Tradiční biopaliva: Zrušte to, volají vědci

Dominantním zdrojem „obnovitelné“ energie se totiž stala tzv. biopaliva první generace, která se vyrábějí převážně z potravinářských plodin nebo rostlin pěstovaných na plochách použitelných pro pěstování obilnin a dalších poživatin. Kvůli masívní výrobě těchto „tradičních“ biopaliv se navíc začala rozsáhle devastovat i panenská příroda mimo Evropu, například tropické lesy.

Po vlně kritiky, která poukazovala na škody na životním prostředí i záporné důsledky pro klima, se proto Unie v roce 2012 chytla za nos: Evropská komise tehdy navrhla, aby se spotřeba biopaliv 1. generace omezila na pět procent energie pro dopravu. Fakticky by tím zakonzervovala stav dosažený roku 2012. Šlo by o velkou změnu ve srovnání s obdobím, kdy se čekalo, že tradiční biopaliva budou v roce 2020 zcela rozhodující mírou přispívat ke splnění desetiprocentního cíle.

Návrh Komise byl ale jen nástřel – po roce lobbování vyzvali europoslanci, ať tradiční biopaliva tvoří šest procent spotřeby. Jako dílčí náhradu navrhovali, aby biopaliva druhé generace, jež se vyrábějí z rostlinného odpadu, pokrývala koncem desetiletí 2,5 procenta spotřeby aut.

Jejich masové využití je však zatím málo reálné, a tak když ministři energetiky a dopravy zemí EU loni problém znovu projednávali, nechali použití biopaliv druhé generace na dobrovolném rozhodnutí států. Zároveň zvedli strop pro tradiční biopaliva až na sedm procent. Jinak řečeno, vzdor všem vedlejším negativním účinkům se opět o krůček přiblížili k původní hranici.

Podle dokumentu „EU biofuels policy“ z ledna 2015 však toto opatření Unie ještě není právoplatné, zatím o něm stále jedná parlament Evropské unie. Není tedy ani jasné, zda bude platit návrh Komise, aby po roce 2020 nedostávala biopaliva první generace žádnou veřejnou podporu.

Přitom už od dubna 2013 má Unie na stole studii Evropské poradní rady vědeckých akademií (EASAC). Vyplývá z ní, že by se nic nestalo, kdyby byl původní záměr pro rok 2020 úplně zrušen. Pohonné biohmoty 1. generace, která dnes pokrývají 99 procent spotřeby biopaliv v Evropské unii, nejsou totiž podle vědců s to snížit emise skleníkových plynů v dopravě. Přitom právě snížení emisí bylo oficiálním zdůvodněním pro jejich prosazování.

Vlna kritiky před třemi lety se projevila i na spotřebě biopaliv. Podle poslední zprávy Biofuels Barometre z roku 2014 klesla předloni evropská spotřeba o 6,8 procenta proti roku 2012. Podle webu EurObserv’ER však větší význam než odborná kritika měly zásahy vlád.

Například Německo v roce 2013 zcela zrušilo daňové zvýhodnění bionafty, což nemálo snížilo spotřebu. Španělsko ve snaze snížit ceny paliv utnulo dovozy z Asie i z Latinské Ameriky, a navíc snížilo cíl pro podíl biopaliv v celkové spotřebě PHM z 6,5 na 4,1 procenta. Výsledkem byl pokles spotřeby bionafty i bioetanolu v zemi o více než polovinu. Naopak Švédové trvali na tom, aby podíl biopaliv na celkové spotřebě činil aspoň 11 procent.