. To je zodpovědnost vlády. Nám jde o to, aby byl sestaven věrohodně a transparentně. Vůbec se nechceme pouštět do hodnocení fiskální odpovědnosti nebo ekonomických dopadů.

Ovšem z pohledu nezávislého ekonoma mi to jedno není. A pokud se opravdu kvalitativně mění charakter rozpočtu z neutrálního na expanzivní, poté, co jsme složitě prošli fiskální konsolidací, potom je to z pohledu ekonoma špatně.

Především je to nebezpečný precedens a jde o to, aby se podobné věci neděly v ještě větším měřítku v budoucnosti. To je podobné, jako když zlozvyk nezastavíte včas, tak se to může zvrhnout.

Snížení pravděpodobnosti přijetí kteréhokoli z těch čtyř opatření jenom posiluje argumentaci, o které jsme se bavili. Zvyšuje se tím riziko, že plánovaná úspora se nedostaví.

Mohu dát panu prezidentovi odborné stanovisko, ale jak se rozhodne a jaké to bude mít konsekvence, to už není moje pole, kde bych se mohl vyjadřovat.

Mohu jenom zopakovat, že pokud se zmíněné čtyři klíčové body neposunou, není důvod ani měnit názor na kvalitu návrhu státního rozpočtu.

Především je potřeba upozornit na to, že nemáme dokončenou fiskální konsolidaci. Ve smyslu, že bychom dosáhli stabilizace dluhu. V relaci k HDP jsme stále na rostoucí dráze, takže další rozpočtový schodek by měl být rozhodně nižší.

Dále by měl lépe odrážet priority, které ekonomika z dlouhodobého pohledu opravdu potřebuje. To jsou vyšší výdaje na školství, na vědu a na výzkum. Tady se přidává ale málo, tyto výdaje jsou stále podhodnocené.

Odpovím na to stručně v číslech, jak se na ekonoma sluší a patří. Od roku 1995 do roku 2023 jsme se posunuli v porovnání s německými mzdami a při zohlednění cen v Německu a v Česku, tedy parity kupní síly, ze 40 na 70 procent německých mezd.

Urazili jsme prakticky polovinu toho rozdílu za 30 let. A tu druhou polovinu máme urazit za čtyři roky?

Základním předpokladem je mít dobrou a dlouhodobou hospodářskou strategii a tu také naplňovat. To znamená poctivý dlouhodobý trénink. Já sám hodně sportuji, a tak často používám sportovní příměry. Na to, abychom běhali maratony stejně rychle jako Německo, musíme trénovat dalších deset dvacet let. Znamená to stanovit si priority a těch se celou dobu držet.

Pozitivním náznakem je strategie, kterou na podzim představilo ministerstvo průmyslu a obchodu. To je dobrý základ. Ta strategie má smysl, je dobře provázaná. Teď půjde o to, aby byla dobře rozpracovaná do jednotlivých implementačních plánů a ty potom dalších deset dvacet let musí být dodržovány za jakéhokoliv politického počasí.

Určitě na podpoře vzdělanosti a inovací, posilování konkurenčního prostředí či zvyšování investiční atraktivity.

Stále nemáme dostatečně vyjasněný systém investičních pobídek. A teprve teď s obrovským zpožděním se rozbíhá aktivita Státní investiční a rozvojové společnosti a Národní rozvojové banky. To je typ institucí, které vyspělé země dlouho používají, a já nechápu, proč jsme tyto nástroje také nepoužívali.

Také bychom se měli zamyslet nad strukturou daňového systému, aby byl vstřícnější k podnikatelské aktivitě.