Článek
Ve strachu ze stáří totiž v Česku už žijeme až 20 let před odchodem do penze, upozornila v Senátu na odborné konferenci o aktivním stárnutí výkonná ředitelka Britské obchodní komory Petra Janíčková.
Podle některých zaměstnavatelů a situace na trhu práce totiž za staré a neperspektivní začínají být považováni na trhu práce už lidé kolem čtyřicítky. To je naprostý unikát, který udivuje sociology, experty na stárnutí v Evropě. Udivující jsou pro evropské a světové manažery totiž i čeští třicetiletí generální ředitelé.
Podnikat lze v každém věku
S každým přibývajícím rokem pak mezi Čechy roste obava, že právě kvůli věku přijdou o práci, o kariéru, plat. Doba, kdy začneme být považováni za staré, neperspektivní, nikdo už nás nepřihlašuje na rekvalifikační kurzy, nezve nás na kariérní pohovory v Česku, totiž skutečně začíná dlouho před důchodem.
Práci například nemá 41 procent generace ve věku 50+. Důvodem je často právě věk.
Přitom skutečné stáří, kdy člověk pociťuje věk, výrazně se snižuje jeho schopnost práce, se pohybuje kolem 75 let. Pro Švýcary začíná být člověk starý poté, co jeho věk překročí 84 let. Pro Novozélanďany začíná stáří po 80, pro Kanaďany po dosažení 79 let.
Podle Petry Janíčkové lidem ve věku 50+, kteří buď ztratí práci, nebo ještě nechtějí být odkázáni na důchod, současně nikdo ochotně nepůjčí kapitál na vlastní podnikání a vlastní zdroje financí jim logicky chybí. Díky nastavení společnosti, pro kterou jsou často lidé kolem padesátky považováni za občany na odpis, jim chybí i odvaha se do něčeho pustit.
Lidé 50+ podle britských průzkumů mají ještě tři měsíce po ztrátě zaměstnání osmdesátiprocentní šanci obnovit či zahájit svůj vlastní byznys. Po půl roce se tato schopnost sníží, tehdy mají šanci začít dělat něco jiného už jen šedesátiprocentní. V Británii těmto lidem pomáhá nadace Prime prince Charlese, která podporuje ochotu rozjet vlastní podnikání. Ročně této šance využije 5–6 tisíc lidí, polovina z nich svoji založenou firmu udrží při životě.
Podle ekonomů se to vyplatí především státní kase. Lidé totiž přestávají být dlouhodobě – tedy až do doby penzijního věku (což je 17 let) – závislí na sociálních dávkách, naopak svými daněmi do penzijního systému aktivně přispívají. To je rozdílný přístup než od českých politiků, kteří vycházejí z poněkud pokřivené představy, že jak bude česká společnost stárnout, zaměstnavatelům nezbyde nic jiného než starší pracovníky nakonec zaměstnat. Zcela se při těchto úvahách ale opomíjí možnost využívání migrantů a sezónních zahraničních dělníků.
Finský model se osvědčil
Ve Finsku podle průzkumu tamní vlády si 60 procent lidí v důchodovém věku uchovává stejné schopnosti k práci, u 30 % z nich pracovní schopnost poklesla. Proto Finové zavedli flexibilní dobu odchodu do penze v rozmezí 63–68 let. Kdo odejde do penze až v 68 letech, zvýší si výši důchodu až o 22 procent. Firmy zaměstnávající starší pracovníky platí i nižší odvody.
Spořitelna využívá smíšené týmy
„Česká spořitelna efektivně využívá smíšené týmy,“ uvedla manažerka ČS Vera BudwayStrobach. Potvrdilo se, že je chybné například nezvat starší pracovníky na školení, na kurzy zvyšování kvalifikace, na pohovory o kariérním růstu. To je demotivuje, navíc se talent může projevit v každém věku. Nápady, které se firmě vyplatí, nemají jen dvacetiletí, dodala.
Věkově smíšené týmy jsou podstatně výkonnější. Umějí oslovit všechny typy klientů. Zaměřit se v podnikání jen na mladou klientelu nepřináší dlouhodobý prospěch. Práce se staršími pracovníky totiž není sociální charita, je to motivační jednání.
Udržet si zaměstnance, který má zájem na prosperitě firmy, která mu dá šanci, se firmě vyplatí. Česká spořitelna totiž ví, že právě tak se daří snižovat fluktuaci, lidé jsou stále bez rozdílu věku motivováni podávat špičkový výkon. Firmě se to vyplatí už jen proto, že zácvik nového pracovníka stojí firmu 170 tisíc korun, uvedla na odborné konferenci zaměřené na aktivní stárnutí.