Textil se bude povinně recyklovat, u nákupu oblečení přibude poplatek

Právě to by totiž mělo pomoct k získání čistého materiálu vhodného k recyklaci nebo opětovnému použití. I Česko totiž trpí neustále rostoucím objemem textilního odpadu.

„O konkrétním řešení rozhodují samotné obce. Předpokládáme různé varianty – kontejnerový sběr, sběrné dvory nebo pytlový sběr,“ sdělila Novinkám mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.

Zatímco textil vyhozený do komunálního odpadu se buď spaluje, nebo skončí na skládce, ten z kontejnerů je tříděn a znovu prodán, případně recyklován do nových produktů. Vyhozena je pouze malá část nepoužitelného textilu.

„Vybraný textil se bude třídit podle možnosti využití, tedy od opětovně použitelného jako oblečení přes materiál vhodný k recyklaci až po ten nevyužitelný,“ potvrdila Krejčí.

Zastoupení textilu v komunálním odpadu jsou nyní asi tři procenta.

„Kontejnery na textil jsou umístěny zhruba na deseti tisících míst a sběr pomocí této sítě může pokračovat i nadále stejně jako v re-use centrech a dalších místech. V těchto centrech mohou lidé odevzdat použité, ale stále funkční oblečení, které se tak znovu vrací do oběhu,“ dodala Krejčí.

Podobně funguje i re-use point, což je místo ve sběrném dvoře, kam se dají odložit použitelné věci a zájemci si je odtud mohou odnést zdarma nebo za malý poplatek.

Obce mohou zatím financovat sběr odpadu z několika zdrojů, jako jsou poplatky od občanů či z prodeje vytříděného odpadu.

„Komplexní řešení financování ale nastane až po zavedení rozšířené odpovědnosti výrobce za produkt. A to v rámci revize směrnice o odpadech, jejíž projednávání aktivně probíhá. Předpoklad finálního sladění na evropské úrovni je v průběhu roku 2025 s fungováním od roku 2027,“ sdělila Novinkám specialistka Institutu cirkulární ekonomiky Nina Hromádková.

V průběhu příštího roku by v rámci rozšířené odpovědnosti výrobce měl být zaveden také drobný recyklační poplatek. Ten by hradil zákazník přímo při nákupu oblečení. Zřejmě půjde o jednotky korun za kus. Recyklační poplatek je od roku 2005 například v ceně spotřebičů. Pohybuje se zhruba od čtyř korun za mobilní telefony po 300 korun za lednici.

Povinnost sběru textilu reflektuje zátěž, jakou rostoucí průmysl představuje pro životní prostředí.

„K výrobě jednoho bavlněného trička je podle odhadů potřeba 2700 litrů vody, což je dost na pitný režim jedné osoby na dva a půl roku. Dle jiných studií je to až 7000 litrů. Textilní sektor byl v roce 2020 třetím největším zdrojem degradace vody a využívání půdy,“ podotkla analytička Institutu cirkulární ekonomiky Andrea Veselá.

Od července také platí nařízení Evropské unie, které zakazuje ničení neprodaných oděvů.