Článek
Není ale vyloučeno, že se celý pracně vybudovaný a fungující systém rozpadne. Všechno teď záleží na Ústavním soudu (ÚS).
Systém vychází z evropských směrnic, které Česká republika zapracovala do novely zákona o odpadech. Jak se mají uplatňovat jejich požadavky, to určuje vyhláška ministerstva životního prostředí (MŽP) číslo 352 z roku 2005. Hned dva návrhy na její zrušení ale obdrželi během letošního roku ústavní soudci.
Neziskové systémy
"První v květnu zaslala skupina poslanců, druhý v červnu skupina senátorů Parlamentu ČR," potvrdil informace Práva mluvčí ÚS Michal Spáčil. Zákonodárci se domnívají, že ministerská vyhláška porušuje principy hospodářské soutěže na trhu služeb nakládání s elektroodpady. Zákon a na něj navazující vyhláška určují, že povinné subjekty si mohou vybrat, jakým způsobem financovat plnění svých povinností. V duchu evropských směrnic mohou většinou volit mezi tzv. individuálními, solidárními nebo kolektivními systémy. Všechny jsou ze zákona neziskové.
Volba odpadá v případě financování takzvané staré ekologické zátěže, tedy nakládání s elektrozařízeními uvedenými na trh před loňským 13. srpnem. Pro tento případ zákon stanoví, že povinnosti může plnit pouze systém kolektivní. A vyhláška dodává, že pro každou z 10 definovaných skupin elektrozařízení to může být jen jeden kolektivní systém.
ÚOHS: vyhláška omezuje soutěž
Právě v tom je kámen úrazu. Názor zákonodárců, kteří se obrátili na ÚS, podpořil svým stanoviskem i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Konstatoval v něm, že "vyhláška... je z hlediska hospodářské soutěže omezující a neuspokojivá".
"Ve většině členských států EU, kde mají funkční systémy nakládání s elektroodpady, existuje pouze jeden, maximálně dva nekonkurující si kolektivní systémy, které zajišťují neziskový chod systému bez narušení hospodářské soutěže," oponuje stanovisko, které si na MŽP vyžádal ÚS.
Podle čeho se vlastně provozovatelé systémů vybírali? "Kritériem pro výběr byl objem produkce účastníků systémů, který má přímou spojitost s objemem vznikajících odpadů. Jiné parametry, podle kterých se posuzuje podíl na trhu, jako například obrat, nemají vazbu na vznikající objem odpadů," vysvětlila Markéta Grünerová z odboru odpadů MŽP.
Tři kolektivní systémy, které zajišťují nakládání s největším hmotnostním objemem elektroodpadu, založili výrobci, jejichž produkty představují 90 % všeho elektroodpadu z českých domácností. "O všechen ten humus se prostě musí někdo postarat," souhlasí Martin Sailer z evropského sdružení výrobců domácích spotřebičů CECED a upozorňuje, že mnoho výrobců dosluhujících praček či ledniček dávno přestalo existovat. Všichni členové sdružení CECED jsou účastníky kolektivního systému Elektrowin, jejž ministerstvo pověřilo starostí o vysloužilé domácí spotřebiče, domácí a zahradní nástroje a nářadí.
Jen samotný Elektrowin od srpna 2005 zpětně odebral téměř 9000 tun elektrozařízení. Podle Sailera ale jen v zemích původní evropské patnáctky dosud funguje na 400 miliónů těchto výrobků starších 12 let. I ty se dříve nebo později stanou elektroodpadem.
Splníme závazek vůči EU?
Dopady případného zrušení české vyhlášky, bez níž by pozbyl významu i samotný zákon a rozpadl by se fungující systém, by byly podle odborníků přinejmenším nepříjemné. Elektroodpad by zřejmě znovu končil na černých skládkách a na své náklady by jej musely odstraňovat obce. Ty přitom jen v letošním roce díky činnosti kolektivních systémů ušetří podle odhadů kolem 80 miliónů korun.
Česko by ale ve stanoveném termínu do konce roku 2008 nesplnilo ani roční míru sběru použitých elektrozařízení z domácností čtyři kilogramy na osobu, k jejímuž dosažení jsme se v rámci EU zavázali.