Staří odcházejí a mladí často nevydrží. Česko trápí nedostatek řemeslníků

„Mladí začínající řemeslníci stále ještě nedokážou nahradit ty končící odcházející do důchodu. Přibývá také mladých řemeslníků, kteří odcházejí za ještě lepšími výdělky do zahraničí, protože řemeslníci chybějí v celé Evropě,“ řekl ředitel pražské Střední odborné školy Jarov Miloslav Janeček.

Podle něj také přibývá mladých řemeslníků bez praxe, kteří odcházejí brzo po vyučení za lepšími výdělky.

„Například za volant dodávek u rozvážkových služeb a podobně. Nejsou ochotni vydržet několik málo let s nízkými platy, které jim dávají firmy v okamžiku, kdy teprve získávají praxi. Neuvědomují si, že po získání zkušeností a potřebné praxe by jejich cena jakožto kvalitního řemeslníka byla neporovnatelně vyšší,“ doplnil.

Zatímco před deseti lety škola na Jarově vyhlašovala na některé učební obory tři až čtyři kola přijímacího řízení, několik posledních let podle Janečka naplňuje bez problému všechna místa hned v prvním kole a ještě zůstává mnoho nepřijatých zájemců.

Nadále totiž platí, že schopný řemeslník si může vydělat slušné peníze. „Záleží na tom, jestli pracuje jako zaměstnanec ve firmě, jako OSVČ, nebo dokonce sám zaměstnává několik dalších řemeslníků, kterým shání, přiděluje a organizuje práci. Ti nejschopnější řemeslníci si bez problémů po odečtení všech svých nákladů vydělají více než sto tisíc korun měsíčně,“ konstatoval Janeček.

Vzdělání zakončené ziskem výučního listu poskytuje v Česku na pět set středních škol, na kterých se vzdělává zhruba sto tisíc učňů.

Zájem o některé řemeslné učební obory, například jako truhlář nebo automechanik, přitom vzrostl po letech i mezi dívkami. Na Středním odborném učilišti Domažlice začaly loni na podzim v prvním ročníku studovat tři truhlářky z celkem sedmnácti učňů, kteří nastoupili.

„Dívku v tomto oboru za třicet let, co jsem na škole, nepamatuji,“ podotkla ředitelka školy Zdeňka Buršíková. Věří, že budou další dívky inspirovat a bude jich tak přibývat.

S podstavem řemeslníků se potýkají i asistenční služby pojišťoven, na které se lidé s pojištěním domácnosti v rámci havárií stále více obrací. „Jejich nedostatek vnímáme ve všech oborech, které v rámci asistenčních služeb u pojištění nabízíme. Těch řemeslníků, které vzhledem k jejich kvalitám a zkušenostem máme zasmluvněné, si velmi vážíme a vzájemnou spolupráci si hýčkáme,“ potvrdil mluvčí Generali České pojišťovny Jan Marek.

Mezi nejvytíženější řemeslníky podle něj patří zámečníci, kteří vyjíždějí k zabouchnutým dveřím či porouchaným zámkům. Na druhém místě co do počtu zásahů jsou řemeslníci, kteří řeší havárie spojené s vodou, elektřinou nebo odpady. „Do třetice pak jde o odborníky na poruchy či opravy praček, myček a různých druhů kotlů,“ dodal Marek.

Výhodou asistenčních služeb je, že při havárii většinou pošlou řemeslníka poměrně rychle. „Zásah na místě záleží na řadě proměnných, zámečník přes asistenční službu dokáže být na místě u klienta do hodiny. V případě havárií v neakutních případech jde o zhruba osmihodinovou lhůtu, u akutních je čas příjezdu násobně kratší,“ uvedl Marek.

Například klientce Kooperativy se nedávno rozbil kotel a najednou byla v sobotu její rodina bez tepla a teplé vody. „My jsme sehnali opraváře, který dorazil ještě ten den, takže večer už mohli topit a měli teplou vodu. Zde se domnívám, že bez kvalitní asistence by toto, a hlavně o víkendu, nebylo reálné,“ podotkl obchodní ředitel Global Assistance Aleš Marcol.

Největší nouze je z pohledu pojišťoven o pokrývače a opraváře kotlů, někde i o elektrikáře. „Klienti nejvíc poptávají zámečníky, instalatéry a elektrikáře. U urgentních výjezdů je zde dojezd u zámečníků do šedesáti minut, u elektrikářů a instalatérů do šedesáti až sto dvaceti minut,“ uvedla mluvčí Allianz Marie Petrovová.

Podle Petra Milaty z ČSOB Pojišťovny se dojezd zámečníků pohybuje od třiceti minut do dvou hodin. „U instalatérů, topenářů a specialistů na kotle se dojezdový čas liší podle toho, zda jde o havarijní, nebo nehavarijní stav,“ upozornil. V prvním případě by se měl opravář objevit nejpozději do 24 hodin, ve druhém do tří dnů.

Standardně se ovšem na řemeslníka čeká i několik týdnů či měsíců. „Toto je různé podle jednotlivých řemesel a rozsahu a obtížnosti každé zakázky. Jsou to ale měsíce, v některých případech až roky,“ potvrdil Janeček.