Stanjura: Uděláme všechno pro to, aby u nás německé mzdy byly

To vystoupení jsem neviděl, ale někdy mně obecně reakce ve veřejném prostoru připadají, jako bychom si nevěřili, jako bychom každý nápad od začátku považovali za nerealistický, a hned tvrdíme, že to nejde.

Když říkáme, že se budeme mít jako v Německu, tak přece nejde jen o to, mechanicky mluvit o průměrné mzdě. Dnes už někteří čeští občané bezesporu mají stejné mzdy jako jejich kolegové ve stejné profesi v Německu.

Jde hlavně o to, abychom měli ambiciózní cíle, a toto je ambiciózní cíl. Sice jsem to s panem premiérem nekonzultoval, ostatně proč bych měl, nicméně je to tak, že když dostaneme důvěru voličů, uděláme všechno pro to, aby ten cíl byl splněn. A za čtyři roky můžeme říct, jestli se nám to povedlo, nebo ne.

Prohlašovat dopředu, že se nám to nepovede, je ale špatně. To mi připadá příliš pasivní a defenzivní. Myslím si, že v politice máte mít smělé plány.

To je samozřejmě pravda. O tom bude volební kampaň a naše recepty, které během ní voličům nabídneme.

To je naprosto evidentní. Žádná vláda přímo zvýšení mezd nezařídí, ale má vytvářet prostředí, které to umožní. Ani potom však zvyšování mezd nemůže platit pro všechny, bavíme se o průměru.

Sleduji reakce z ekonomické obce. Někteří říkají: Proč by se to nemohlo povést? Jsou třeba v menšině, ale uvádějí rozdílná fakta, než uvádějí jiní ekonomové, kteří zase používají jiné statistiky. Podle mě ale toto není to nejdůležitější. Nejdůležitější je, jestli máte ambiciózní cíl a co jste pro něj schopen udělat.

Můžeme jen spekulovat, co bude v roce 2029. Ale zkusme se také zastavit a podívejme se, co dnešní kritici vlády říkali před dvěma lety, před čím vším varovali a co se naplnilo a co ne. A pak si řekněme, jak věrohodná ta kritika nebo varování byly. Například stále ti samí lidé tvrdí, že nedokážeme dodržet deficit rozpočtu.

To zapadá do rámce zpochybňování těch plánů: Proč jste to neudělali loni, předloni, proč to neudělala předminulá vláda? Jsou za tím objektivní důvody.

Nastupovali jsme do vlády za nouzového stavu, který jsme záhy zrušili, ač jsme za to byli kritizováni. Byli jsme vystaveni dozvukům covidu a jeho dopadům na evropskou a českou ekonomiku. A v únoru 2022 začala válka, která ve svém důsledku také zvedala inflaci, respektive zvedla ceny energií, a tím pádem inflaci.

Na to jsme soustředili svou pozornost, abychom tyto krize zvládli. I tak může někdo říkat, že jsme to mohli udělat rychleji a lépe. To se ovšem dá říkat vždy.

My jsme nezmrazili platy státním zaměstnancům. Dobře chápete, jaký je rozdíl mezi tarifní částí platů a celkovým platem. Zmrazili jsme tarifní část platů. Kdyby bylo jen na mně, tak tarify takto nechám a více dám do motivačních složek, abychom uměli výrazně lépe odměnit ty nejlepší.

Objem platů jsme nikdy nezmrazili. Ano, byly zmrazeny tarifní platy, to je pravda. Vedu dlouhodobý ideový střet s předsedou odborů Josefem Středulou, který by chtěl nejradši 90 procent platu v tarifech. Já si myslím, že když to procento je nižší, je to více motivační.

Určitě nejsem ministr, který by řekl, že jsme všechno provedli výborně. Dělali jsme i chyby. Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Jak už jsem říkal, není důvod nemít odvážné vize. Pochopil jsem to tak, že si premiér řekl o silnější mandát, abychom tyto odvážné plány mohli v budoucí vládní koalici prosadit a plnit.

Když se podíváme na automobilový průmysl, tak Škodovka je nyní v lepší kondici než mateřský Volkswagen. Jsme lídři v Evropě v jaderné energetice. Těch příkladů je více, ale my jako bychom si málo přiznávali úspěchy.

Čtyři roky jezdím zejména po středně velkých firmách. Často jde o podniky rodinné, které třeba sedmdesát nebo osmdesát procent produkce exportují. Jsou se svými produkty, know-how a inovacemi velmi úspěšné. Škoda že se o nich tolik nepíše, jako bychom se trochu podceňovali. Myslím si, že zdravé sebevědomí pomůže i české ekonomice.

To období je v zásadě pryč. Myslí si to všichni experti a já to určitě nebudu zpochybňovat. Tato konkurenční výhoda vzala za své. Teď se musíme soustředit na vyšší přidanou hodnotu a inovace, tak abychom šli ekonomicky nahoru.

Nevím. Už je jisté, že se to kvůli vetu opozice nepodaří schválit do konce roku. Nyní záleží zejména na expertech ministerstva práce a sociálních věcí, aby vymysleli další postup do doby přijetí zákona.

Osobně jsem dlouhodobě zastáncem zvyšování platů podle automatického vzorce. Ten byl schválen, když jsme byli v opozici, myslím si, že to bylo za premiéra Bohuslava Sobotky. A místo toho, abychom jej nechali fungovat, tak jsme do něj my politici neustále zasahovali, až jsme v zásadě z automatického řízení přešli na manuální, a je z toho velký problém.

Politicky či populisticky je velmi populární zamrazit platy. Ale čím delší zamrazení, tím větší potenciální skok bude po rozmrazení. A takto se točíme v kruhu. Považuji to za velkou chybu všech, kdo zasahovali do automatu. Ta otázka se neustále vrací a věřte mi, že to není příjemné, rozhodovat o svém vlastním platu a pravidlech pro něj. Alespoň mně ne.

S tím v zásadě souhlasím. Jak jsem říkal, nejsem ten, kdo by tvrdil, že jsme žádnou chybu neudělali. Mohli jsme to předložit dříve. Probíhal ale souboj právních argumentů, kterým se vše zpozdilo.

Někteří právníci říkali, že musíme upravit zákon po zásahu Ústavního soudu, který letos konstatoval, že zmrazení soudcovských platů před dvěma lety byl neústavní zásah. A někteří říkali, že nemusíme. Nakonec převážil ten první názor.

Ve vládě jsme schválili, že u učitelů je nárůst o sedm procent, a v ostatních rezortech jsme zvýšili objem platů o pět procent.

Pokud se ale sníží v rezortu počet pracovních pozic, může plat také stoupnout třeba o sedm osm procent. Záleží na každém správci rozpočtové kapitoly a vlastně na každém nadřízeném ve státní správě, zda upřednostní menší počet pracovníků a vyšší platy, nebo naopak. To se nutně nemusí týkat propouštění, máme tady přirozenou fluktuaci.

Nemyslím si, že významné. Experti jsou tu od toho, aby říkali, jaká jsou rizika. Prací politiků zase je, aby na ta rizika reagovali a činili opatření, aby se nestala realitou.

Ano, naše ekonomika je mimořádně provázaná s německou ekonomikou. V některých letech je to pro nás velké plus. V tomto období to může být problém, protože německá ekonomika ztratila svou dynamiku, my rosteme rychleji, a zejména v automobilovém průmyslu je ta provázanost skutečně vysoká. Nejedná se zdaleka jenom o Škodu Auto, ale i subdodavatele pro německé firmy.

Automobilky jsou rizikem, nicméně poslední německé odhady vývoje ekonomiky jsou o něco lepší, než byly ještě před třemi měsíci. Uvidíme také, co budou v Německu znamenat předčasné volby.

Rizikem je i zhoršení obchodních vztahů mezi Evropou a Spojenými státy. To je úkol pro všechny evropské vlády, aby tomu pokud možno předešly. Dopadlo by to negativně na občany jak Evropy, tak USA, protože celní válka nakonec snižuje konkurenci a zdražuje konečné produkty všem. A to riziko existuje.

To zatím nikdo neví. Nicméně pro rok 2025 nejsou ta rizika z fiskálního pohledu státního rozpočtu příliš vysoká. Ne že by byla nulová, ale u každého takového opatření trvá, než dojde v platnost, vyjednává se a podobně. Ovšemže každý státní rozpočet je zatížený řadou rizik.

Myslím si, že by bylo úplně unikátní, kdyby žádný pozměňovací návrh neprošel. Snazší to je u návrhů, které přesouvají peníze v rámci jednoho rezortu. Budeme teď o nich v koalici jednat.

Kdyby to bylo netransparentní, tak to není vidět. My ale o těch položkách už několik měsíců debatujeme. Nezlehčujeme žádná rizika, ale pořád jde na straně příjmů o zhruba půl procenta objemu prostředků celého rozpočtu. A kdyby o půl procenta rostly všechny ostatní daňové příjmy, tak je to 50 miliard plus.

Navíc, co se týká příjmů z emisních povolenek, my s těmi penězi jako stát nemůžeme nakládat libovolně. Jsou proti tomu přesně navázané konkrétní výdaje konkrétních kapitol. Pokud budou nižší, vláda může škrtnout jiné výdaje.

To samé platí na výdajové straně, kde se bavíme o rizicích za necelé jedno procento výdajů. Jde o věc, kterou vláda během kalendářního a fiskálního roku zvládne vyřešit.

Ne, je to chybná interpretace toho, o co se snažíme. My se snažíme, aby si český daňový poplatník byl jistý, že se peníze vydají jen těm, kteří na ně mají nárok. Směřujeme k lepší kontrole, k férovějším podmínkám na evropském i českém trhu a k férovější konkurenci.

To je pozměňovací návrh ministerstva průmyslu a obchodu a zatím nevím, jak to ve Sněmovně dopadne.

To jsem schopen říct až v okamžiku, kdy budu vědět, jak zákon o obnovitelných zdrojích nakonec bude vypadat. Jde o expertní odhady, těžko se to teď posuzuje.

Toto číslo není verifikované ministerstvem financí. Nevidím v tom ale žádný problém. Od začátku nového školního roku převedeme na obce kompetenci a zároveň jim převedeme přes rozpočtové určení daní peníze. Tedy třetinu toho, co se nyní dávalo na nepedagogické pracovníky na rok. To je fér. Princip je jednoduchý: aby systém byl efektivnější, měli by to řídit zřizovatelé.

Máme na to ještě čas. Nyní probíhají expertní jednání mezi ministerstvy školství a financí, jež vyjasní, které činnosti je efektivní převést. My k tomu dáváme podklady, to znamená, kolik je to reálně peněz. Cílem jsou budoucí úspory místních rozpočtů.

Samozřejmě že tomu věřím. Je to dobrý, prorůstový rozpočet. Přineseme s premiérem dostatek argumentů, abychom o tom prezidenta přesvědčili.

Jako Evropa si musíme říct, jestli dvě procenta stačí. Čím víc na východ, tím země dnes dobrovolně mají vyšší procento, například pobaltské státy, naši polští sousedé. Čím víc na jih, tak tím to velmi často ani zdaleka takový objem není, a mají třeba plány, že se ke dvěma procentům přiblíží až za pět, šest, sedm let.

Myslím si, že to nenastane. Šlo by o dalších zhruba 80 miliard, které bychom měli velký problém reálně z roku na rok proinvestovat.

Ano, lepší by bylo rozpočtovat na obranu o něco více prostředků nad dvěma procenty HDP, třeba až 2,1 procenta, protože se může stát, že některý obranný výdaj nebude uznaný nebo se některý nestihne realizovat přesně v tom daném kalendářním roce. Může se zpozdit zakázka kvůli odvolání soutěžitelů a tak podobně.

Máme teď dvě procenta pro příští rok, ale pro rok 2026 budu na obranu navrhovat spíše 2,05, 2,08 nebo 2,1 procenta HDP.

Reálně to tak nebude. Jsem si jistý, že výdaje na dopravní infrastrukturu budou další rok stejně vysoké a stejně tak to bude v oblasti školství.

Bezesporu ano.

Jednání probíhají. A jak platilo před čtyřmi lety, a platí to i letos, nemáme univerzální klíč pro čtrnáct volebních krajů. V každém kraji je to jinak, v každém regionu to posuzujeme zvlášť. A v každém regionu jsou strany Spolu jinak silné dohromady, ale i zvlášť, a takto k tomu přistoupíme.

Zatím jsem neviděl jedinou citaci na jméno, že by to někdo z ODS řekl. Petr Fiala zatím nikam neodchází. Jsme demokratická strana a předseda si nemá vybírat své nástupce.

Až jednou Petr Fiala nebude kandidovat, anebo neuspěje, což se jedno nebo druhé dříve nebo později stane každému politikovi – buď už vám důvěru nedají, nebo se sám rozhodnete, že už nebudete kandidovat –, pak uvidíme, kdo se do soutěže přihlásí a koho vybereme. Je to ale věc, která mě nyní vůbec netrápí.