Článek
Investiční banka UBS odhadla, že svět potřebuje stimulační plán ve výši kolem 2,8 procenta celosvětového HDP (čtyři bilióny dolarů), což je dvakrát více, než kolik jsou velké země zatím ochotné na zažehnání recese ochotné vynaložit. "Bez pobídek je velice dobře možné, že se ocitneme v něčem horším než ve Velké recesi," prohlásil ekonom Sung Won Sohn z Kalifornské státní university a dodal, že pobídky mohou světovou ekonomiku uchránit před dalším propadáním.
Ostatně společnost Goldman Sachs před časem odhadla, že problematická aktiva jen amerických bank představují částku 5,7 biliónu dolarů. Cena za jejich proplacení se podle časopisu The Economist tedy bude pohybovat v této výši.
Evropa dává na boj s krizí méně
Nejvíce peněz - přibližně polovinu z dosavadní celkové sumy - vynaloží na zažehnání krize USA (jeden bilión dolarů) a Čína (540 miliard dolarů). V obou zemích je to přibližně šest procent HDP. Ačkoli Evropa o stimulačních plánech také mluví, většinou zatím upisuje na účet krize jen většinou kolem jednoho až dvou procent HDP. Ovšem i v Evropě jsou stimulační plány odvážnější, než byly před měsícem.
Americké trhy ve čtvrtek pozitivně zareagovaly na rozsáhlé stimulační pobídky navržené administrativou Baracka Obamy. To by mohlo posílit odvahu vlád i v dalších zemích.
Peníze z veřejných rozpočtů jsou vydávány na budování silnic a další dopravní infrastruktury. Například Čína počítá s budováním letišť, podzemních drah a železnic. Jiné země, jako Kanada a Brazílie, naopak snižují daňovou zátěž obyvatel a podnikatelů. Rusko se snaží rozložit obrovské dluhy mezi korporace. Francie pak stimuluje klíčová odvětví, jako například podporou airbusu nebo jaderného energetického giganta Areva.
Francouzský stimulační plán se nyní pohybuje ve výši 26 miliard eur, což je 1,3 francouzského francouzského HDP. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy chce hlavně svolávat mezinárodní konference o krizi a uvažuje - nejspíš jako velký Evropan - jak přimět francouzské výrobce vyrábět francouzská auta ve Francii a ne v Česku.
Ekonomové v této souvislosti připomínají asijskou krizi v 90. letech, kdy se Japonsko trápilo s krizí déle kvůli váhavému stimulačnímu programu, zatímco Jižní Korea s vynaložením 13 procent HDP zafixovala svůj finanční trh rychleji.