Středula: Odbory v tlaku na vládu nezaspaly, protestní hlasy získá Babiš

Jste téměř pět měsíců ve stávkové pohotovosti a moc se neděje. V minulosti přitom bývaly odbory tím, kdo stál v čele protestních hnutí třeba proti vládním škrtům a podobně. Nyní tuto pozici převzali jedinci typu Jindřicha Rajchla. Nezaspali jste už loni, když se objevily první náznaky nespokojenosti?

To, jak se chovají politické strany na politické scéně, je samozřejmě jejich volba. Jestliže jedna politická strana koná demonstrace, má na to plné právo a vůbec nic proti tomu nemám. My se soustředíme na vyjednávání, na konkrétní problémy lidí na jejich pracovištích. To je hlavní úloha odborů. Lidé by si měli říct svým zaměstnavatelům o vyšší mzdy. Prostě se postavit a říct: Pane podnikateli, já chci víc, kvůli inflaci se mám hůř. Vím, že jste ji nezpůsobil, ale to se nedá nic dělat. V době nízké nezaměstnanosti je naprosto logické udělat to. Tam, kde jsou odbory a aktivní odboráři, se to děje.

A co se týče protestů, tak můžete sám vidět, že řada odborových svazů je v různé podobě pořádá. Ať už jsou to svazy ve školství, nebo třeba zaměstnanci v kultuře, úspěšná byla stávka letos u výrobce pneumatik Nexen, kde odbory dosáhly konkrétních výsledků pro zaměstnance.

Dobře. Ale jak dostat zpátky od různých antisystémových stran lidi, kteří se ve velkém objevují na jejich demonstracích, do konstruktivního proudu?

Já si myslím, že se zcela jasně ukazuje, že hlasy nespokojených občanů jdou k Andreji Babišovi. A myslím si, že je to zcela logické. Průzkumy volebních preferencí to úplně jednoznačně ukazují. Ukazují ale také, že vámi zmíněné antisystémové strany mají minimální podporu, a naopak, že levicové strany, které při minulých volbách vypadly ze Sněmovny, se zas přibližují potřebné pětiprocentní hranici.

Myslím, že lidé, kteří se účastní těchto demonstrací, nejsou automaticky podporovatelé stran nebo hnutí, které je pořádají. Jen jsou nespokojení nebo naštvaní a dávají to takto najevo. A je jen na vládě, kam až to nechá zajít.

Vláda poslala do Sněmovny rozpočet s deficitem 252 miliard korun. Vy jste se pojednání s kabinetem o něm nevyjadřovali moc nadšeně. Proč?

Spokojeni s ním nejsme. Například konsolidační balíček má přinést jen v příštím roce státnímu rozpočtu dodatečné příjmy v rozsahu zhruba sto miliard korun, ale na rozpočtovou konsolidaci se použije pouze polovina, tedy padesát miliard. Deficit státního rozpočtu má totiž klesnout oproti letošním zhruba 300 miliardám pouze o padesát miliard.

Tíha deficitu se tak přenáší na lidi. Ale tady by se měla řešit otázka zdanění, ne otázka škrtů, protože ty k ničemu nevedou. Respektive vedou k tomu, že nám chřadne ekonomika. Odhadujeme pro příští rok maximálně jednoprocentní růst a inflaci ve výši pět až šest procent. Od ledna 2022 do listopadu 2024 tak odhadujeme, že bude souhrnně inflace skoro pětatřicet procent. Ti, kterým o tuto částku nerostou příjmy, tak přicházejí o kupní sílu.

Vraťme se k tomu rozpočtu. Co konkrétně na něm kritizujete?

Mimo jiné je tam zásadním způsobem skrytý deficit na straně sociálních transferů. Návrh rozpočtu nezohledňuje valorizaci životního minima, kterou bude vzhledem k vysokému růstu cen nezbytně nutné provést. Nepočítá ani s valorizací příspěvku na péči a dávek pro zdravotně postižené. Je to obdobná situace, jako tomu bylo letos u valorizace důchodů. Byl tu návrh rozpočtu, ale ten neobsahoval všechny důležité věci týkající se výdajů. Je tam i další problém týkající se platů lidí ve státní a veřejné sféře.

V čem?

Dochází k hlubokému propadu jejich příjmů. To má samozřejmě i dopad na ekonomiku. Jestliže několika stům tisícům lidí nerostou příjmy, ale naopak reálně klesají, nenakupují. Souvisejí s tím věci, o kterých se nemluví. Například vodné v souvislosti se změnami daně z přidané hodnoty neporoste jenom o dva procentní body, ale o třináct. Důvod je ten, že vodné je regulované odvětví. Může se tam tak upravovat cena podle inflace. A letos inflace bude jedenáct procent. A to je jedna položka za druhou, která způsobuje obrovský problém. Inflace tak bude pět až šest procent, ne 2,8 procenta, jak ministerstvo financí předpokládalo při přípravách rozpočtu.

Takže jestli tomu správně rozumím, vytýkáte vládě, že kvůli němu vzroste inflace…

Ještě jednou to shrnu: Rozpočet pro příští rok nevychází z reálných ekonomických základů. Počítá s vyšším hospodářským růstem, než si myslíme, že bude, a inflaci naopak podhodnocuje. Navíc se veškerá diskuse o něm soustředí pouze na balíček, který tvoří jeho pět procent. Jsou tam dva biliony korun, o kterých se nevede debata. Nevede se debata ani o tom, jakým způsobem snížíme strukturální deficit. To nejde donekonečna přehazovat na lidi. Myslíme si, že extrémní daňová zatíženost práce je nesmyslná, dlouhodobě neudržitelná. Není možné, aby to sanovali jenom zaměstnanci. Z více než 85 procent sanují státní rozpočet jenom zaměstnanci a důchodci prostřednictvím daní, pojištění, DPH, spotřební daně.

A další problém státního rozpočtu je, že tam prakticky nejsou žádná prorůstová opatření. Ze situace, v níž jsme, se nedostaneme samovolně. Proto jsme navrhli a budeme mít tripartitu, kde se budou projednávat strategické investice a návrhy na posílení hospodářského růstu.

V rozpočtu se počítá s propouštěním tisíců lidí z veřejného sektoru. Máte už nějaké informace, kde a jak se bude propouštět?

Ne. Předseda Odborového svazu státních orgánů a organizací Pavel Bednář oslovil ministra práce Mariana Jurečku a zatím není žádná reakce. Ale toto se musí i podle zákoníku práce projednávat se zástupci zaměstnanců. Nic takového se v této chvíli neděje, takže z mého pohledu je to porušení zákoníku.

A jak se k tomu propouštění stavíte?

Zaměstnanci státu jsou tam z titulu nějaké agendy, kterou schválila Poslanecká sněmovna. Je na manažerech, kteří tam jsou, včetně ministrů, včetně náměstků, aby tuto situaci řešili. Oni mají říct, jestli je tam dostatek lidí, nebo ne. My jsme nejvíc rozzlobeni ve chvíli, kdy se změny dělají plošně. To znamená, že neví, netuší, a aby si pomohli, tak stanoví nějaká procenta. Ale to není v pořádku.

My samozřejmě, co se agend týká, souhlasíme s tím, že když se zruší agenda, skončí i zaměstnanci, jichž se to týká. Ale rušit agendu, která přináší státu finanční prostředky třeba v oblasti lepšího výběru daní, nedává logiku. To se týkalo třeba EET.

Navrhujete růst tarifů ve státní správě o deset procent, ministr Jurečka s tím příliš nesouhlasí. Jak jste k tomu číslu dospěli?

Analyzovali jsme vývoj inflace a chceme postupně ukrajovat z propadu reálných příjmů, kterému čelí zaměstnanci státu. Za léta 2022 až 2024 bude jejich reálný pokles platů činit průměrně 19,4 procenta. Třeba u zaměstnanců sociálních služeb je to minus 21,2 procenta, u vojáků, policistů a hasičů minus 17,6 procenta, u pedagogických pracovníků minus 19,5 procenta, u zdravotníků minus 18,6 procenta. U kultury je to minus 20,5 procenta.

Takže my se místo toho, abychom směřovali do lepší společnosti, kvůli chybám politiků vracíme zpět. Nepřibližujeme se mzdově a platově Západu, ale vzdalujeme se mu. To je naprosto nepochopitelné. Myslím si, že Polsko a jeho rozvoj by nám měly být zářným příkladem, jak se to dá dělat.

V současnosti se vedou jednání o zvýšení minimální mzdy. Chcete, aby vzrostla o 2200 na 19 500 korun hrubého měsíčně, což je o stovku více než navrhuje v nejzazší variantě ministerstvo práce. Na jaké částce se podle vás nakonec shodnete?

My jsme tuto částku stanovili na jaře letošního roku. Propočítali jsme si inflaci od posledního přidání. Dnes je minimální mzda 17 300, vyšlo nám 19 500. Máme tady směrnici Evropské unie o minimální mzdě, která byla schválena v době českého předsednictví a která doporučuje, aby minimální mzda byla buď 50 procent průměrné mzdy, nebo 60 procent mediánu. Na tom ještě nejsme. A aby nevznikly problémy a směrnice mohla postupně naběhnout, tak by minimální mzda musela v lednu stoupnout na 19 400 Kč. Doufáme, že to ministerstvo vezme v potaz.

Vedle minimální mzdy jednáte o navýšení mezd i v soukromém sektoru, s vedeními firem. O kolik tam v průměru příští rok vzrostou?

Tam jednání teprve začnou. Požadujeme nárůst o osm až deset procent. Budeme samozřejmě postupovat individuálně. Jsou firmy, které to zvládnou bez problémů, jsou firmy, které problémy mají. Ale my vždy zohledňujeme individuální situaci. Mzdové požadavky zaměstnanců nikdy nebyly skutečným důvodem pro problémy firem.

České ekonomice se letos příliš nedaří. Proč?

Vláda neřešila inflaci, a způsobila tak obrovský problém. Lidé se obávají budoucnosti, inflace jim ukrajuje obrovský díl peněz a neutrácejí. To se projevuje i na spotřebě.

Ministerstvo financí předpokládá, že pro příští rok poroste ekonomika o 2,3 procenta. Vy odhadujete jedno procento. O co to opíráte?

Jak už jsem říkal, je to nízkou spotřebou, která většinou táhne růst hrubého domácího produktu. Zprávy, které přicházejí zejména v poslední dnech, nám dávají jenom za pravdu. Další zdražování v základních věcech, jako jsou elektřina, voda a podobně, samozřejmě nepřispívá k tomu, aby lidé se vrátili do svých bývalých spotřebních návyků. Navíc inflace jim opravdu sebrala obrovské množství peněz. A to je ten důvod, proč ekonomika chřadne.

A budou v tom hrát nějakou roli i problémy německého průmyslu?

Zatím to ještě problémy v České republice nepůsobí, ale dá se očekávat, že rok 2024 už bude pod vlivem jejich problémů. Je otázkou, jaký způsobem se to ještě dál vyvine. Německo se chová ke své ekonomice velmi dobře a snaží se pomáhat firmám, aby situaci zvládly. V Německu funguje kurzarbeit. Pokud se firmy dostávají do problémů, tak mohou využít při restrukturalizacích právě ten, aby si odlehčily a mohly zainvestovat. To ještě v České republice není realizovatelné, i když jsme poukazovali na to, že musí být využitelný i při restrukturalizacích, nejenom při velkých problémech v ekonomice, jako byl covid a podobně. Ale věřím tomu, že i k tomu bychom se dostali.

Každopádně lidem se musí pomoci. Život mnoha lidí je opravdu extrémně těžký. Inflace ho poslala do ještě horších úrovní, než kdy byl. A následné neřešení problémů lidi logicky žene do jistých volebních preferencí. Myslím si, že příští volby ukáží, že lidé opravdu mají jiné názory na to, jak se má Česká republika dál vyvíjet.