Toman: Češi platí řetězcům za potraviny moc

Na cenu nemá absolutně vliv výrobce, zemědělec, ale konečnou cenu určuje obchodní řetězec.

Ano.

A co jim zbývá?

Tak to se ptáme úplně stejně. Není obvyklé, aby marže dosahovaly padesáti, sto procent. Čím větší přidaná hodnota výrobku, tím je to více. Například u výsekového masa je nejmenší, kolem 25 procent. U salámu je to třeba 60, 80 procent, někdy i více.

Je třeba o tom veřejně nahlas mluvit, aby lidi věděli, kolik si na tom obchody přirážejí, aby se konečně u nás začaly chovat normálně. Chápu, že řetězce mají náklady a musí vydělávat, ale všeho s mírou. Účtují si totiž ještě tzv. zadní marže, tedy různé poplatky.

Obchodních ploch máme sice nejvíce v Evropě, ale ve skutečnosti je jen několik velkých hráčů, kteří drží 80 procent trhu.

Stát může a musí zejména sledovat bezpečnost a kvalitu potravin a pak propagovat a finančně podporovat české a kvalitní potraviny, jejich výrobce a producenty.

Definice jsou jasné: u masa například musí být zvíře narozeno, odchováno a poraženo u nás. Pak jsou vícesložkové výrobky obsahující například 70 procent české suroviny.

Ne. Třeba jogurt je z českého mléka a náplň je zvenčí. Nebo značka Regionální výrobek garantuje, že je z dané konkrétní oblasti naší republiky. Česká cechovní norma je zase značka Potravinářské komory. Stanovují to podle norem pro hlavní složky, u některých produktů je stanoven minimální podíl české suroviny.

Jakmile mají výrobky na sobě např. značku Klasa, Česká potravina nebo další, tak musí splňovat určité parametry a kontroluje to potravinářská inspekce. Pokud výrobek parametry nesplňuje, dostane výrobce pokutu a o označení přijde.

U masa je to o ceně a možnostech porážky u nás. Obchodní řetězce zkrátka nakupují finální výrobky tam, kde je pořídí nejlevněji. Pak je pro ně výhodnější koupit maso třeba ve Španělsku. U rajčat se podpořilo budování skleníků a jsou opravdu lepší. Však jsme také poskytli 1,8 miliardy korun na podporu tuzemské rostlinné a živočišné výroby a 1,6 miliardy na zpracování. Jen na pěstování ovoce, zeleniny, brambor a chmele půjde letos navíc 800 milionů. Podporujeme i výrobce drůbežího masa a mléka.

V mnoha komoditách jsme byli soběstační, dříve jsme si toho museli co nejvíce vypěstovat sami, protože hranice byly zavřené a dovozy byly problém.

Že bychom zavřeli hranice?

Nerad vytahuji vzpomínky starých zbrojnošů, ale je prostě pravda, že v 90. letech se říkalo: na co to tady budeme pěstovat, když si všechno můžeme dovézt levněji. Zemědělství, a potravinářství taky, se v té době podcenilo a nebylo dostatečně podporováno.

Typickým příkladem je česnek. Všichni tleskali čínskému česneku, protože byl výrazně levnější než český. Za pár let ale všichni přišli na to, že čínský česnek není česnek, a teď se to chce zpátky. Jenže ono to nejde tak rychle otočit, i když se to děje.

To samé je například i u krůtího masa a dalších produktů. Je to o tom, že se dlouhá léta zapomnělo propagovat, že to, co je české, tak je naše a dobré. A to je fakt. Nejmenší podíl zjištěných závad je u českých potravin.

Přesně tak. Není v podstatě západní země, která by u potravin neměla velký průšvih…

Je ale třeba podporovat poptávku po tuzemských potravinách, aby jediným kritériem spotřebitele nebyla jen cena, ale i kvalita. Ono to funguje. Exaktně je doloženo, že jedna koruna investovaná do propagace značky Klasa přinesla v obratu těchto výrobků 62 korun.

Máme jedny z nejpřísnějších norem, i co se týče sledování antibiotik. Nedívejme se na dokumenty o zaoceánských kuřatech, tam to je opravdu šílené, ale tak to v ČR opravdu není.

Ne, nemůžou. To by veterinární inspekce nedopustila. U dovozového kuřecího i dalšího masa ale ještě hrají roli podmínky při převozu a skladování, zda je staré nebo čerstvé a další. Zrovna u kuřecího masa jsme soběstační ze 70 procent spotřeby.

Mezi komodity, které jsme si v ČR schopni zajistit sami alespoň ze dvou třetin, patří brambory, mléko, mouka, hovězí maso. Například u jablek jsme soběstační z 90 procent, ale pokud budeme hovořit o konzumních jablkách, tak je to jen 45 procent. U pečiva jsme zcela soběstační, kromě speciálních věcí.

Nemám ovšem problém s tím, že sem někdo vozí například francouzský sýr nebo kozí sýr. Ale mám problém s tím, že sem vozí odtučněný eidam, který nemá chuť. Chápu, že někdo má potřebu jíst odlehčené potraviny, já bych měl taky, jenže mi to nechutná. Ale proč tady má být eidam z Holandska nebo hrušky z Jižní Ameriky? To mi vadí. Nerozumím ani jablkům z Japonska.

Je každého věc, pokud chce dát za kilo jablek pět stovek. Pro běžnou konzumaci bychom si prostě sezonní ovoce tady měli dělat sami.

Z čeho se to vlastně dělá?

Tak to prostě není mléko, ale kokosový nebo mandlový nápoj. Mléko je z mléka. Co není z mléka, není mléko, i když to tak vypadá. Že to někdo takhle spojuje, tak je to jen marketing.

Respektuji alternativní potraviny, ale nejsem jejich příznivcem. Vypadám snad na to?

To máte jako s brouky. Do zákona o potravinách jsme museli napsat, že hmyz jsou potraviny nového typu, a do veterinárního zákona se musely vyjmenovat podmínky, za jakých se může chovat. No, jestli někdo chce jíst brouky, tak ať je jí…

Dvě třetiny produkce řepky se používají v potravinářství. Nahrazuje například palmový olej. Ten také není přece žádoucí.

Dříve se využívalo máslo, sádlo. Výzkumy prokázaly, že řepkový olej má lepší vlastnosti než olivový olej. Je stabilnější při kuchyňském využití.

To bychom se třeba i shodli, ale já to nevymyslel, že se přidává do paliv. Ministerstvo zemědělství s tímhle nic společného nemá.

Tady není podstatné, co já si myslím.

Když si Česko vyjednávalo s EU emisní podmínky, tak

řepka byla jediná cesta. Mimochodem, výměra ploch, kde se pěstuje řepka, za poslední léta klesla. Předloni se pěstovala na 412 tisících hektarech, letos na 369 tisících hektarech. A celá třetina nejde do paliv. Část se používá i v kosmetice.

Tak ten zajíc měl tularémii, byl nemocný. Byl vyšetřen, nešlo o žádnou otravu. Řepka má největší nevýhodu, že kvete žlutě. Je moc vidět.

Na řepku se používají obdobné chemické přípravky jako na ostatní rostliny. Jsou povolené a mají pravidla používání. V používání pesticidů jsme ve srovnání se zbytkem Evropy podle Eurostatu výrazně pod celoevropským průměrem.

Tak pak budou rostliny plné plísní a parazitů, ale to asi jíst nechceme, ne? To se shodneme. A když budou naši zemědělci pěstovat v režimu tzv. bio, tak výnosy budou menší a bude to znamenat citelné zdražení. Chemie ano, ale s mírou.

Absolutně. Pravidelně chodí kontroly, program na používání pesticidů je pečlivý, důsledný. Sleduje se, kolik se toho prodalo, použilo. Musíme také hlídat, aby nevznikl černý trh, pokud by se dozor přimáčkl až příliš.

Já sám se ptám, proč v některých zemích EU jsou některé přípravky povoleny. Naše zemědělce a potažmo lidi nemůžeme vystavit tomu, že sice budeme super bio, ale neprodá se to, protože to bude drahé. Dvě třetiny celkové spotřeby pesticidů v Evropě jdou na vrub Španělska, Itálie, Francie a Německa.

Pak se v Unii řekne, že se má o polovinu snížit používání pesticidů. Fajn, ale z jaké základny, ta není stejná. To stejné je u produkčního zatížení, přece nejde, když Holanďané mají tři takzvané velké dobytčí jednotky na hektar a my 0,4, tak to všem snížit o polovinu! Tohle mi opravdu vadí.

V Česku se pesticidy používají uváženě a samozřejmě výjimky existují. Jsou i předpisy, že zemědělec musí o chystaném postřiku předem informovat včelaře v okruhu dvou kilometrů.

A včelařství, to je u nás třetí největší v Evropě. Neobhajuji přitom jednotlivé případy, kdy se očividně nedodržela pravidla.

Zemědělské sucho pro tuto chvíli ano. Problém s tím, že potřebujeme zadržovat vodu v krajině, ale tím vyřešen není.

Existuje registr zemědělské půdy, v němž se eroze velmi detailně sleduje na základě měření a propočtů. Nelze ale teď říct: zlikvidujme všechny meliorace, potřebujeme zadržovat vodu. Meliorace jsou na 1,2 milionu hektarech, z toho půl milionu ale bylo vybudováno už před rokem 1945.

Kdyby ale například jižní Čechy nebyly odvodněné, tak tam dneska skoro nikdo nebydlí a jsou tam jen komáři. Meliorace mohou vodu stáhnout a umožnit vsakování bokem. Část z nich lze využít k vyrovnávání hladin v krajině.

Přes peníze. Snížili jsme daně na remízky. Podporujeme také mokřady. Zjednodušeně řečeno, když farmář na lánu udělá mokřad, tak z této plochy dostává stejnou dotaci, jako by tam měl pšenici.

Od 1. ledna letošního roku je také maximální výměra jedné plodiny třicet hektarů. Se stohektarovými lány končíme. Pás bez zemědělských plodin, jenž vodu zadržuje, musí mít minimálně 22 metrů.

Přes satelit. A kontroluje se to. Má zemědělec moc velký lán? Nedostane dotaci. Jakmile žádá zemědělec o dotace, tak se to prověřuje. Jakmile bude eroze dvakrát třikrát za sebou, tak se to bude se zemědělcem řešit.

Ano, protože se na to předchůdci vykašlali, nereagovali včas. Co se dá dělat. Jen za loňský rok se vysadilo přes 111 milionů kusů listnáčů a 31 milionů smrků.

Logicky lze předpokládat, že ano. Proto někde je třeba i nadále vysazovat smrky. Štvou mě lidi, kteří o tomhle mluví a neví o čem. Nejde sázet jen listnáče.

Předloni přes miliardu, loni 2,8 miliardy korun a teď žádáme o sedm miliard korun.

Tak v případě lesů se teď do nich jen vrací to, co se z nich bralo. Za pět let z nich do státního rozpočtu šlo přibližně

30 miliard korun.

V letech 2013/2014 bylo na účtech Lesů ČR okolo dvaceti miliard korun.

Před dvěma lety tam nebylo nic. Předchůdci je odvedli do státního rozpočtu.