Státním zaměstnancům se musí přidat, přece nebudou na dávkách, říká odborář

Požadujete po vládě zvýšení platů o desetinu. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) ale na to nejsou v rozpočtu peníze. Nebylo by lepší s navýšením počkat až na leden?

Těm lidem ale za poslední dva roky výrazně klesly reálné platy. Sice je pravda, že klesly všem zaměstnancům, i v soukromém sektoru, ale ve veřejném to bylo opravdu dramatické. Pokud nedojde k navýšení ještě letos, tak u některých odvětví bude pokles reálného výdělku i přes dvacet procent. Ti lidé jsou dnes příjmově na úrovni reálného platu roku 2017 nebo 2018.

Nejedná se přitom jen o úředníky, ale třeba i o hasiče, policisty, lidi v sociálních službách, kteří dělají těžkou a odpovědnou práci. Čelíme nyní poměrně velkému odchodu zaměstnanců z těchto oblastí a nové lidi tam těžko najmete za nástupní platy, které se pohybují kolem 22, 23 tisíc korun hrubého. To není reálné. Situace je opravdu vážná.

Na vládu jsme se s tím obrátili už loni v listopadu. Proto nemůžeme být spokojeni ani s tím posledním, středečním jednáním s ministry, jelikož stále ještě nepadlo rozhodnutí.

Nepomohla by platy zvýšit redukce počtu úředníků, o které občas hovoří vládní koalice? Zbylo by pak více peněz na ostatní.

Těch je mezi zaměstnanci státu menšina, nějakých sedmdesát nebo osmdesát tisíc z celkového počtu více než 800 tisíc. Jde přitom nejenom o lidi z ministerstev, ale i úřadů práce, finančních úřadů, správy sociálního zabezpečení.

Mezi zaměstnanci státu jsou především hasiči, policisté, učitelé, lidé v sociálních službách. Představa, že jsou to jen ti, které potkáváte na úřadu na přepážce nebo na ministerstvech, není úplně reálná.

Také je potřeba si uvědomit, že úředníci nedělají práci, kterou by si vymysleli sami. Dělají práci, o které rozhodli politici.

Jednotlivá ministerstva se mají do úterý podívat do svých rozpočtů, zda najdou rezervy na zářijové zvýšení platů. Býval jste dlouho náměstkem na ministerstvu práce. Je to z vaší zkušenosti takto v druhé polovině roku reálné?

Myslíme si, že peníze by se našly i v celkovém státním rozpočtu. Jednou z možností je windfall tax, tedy daň z neočekávaných zisků u bank a energetických firem. U té se předpokládalo, že výběr bude činit 17 miliard korun, ale ČEZ oznámil, že bude téměř dvojnásobný. Tam ty peníze jsou. Je to o prioritách.

Co se týká jednotlivých resortů, tak samozřejmě nevidím do jejich ekonomické situace. Ale pravdou je, že bylo vždy ke konci roku možné čerpat z takzvaných nespotřebovaných výdajů. Měl jste třeba naplánovány nějaké investiční akce, které z různých objektivních důvodů nebylo možné realizovat. A bylo běžné, že část nespotřebovaných výdajů na platy šla.

Když takto zmiňujete windfall tax, chcete tím říct, že když ministr Stanjura tvrdí, že na navýšení nejsou v rozpočtu peníze, tak neříká pravdu?

To si netroufnu takto říct. Pouze říkám, že bychom se měli podívat nejenom na výdajovou, ale i na příjmovou stránku rozpočtu. Jenom pro roky 2023 a 2024 vláda udělala daňové výjimky, které nás stály 50 miliard korun. A to jsou peníze, které nám teď chybí.

Třetina z výdajů na požadované navýšení platů by se navíc automaticky vrátila do rozpočtu v rámci zdravotního a sociálního pojištění. Zbytek peněz by ti lidé vynaložili ve spotřebě.

Dnes je situace paradoxní v tom, a to je reálný případ, že kolegyně na Úřadu práce sedí většinu dne na jedné straně přepážky a odpoledne si jde za tu přepážku stoupnout také, ale z druhé strany. Jde si požádat o dávky, protože její plat je takový, že nemá na životní náklady.

Někdo by namítl, že si může najít jinou práci…

Myslím si, že to není správné. Ti lidé by si měli vydělat tolik, aby to pokrylo jejich životní náklady. V řadě případů to jsou – třeba v sociálních službách – lidé, kteří tu práci mají rádi, nejsou tam kvůli tomu, aby si vydělali statisíce.

Jinde by si jistě přišli na víc. Ale když u vás potom začne hořet, tak voláte hasiče placeného ze státního rozpočtu. A ten má nástupní plat 31 tisíc korun, a přitom se dostává velmi často do situace, kdy nasazuje život.

Nebo jsme zmiňovali příklad knihovnice. V této profesi se pohybují měsíční výdělky mezi 22 a 25 tisíci korun hrubého a teprve s odpracovanými roky se dostávají přes 30 tisíc korun. Přitom jsou to většinou velmi kvalifikovaní, velmi vzdělaní lidé, kteří hovoří třeba třemi jazyky.

Odbory sdružující zaměstnance ve státní správě jsou ve stávkové pohotovosti. Co uděláte, pokud vláda příští týden oznámí, že letos nic nedá, nebo zvýší platy jen o dvě či tři procenta? A to ještě ne všem, jak požadujete.

Jsem optimista a věřím, že k dohodě dojde. My se chceme domluvit, ale je nějaká hranice, pod kterou jít nemůžeme, protože by to nedávalo žádný smysl. Takže nemůžu vyloučit protestní akce, ale to už bude na rozhodnutí daných odborových svazů.

Vláda poslala do Sněmovny novelu zákoníku práce, která mimo jiné prodlužuje zkušební dobu a krátí výpovědní. Vy jste úpravu kritizovali. Proč?

Obecně nám vadí to, že se vláda nedrží toho, co vždy fungovalo. V předchozím období, když se na něčem dohodli sociální partneři, tedy zaměstnanci a zaměstnavatelé s ministerstvem práce, už do toho vláda extenzivně nevstupovala.

Ale třeba u minulé novely zákoníku, která zrušila úrovně zaručených mezd pro jednotlivé profese v soukromém sektoru, to tak nebylo. Zaměstnanci tak přišli o svoji ochranu a skrývá se to pod hesly typu rozhýbání trhu práce. Zaměstnavatel kvůli tomu například jednostranným úkonem může dát všem zaměstnancům minimální mzdu. Napíše, že dělají všichni stejnou práci.

A jaké máte námitky k současné novele?

Mnoho dobrého pro zaměstnance nepřinese, i když třeba větší jistota u pracovních míst při návratu z rodičovské dovolené je pozitivní věc. A to je ještě otázka, co všechno se stane v rámci pozměňovacích návrhů, kdy část koalice chce prosadit výpověď bez udání důvodu.

Pokud jde o prodloužení zkušební doby ze tří měsíců na čtyři u řadových zaměstnanců a ze šesti na osm u vedoucích, tak tomu úplně nerozumíme. To, zda je zaměstnanec výkonný, nebo ne, už přece zaměstnavatel pozná za současných podmínek. Jenom se prodlouží doba, kdy zaměstnanec bude moci být vyhozen ze dne na den.

Druhá věc je zkrácení výpovědní doby. Dnes je to tak, že je to vždy od prvního dne následujícího měsíce, ale nově má lhůta začít běžet okamžitě. Reálně lidé přijdou o peníze za dobu, o kterou se zkrátí výpovědní doba, a zmenší se jim navíc čas pro hledání nové práce.

Zastánci výpovědi bez udání důvodu ji chtějí zaměstnancům kompenzovat šestiměsíčním až osmiměsíčním odstupným. Nyní je ze zákona maximálně tříměsíční. Řekl bych, že to asi moc zaměstnavatelů využívat nebude a navíc to může být pro řadu lidí i výhodné. Nebo ne?

Pokud jde o ten první argument, tak nechápu, proč to vůbec zavádět, když to nikdo nevyužije.

Druhá věc je, že nyní je sice nízká nezaměstnanost a dost volných míst, ale to neplatí všude. Pokud ztratíte zaměstnání v Praze nebo ve středních Čechách, asi ho rychle znovu najdete. V Moravskoslezském, Karlovarském, Ústeckém kraji už nabídka není taková. Takže se tam nové místo hůře hledá.

A co pak uděláte, když se vás potencionální zaměstnavatel zeptá, proč jste skončil na předchozím pracovišti, když nebudete znát důvod? Každý si rozmyslí, jestli vás zaměstná.

Přitom špatného zaměstnance lze díky vytýkacím dopisům propustit už nyní a prakticky bez odstupného.