Stát chystá podporu uhelných elektráren v případě nedostatku elektřiny

„S hlavními provozovateli uhelných zdrojů jsme v průběhu minulého roku diskutovali různé scénáře odchodu od uhlí včetně otázky provozu dolů,“ řekl Novinkám mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Marek Vošahlík.

Resort podle něj vyhodnocuje i možná rizika spojená s nejrychlejším očekávaným koncem výroby elektřiny z uhlí, a proto připravuje také mechanismus finanční podpory elektrárnám, pakliže by bylo nutné je nouzově využít.

Ještě před pár lety se počítalo s tím, že konec výroby elektřiny z uhlí v Česku nastane v roce 2038. Pak se termín posunul na rok 2033, načež ale ředitel ČEZ Daniel Beneš uvedl, že firma přestane vyrábět elektřinu z uhlí do roku 2030. „Rok 2027 bude pro provoz uhelných zdrojů kritický,“ dodal pak loni člen představenstva ČEZ Pavel Cyrani.

Stát tak chce pro udržení výroby elektřiny pro případ jejího nedostatku v době, než uhelné zdroje nahradí plynové elektrárny, použít podobný systém jako v teplárenství. Tam je možné provozování teplárny nařídit, aby lidé nezůstali bez dodávek tepla. Provozovateli elektrárny by stát doplácel ztrátu a přiměřený zisk.

Pokud by se firma rozhodla uhelnou elektrárnu uzavřít, nastoupí provozovatel přenosové soustavy ČEPS a ověří, zda by odstavení zdroje nezpůsobilo problémy sítě.

„Pokud ano, přijde informace ministerstvu průmyslu a obchodu a Energetickému regulačnímu úřadu,“ popsal René Neděla, vrchní ředitel sekce energetiky ministerstva. Začne řízení o odebrání licence a regulátor zahájí diskusi, za jakých podmínek by mohlo dojít k provozování zdroje, tak aby nebyla ohrožena bezpečnost a spolehlivost dodávek.

„Když stávající provozovatel odmítne pokračovat za podmínek stanovených úřadem, bude vyhlášen tendr, kdy se osloví i jiní provozovatelé,“ upřesnil Neděla.

Podle něj nehrozí, že by někdo mohl ze státní podpory nadměrně těžit, třeba díky následné příznivější změně tržní situace. Zisk provozovatele se totiž po ukončení podpory ověří. „Třeba kdyby ceny energií velmi významně vzrostly a klesla cena uhlí, takže by ekonomika provozu byla výrazně lepší, došlo by k narovnání stavu,“ shrnul Neděla.

Klíčovým kritériem má být naléhává potřeba a veřejný zájem, aby se nestávalo, že majitel elektrárny situace zneužije třeba oznámením, že ukončí výrobu, načež by získal státní pomoc a pak by elektrárna vyráběla dál.

„Provozovatel bude moci získat pomoc pouze jednou. Proto je v návrhu novely ustanovení, že u elektrárny proběhne proces odebrání licence a už ji nebude možné znovu získat,“ doplnil Neděla.

Získat licenci zpět by šlo pouze v případě, že lokalita projde technologickou modernizací, třeba přeměnou z uhelné na plynovou.

Debatu o podpoře provozovatelům podnítil loni majitel energetické skupiny Sev.En Pavel Tykač, když varoval, že už k nadcházejícímu jaru uvažuje o uzavření uhelných elektráren Počerady a Chvaletice, které pokrývají skoro 15 procent spotřeby elektřiny v Česku.

Tehdy se mluvilo o zavedení systému kapacitních plateb, kdy by stát provozovatelům platil za to, že bude připraven dodat elektřinu v případě potřeby. Tato úvaha tedy už neplatí.

Ostatně i Tykačovy elektrárny budou nadále vyrábět. „Zatím vidíme na horizont roku 2025 a vypadá to, že bychom měli zůstat v provozu ještě i v lednu 2026,“ řekla Novinkám mluvčí Sev.En Gabriela Sáričková Benešová. Dodala, že je to ovšem odhad, který se může rychle změnit vzhledem k tomu, že trh je dost nestabilní.

Podle analytika společnosti ENA Jiřího Gavora se výroba prodlouží díky nižší ceně emisních povolenek, jež se platí za každou tunu vypuštěného oxidu uhličitého. Zatímco v únoru 2023 stála jedna povolenka téměř sto eur, loni klesala až na poloviční cenu a nyní se pohybuje kolem 78 eur.

„Levnější povolenky umožnily producentům nakoupit si je za lepší cenu. Před více než rokem se cena silové elektřiny od ceny povolenky moc nelišila a výrobci se obávali ztrát. Teď se rozdíl zvětšil. Nikdo sice neví, jak dlouho to bude trvat, ale podle mého názoru se riziko uzavření elektráren odložilo zhruba o jednu sezonu,“ míní Gavor.

Neděla nicméně nepředpokládá, že bude nutné provozovatelům platit za provoz, který by jinak ukončili. „Je to bezpečnostní pojistka, kdyby se na trhu stalo něco nepředvídatelného,“ upřesnil.

Podle něj by se státní podpora nemusela spouštět, ani kdyby elektrárny Chvaletice a Počerady skončily už letos, za dva roky by se přidala uhelná zařízení ČEZ a navíc by došlo ke snížení výroby jaderných elektráren v Temelíně a Dukovanech i k omezení přeshraničních kapacit. Bezpečnostní standard spolehlivosti dodávek by byl i tak dodržen.

Tykačův Sev.en podle Sáričkové dělá maximum pro to, aby elektrárny zůstaly v provozu co nejdéle. Podle ní je evidentní, že bez velkých uhelných zdrojů se energetická soustava stále neobejde.

„Na druhou stranu nemůžeme zavírat oči před ekonomickou realitou. Přestože uhelné elektrárny nákladově stále patří k nejlevnějším zdrojům v Česku, kvůli nastavení evropského trhu s elektřinou se propadají do čím dál tím větších ztrát,“ prohlásila mluvčí.

S touto situací podle ní bojují i ostatní hráči na trhu. „Pokud tedy v současnosti nevíme, zda v roce 2026 ještě naše elektrárny pojedou, pak víme skoro jistě, že pokud se nic nezmění, do roku 2030 v Česku z ekonomických důvodů nepřežije žádný uhelný zdroj,“ dodala.

Největším provozovatelem uhelných elektráren v Česku je ČEZ, v němž stát vlastní asi 70 procent. Ten provozuje výrobu uhlí v Dětmarovicích, Hodoníně, Ledvicích, Mělníku, Prunéřově nebo Tušimicích. Následuje Tykačův Sev.en se jmenovanými dvěma elektrárnami a Sokolovská uhelná vlastnící elektrárnu Tisová.

Podle ministerstva průmyslu se uhlí na výrobě elektřiny v Česku loni podílelo více než 40 procenty. O něco více vyrobily jaderné elektrárny v Dukovanech a Temelíně.