U jablek i brambor si obchod přihodí až 100 procent

Takové jsou lednové údaje z porovnání cen Českým statistickým úřadem. Podle nich se marže u těchto potravin pohybují kolem 70 až 100 procent.

„Průměrná cena námi dodávaných jablek v různých baleních je v tuto chvíli kolem 15,50 Kč, nepokryje to ani náklady,“ řekl Právu Štěpán Chára, ředitel družstva Bohemia Apple, které je největším producentem jablek v Česku. Jablka prodává přímo do řetězců, bez prostředníka.

Ceny stlačuje konkurence levných polských jablek, kde jich mají přebytek, protože kvůli sankcím je nemohou vyvážet do Ruska a Běloruska. Nákupčí řetězců této situace dovedou při vyjednávání o ceně s českými sadaři maximálně využít.

Důsledkem je kácení a zmenšování ploch tuzemských ovocných sadů, protože se pěstitelům produkce nevyplatí. Právo už informovalo, že se kvůli tomu přes zimu pokácí až milion ovocných stromů.

U masa nebo sýrů je už znát větší podíl potravinářských firem a marže obchodů jsou nižší. Stále ale jsou v desítkách procent.

U pečiva se podle svazu pekařů marže řetězců pohybují kolem 50 procent, obchodům tak dávají prostor pro marketingové akce. Do prodejny nalákají na levné pečivo, jiné zboží nabídnou dráž.

Potraviny v únoru meziročně zdražily o 24 procent. Ačkoli jak zemědělcům, potravinářům, tak i obchodům loni výrazně stouply náklady, ministerstvo zemědělství spolu s antimonopolním úřadem řeší, kdo má na zdražování největší podíl.

Ministr Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) namítá, že podle dat ČSÚ během podzimu cukrovary zdražily cukr o zhruba šest korun. Ve stejný okamžik ale obchodníci cenu cukru zvýšili až o 14 korun.

Šéf svazu obchodu Tomáš Prouza podobně jako někteří analytici připomněl, že marže neznamená zisk, platí se z ní náklady na skladování, dopravu či mzdy.

„Obchodní řetězce jako jedny z mála dokázaly lidem udržet reálné mzdy. Zemědělci také rádi zapomínají, že obchod od nich napřímo nakupuje jen tři až pět procent prodávaného zboží. Většinou nakupujeme přes velkoobchody, odbytová družstva a další zprostředkovatele,“ řekl Právu Prouza.

„Velká část cenového rozdílu končí právě u těchto lidí, jejichž jedinou přidanou hodnotou je často jen přebalit zboží. Ale zemědělci jejich roli záměrně zamlčují,“ tvrdí.

I když ziskovost dosahuje jednotek procent, podle analytiků je těžké debatovat o tom, zda je přiměřená, či nikoli. Například Lidl v roce 2021 dosáhl zisku šest miliard korun, Kaufland tři miliardy. Zisky v řádu miliard či stamilionů korun ročně mají i další velké tuzemské řetězce Billa, Albert nebo Globus.

„Podmínky na domácím trhu určují velké obchodní řetězce, které u mnoha položek zdražovaly nejvíce, ačkoli k tomu nebyl objektivní důvod. Tři čtvrtiny tuzemského maloobchodu ovládá ve skutečnosti jedenáct obchodních řetězců majících obrovskou tržní sílu, která je neporovnatelná s několika desítkami tisíc českých zemědělských podniků,“ sdělil Právu prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.

Podle ekonoma UniCredit Bank Pavla Sobíška situace určitě není černobílá.

„Na jednu stranu došlo v Česku za posledních deset až 15 let nepochybně k oslabení konkurenčního prostředí v maloobchodě vlivem fúzí a dokončeného rozdělení trhu. Že v porovnání s tehdejší dobou marže maloobchodu vzrostly, je patrné z toho, že všechny velké řetězce slušně vydělávají. Jak se ale změnily marže za rok či dva, je obtížnější soudit,“ komentoval Sobíšek.

„Při čtvrtinovém meziročním nárůstu maloobchodních cen potravin a procentuální marži beze změny by vzrostly prodejcům v maloobchodě o čtvrtinu výnosy, kterými mohou kompenzovat nárůst cen energií, nájmů, mezd a podobně. Je tedy představitelné, aby procentuální marže lehce klesla, a přesto podniky nominálně více vydělaly,“ podotkl.

„Pokud jde o samotná vejce, tak zde je vidět, že podíl obchodníků na finální ceně se v porovnání s předchozími třemi lety zvýšil,“ doplnil analytik Creditas Petr Dufek. U dalších potravin by ale podle něj bylo moc jednoduché vinit jen obchodníky.

„U některých komodit vzrostl na ceně podíl zemědělců, u některých zpracovatelů, u zbytku zase u obchodníků. Vždy vidíme jenom finální cenu v obchodech a příběh o mizivých maržích na té které straně. V krajním případě pak příběh o máslové nouzi, nedostatku vajec nebo drahém cukru, který zase nažene zákazníky do obchodů, aby vykoupili za téměř jakoukoliv cenu ono ‚nedostatkové‘ zboží,“ dodal.