Středula: K vyrovnaným rozpočtům se nejde jen proškrtat

Na platy by mělo jít příští rok ze státního rozpočtu o osm procent více než letos. Slíbil vám to ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Vy jste se tvářili optimisticky. Ale podobně jste sršeli optimismem při jednání o zářijovém zvýšení platů, z něhož nakonec sešlo a kde jste se s vládou nerozešli v dobrém. Nebude tomu tak i nyní?

Posun z pěti procent, o kterých původně vláda mluvila, na osm procent je významný. Počkáme na jednání příští nebo přespříští týden. Věřím, že přijdou s tím, že se chtějí dohodnout. Koneckonců o tom čísle pan ministr sám mluvil.

Kolik by to mělo být miliard?

Je to meziroční navýšení zhruba o 24 miliard korun. Je ale nutné upozornit, že to není pro stát čistý výdaj, protože z toho bude třicet procent inkasovat zpátky na sociálním a zdravotním pojištění a dani z příjmů fyzických osob. Navíc je zčásti dostane zpátky i v dani z přidané hodnoty a ve spotřební dani, protože lidé ty peníze samozřejmě budou utrácet. To je třeba zohlednit.

Příští nebo přespříští týden se sejdeme s vládou a budeme řešit otázku, jak tento objem peněz doputuje k zaměstnancům. A to nebude úplně jednoduchá operace. Budeme řešit, jak jsou na tom například ti nejhůře odměňovaní. Bude to oříšek, protože ve státní správě jsou různé typy zaměstnanců s různou pracovní náplní. Například lidé pracující v kultuře, ve školství, bezpečnostní sbory a podobně. O rozdělení se tak bude ještě debatovat.

V těch 24 miliardách jsou započítané i peníze na zvýšení platů učitelů?

K tomu bychom ještě měli od vlády dostat podrobnosti. Jedná se o počtech lidí v jednotlivých resortech, jejich struktuře a podobně. Z tohoto pohledu určitě ještě dojde k upřesnění, protože má v příštím roce například dojít ke zvýšení počtu státních zaměstnanců o dvanáct set.

Zaměstnanců placených ze státního rozpočtu je necelých 490 tisíc, lidí pracujících pro veřejný sektor je ale daleko více. Těch osm procent, respektive 24 miliard navíc se týká jen těch prvních nebo všech?

Dohoda o navýšení platových tarifů se bude týkat všech, jen ještě není jasné, o kolik vzrostou. Ale navýšení objemu ze státního rozpočtu je jen u těch prvních, protože města, obce a kraje platí zaměstnance ze svých rozpočtů. Takže my budeme nyní na jednání mluvit primárně o těch, kteří jsou hrazeni ze státního rozpočtu.

Dá se zjednodušeně říct, že by se každému zaměstnanci státu měl zvýšit plat o osm procent?

Ne, jedná se o objem. Jak to bude vnitřně rozděleno, bude předmětem dohody, o níž budeme s vládou jednat.

Zaměstnavatelům se zřejmě Stanjurův příslib moc nelíbí. Podle Jana Rafaje ze Svazu průmyslu a dopravy by to mohlo oslabit konkurenceschopnost soukromého sektoru na trhu práce. Navíc prý na to bude tento sektor vydělávat.

Jestli se bojí, že by mohl veřejný sektor odebírat zaměstnance ze soukromé sféry, je na to jednoduchý recept. Tím receptem je, aby firmy zvýšily mzdy. A že na to někdo musí vydělat a bude to většinou soukromý sektor? Ziskovost subjektů působících v České republice je ve srovnání s jinými zeměmi dlouhodobě velmi vysoká. Je to samozřejmě taky o vyšší produktivitě a efektivitě, ale to je na manažerech a na majitelích, aby se o ni postarali. My se nebráníme tomu, aby se modernizovalo a robotizovalo. To je přece standardní záležitost. A čím dříve k tomu dojde, tím bude česká ekonomika efektivnější.

Státní rozpočet nejsou jenom platy. Jak celkově hodnotíte Stanjurův návrh na příští rok?

Jsme v otázce hospodářského růstu méně optimističtí, než je ten návrh. Jsou tam věci, kde si klademe otázky, jak budou zabezpečeny. Třeba u vysokého školství, kde je důležité, aby tam bylo aspoň minimální přidání, které zabezpečí jeho činnost. Přece jen je to klíčové pro budoucnost země.

Také je podle nás důležité, byť to není zvládnutelné v tomto návrhu, aby se řešila celková složená daňová kvóta. To znamená, jaká je její výše, jak se kdo podílí na výběru daní, kdo daně platí, jaký je daňový základ a tak dále. Protože systémový deficit, který státní rozpočet má, těch 230 miliard korun, se nedá vyřešit dílčím škrtáním. Takže jsme na tripartitě zahájili znovu debatu, jak bude vypadat český daňový systém budoucnosti, protože nyní je situace neudržitelná.

Také jsme samozřejmě upozornili na to, že odsud odchází na dividendách ohromné množství peněz. Jen v roce 2022 to bylo 465 miliard korun. I to by mělo být součástí debaty.

Jak se díváte na rozpočet z hlediska investic?

Ještě chvíli s jeho hodnocením počkejme. Zatím je to jen návrh. Jedna věc je, jestli investice budou, druhá, jestli a jak budou realizovány. Čeká se ETS dvojka (systém zaměřený na obchodování s emisními povolenkami pro silniční dopravy a budovy – pozn. red.), zdraží se další věci, není toho málo.

Ve středu jsme na tripartitě začali projednávat také vládní návrh hospodářské strategie. My jako odbory s ním ale zatím souhlasit nemůžeme, protože tam chybí sociální dimenze.

Co ten návrh obsahuje?

Poprvé je tam poměrně přesný popis stavu, ve kterém Česká republika je. To jest i silná kritika, že jsme závislou ekonomikou. To je důležité proto, aby se od toho mohly odrazit další věci. Ale právě pro nás je velmi nepříjemná ta neexistence sociální dimenze, problém s levnou pracovní silou a podobně.

Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) chce v penzijní reformě ve Sněmovně změnit chystaný automat růstu důchodového věku. Nezvyšoval by se tak nad 65 roky o dva měsíčně ročně, ale o jeden. Je to pro odbory přijatelnější?

Dlouhodobě říkáme, že jsme proti trvalému zvyšování věku pro odchod do důchodu. Není to dobrá cesta. A že někdo bude chodit do důchodu v sedmdesáti, je naprosto nepředstavitelné. Obzvlášť když je v České republice relativně dlouhá pracovní doba. Český zaměstnanec pracuje proti německému o devět let více. Lidé nad 60 let jsou přitom velmi složitě zaměstnatelní. Dochází u nich například ke zhoršení zdravotního stavu, firmy o ně nemají tolik zájem.

Navíc se tu vede debata, kdy jsme srovnáváni se západními zeměmi a jsme v ní přesvědčováni, že všechny platí penze primárně ze sociálního pojištění jako my. Ale to není pravda. Třeba v Dánsku jde ze sociálního pojištění jenom maličká část, drtivá většina jde z daní. A česká složená daňová kvóta je nesmírně nízká. Máme 32 nebo 33 procent. Kdybychom měli alespoň průměr vyspělých zemí EU, museli bychom mít tuto kvótu asi o devět procentních bodů vyšší. Pro státní rozpočet by to znamenalo, že bychom byli v plusu asi o 250 miliard korun. Ale my podstřelujeme příjmy státního rozpočtu neustálou soutěží, kdo sníží kde daně, přičemž se ale nikdy nesnižují zaměstnancům.

Nově to prý má být ale i tak, že by se automat každých pět let revidoval podle demografického vývoje. To je přece pozitivum.

Tak tomu je i nyní, že se to má každých pět let revidovat podle demografické zprávy. Ale stejně nikdo na tu letošní nečekal a rovnou se připravily změny systému. Nikdo nečekal, jestli covid něco změnil, nebo ne, jestli žijeme kratší dobu, nebo delší. To se může stát i kdykoli v budoucnu. Pro nás je hranice 65 let nepřekročitelná. Navíc model, který se navrhuje, neobsahuje žádné zastropování. Věk odchodu do důchodu může růst donekonečna, což není dobře.

Do Sněmovny zamířila novela zákoníku práce, v níž kritizujete například prodloužení zkušební doby a zkrácení té výpovědní. Proč?

My kritizujeme i probíhající debatu o výpovědi bez udání důvodu. V zákoníku práce musí být i vyvažování práv zaměstnanců, nejenom zaměstnavatelů. Pro prodlužování zkušební doby a zkrácení výpovědní není důvod, na tom druhém se koneckonců mohou zaměstnavatelé se zaměstnanci při nějaké finanční kompenzaci domluvit už nyní.

Co se týká výpovědi bez udání důvodu, považujeme její případné zavedení za obrovské ohrožení. Představme si, že si někdo vezme do hlavy, že bude pracovat jenom s blonďáky a s blondýnami s modrýma očima, a ostatní proto třeba kvůli barvě pleti propustí. Kdyby ta výpověď bez důvodu prošla, ani by to nemusel odůvodňovat.

Ale ta pravděpodobně neprojde, není na tom ve Sněmovně shoda.

O to, zda tam je, nebo není shoda, nejde. Úvaha jedné z politických stran nad tím neustále trvá a já si myslím, že by měla být zcela ukončena, protože to vede k ne úplně dobré veřejné debatě. Rozděluje to společnost.

Ministr Jurečka zvažuje, že do novely ve Sněmovně zařadí pozměňovacím návrhem změny v oblasti podpor v nezaměstnanosti, kdy by se v prvních třech měsících mohly zvýšit, po půlroce naopak snížit. S tím souhlasíte?

Proti zvýšení podpory v nezaměstnanosti v prvních měsících i v případě aktivity člověka nikdo nemůže nic namítat. Je to dobrý směr. U snížení si nejsem jistý, že to je dobrá cesta. My už ji tak máme extrémně nízkou. Průměrná podpora v nezaměstnanosti se dnes pohybuje kolem jedenácti nebo dvanácti tisíc korun. A čtvrtina z těch, kdo ji pobírají, má méně než 4,5 tisíce korun. To nejsou nějaké astronomické částky.

Lidi, kteří ztratí práci, není důvod sankcionovat. Oni to v mnoha případech vůbec nezpůsobili. Třeba jim zkrachoval zaměstnavatel. Měli bychom jim zachovat důstojnost, aby měli čas si práci najít nebo se rekvalifikovat. Myslím, že by bylo dobře, kdyby pan ministr své nápady napřed probral se sociálními partnery, než se pokusí je bez připomínkového řízení prosadit.