Středula: Nespletli jsme se. Stanjura sliboval osmiprocentní navýšení platů

Vláda chce příští rok zvýšit objem peněz na platy ve státní správě o pět procent s výjimkou učitelů, kde by to mělo být o sedm procent. Nakolik jste s tím spokojeni?

To jde zcela proti tomu, co řekl ministr financí počátkem září na jednání předsednictva tripartity. Tam prohlásil, že by to mělo být až o osm procent, což je přibližně 24 miliard korun.

Takže v tomto případě budeme prosazovat tuto linku. Protože předpokládám, že pan ministr nám určitě nelhal a že nám řekl pravdu.

Jeho mluvčí Michaela Lagronová ale uvedla, že tam nic o osmi procentech nezaznělo a že došlo z vaší strany k nedorozumění. Nemohlo se stát, že jste špatně slyšeli?

Doporučil bych paní mluvčí, ať komentuje pouze jednání, u kterých byla. Byl bych rád, aby si informace ověřovala, než pustí jakékoliv další podobné prohlášení ven. Ministr to řekl. Jestli chce někdo lhát, tak lhát může, ale my v tomto případě budeme jednoznačně dávat najevo, že je to lež.

Pokud vláda schválí něco jiného, než zaznělo na tripartitě, je otázkou, zda je vůbec možno věřit politikovi. Jestli někde něco řekne, ať si za tím stojí.

To není moje interpretace. Já jsem řekl pouze to, co ministr financí na jednání sdělil.

Vy jste s vládou měli ještě o rozpočtu a prostředcích na mzdy jednat. Kdy to bude?

Byli bychom rádi, aby to bylo co nejdříve, protože to premiér Fiala slíbil. A doufám, že není rozdíl mezi slibem předvolebním a slibem povolebním. Jedná se tu o několik set tisíc zaměstnanců ve státní sféře, což je dostatek lidí na to, abychom se co nejdříve sešli.

Ale vláda rozpočet projednává už ve středu. Stihne se to?

Kdo chce, cestu určitě najde.

Jaký bude váš další postup, pokud neuspějete? Plánujete protesty?

Budeme vyhodnocovat každý krok, který vláda udělá. Není to tak, že bychom měli nastaveno, co uděláme při jakémkoliv jejím kroku. A ten první krok by měl být, že se sejdeme za jednacím stolem.

Prostor pro jednání pořád je; a rozhodně bych ho neeliminoval tím, že budu teď říkat, co by kdyby.

Dlouhodobě protestujete proti novele zákoníku práce, penzijní reformě, nedaří se jednání o platech ve veřejné sféře. Neměly být odbory už dávno, obrazně řečeno, na barikádách, pokud jim to vadí?

To záleží na tom, jestli lidé na barikády chtějí, nebo nechtějí. Není to jen otázka toho, jak se rozhodnou odbory. Musejí to následovat lidé, protože jedna věc je, jak jsme radikální v zákrytu, a druhá věc je, jaké reálné kroky jsme schopni udělat. A tím nemyslím odbory, ale společnost.

Jedním z takových signifikantních kroků je i výsledek krajských voleb, které právě proběhly. Podle toho je názor společnosti od názoru vlády odlišný. Ale to ještě neznamená, že nutně musí být nějaké protestní akce.