Špicar: Firmy potřebují rychlou pomoc, nejistota je zničující

Drahé energie zdražují prakticky vše v celé ekonomice. Jak jsou na tom teď průmyslové firmy s náklady na energie? Zvládají je platit?

Firmy mají stejný problém jako domácnosti, to znamená, když se domácnostem zdražily ceny energií o desítky tisíc, tak v případě firem jsou to miliony a v případě některých dokonce miliardy. Jen Třineckým železárnám se zvýšily meziročně ceny energií, v jejich případě plynu, uhlí a elektřiny, o pět miliard korun.

To znamená, že v mnoha případech jde o navýšení cen, které nejsou firmy schopné vykompenzovat vlastními opatřeními na podnikové úrovni, jako jsou vnitřní úspory, snížení marží, navýšení cen výrobků a služeb nebo investice do energetických úspor.

Některé podniky už byly nuceny zastavit provozy nebo propouštět. Týká se to především skláren. Špatně jsou na tom i další energeticky náročné provozy, jako jsou slévárny, výrobci stavebních materiálů nebo keramické závody.

Náš největší problém je, že jsme nejprůmyslovější ekonomika v EU, těch energeticky náročných provozů máme více než kdokoli jiný, a zároveň platíme jedny z nejvyšších cen energie v celé EU. To je pro ekonomiku a průmysl smrtelný koktejl.

Hromadné propouštění oznámilo v září třináct zaměstnavatelů. Bude jich přibývat?

Bude jich přibývat. To nejhorší jsme ještě neviděli. Před časem jsme provedli poměrně rozsáhlé šetření mezi naší členskou základnou, týkající se zafixování cen, a zjistili jsme, že plné dvě třetiny našich podniků se chovaly velmi odpovědně a mají ceny plynu a elektřiny zafixované do konce letošního roku. Nicméně od začátku příštího roku má zafixováno ceny už pouze 20 procent firem. Těm pak hrozí ceny, které jsou pro ně neudržitelné. Obávám se, že spousta z nich by to nemusela zvládnout.

Všichni teď proto čekají, zda se podaří najít nějaké skutečně plošné, účinné evropské řešení, které by dokázalo snížit ceny elektřiny a plynu tak, aby to firmy přežily. Nebo, pokud se to nepodaří, zda česká vláda připraví nějaké alternativní opatření na národní úrovni i pro velké firmy tak, jak se k tomu chystají jiné členské země. Pokud by se to nestalo, tak potom ta bomba, která teď už tiká a má už nějaké oběti, by plně vybuchla na začátku příštího roku, a to se obávám, že by opravdu mohlo spustit krizi, kterou tady nepamatujeme od listopadu 1989.

Vláda avizuje pomoc s cenami energií, ale vypadá to, že v případě velkých firem čeká na evropské řešení…

I kdyby se podařilo tento týden schválit nějaké evropské řešení, tak pro firmy už je to skoro pozdě. Firmy přes to, že mají zafixované ceny do konce roku, tak už musí podepisovat zakázky a kontrakty pro příští rok a vůbec netuší, za jaké ceny je mají podepsat. Prostě nevědí, jestli vůbec budou schopny nějaké energie získat, a pokud ano, za kolik, tak aby to mohly promítnout do cen kontraktů, které mají teď podepsat. Ta nejistota je pro firmy zničující. Proto říkáme, že není za pět minut dvanáct, je pět minut po dvanácté.

To nezní moc optimisticky.

Navíc vidíme, jak jednotlivé členské státy pomalu ztrácejí trpělivost a začínají si připravovat vlastní národní řešení. Všichni jsme zaznamenali závazek německé vlády vyčlenit 200 miliard eur na pomoc německé ekonomice a čekáme, zda to bude pomoc i pro tamní velké firmy. Máme na stole připravovaný program Chorvatska, kde je návrh na přímé zastropování cen i pro velké podniky. Toto musíme velmi pečlivě sledovat, protože pokud by se stalo, že velké státy poté, co selžou jednání na evropské úrovni, připraví svá národní řešení, tak potom my musíme udělat totéž. Kdybychom to neudělali, tak by české firmy velmi rychle ztratily konkurenceschopnost.

Neuklidňuje vás tedy argument německého ministra průmyslu Habecka, že když podrží německý průmysl, pocítí to i jinde v EU včetně českých firem? Přislíbil i solidaritu v případě nedostatku plynu.

Ne, to mě určitě neuklidňuje, protože německé firmy mají v České republice své přímé konkurenty. To není tak, že by česká ekonomika byla ryze subdodavatelskou ekonomikou a české firmy byly pouze dcerami německých matek, v rámci kterých dodávají do těch německých dodavatelských řetězců.

Mnoho českých firem má vlastní finální výrobky a německé firmy jsou jejich přímými konkurenty. Takže kdyby měly bojovat s tím, že Německo si bude moci dovolit podpořit svoje velké firmy, a srovnatelná podpora se českým firmám nedostane, tak to by bylo výrazné ohrožení jejich existence a konkurenceschopnosti. K něčemu podobnému už koneckonců dochází.

Můžete být konkrétní?

Například v Portugalsku a ve Španělsku, kde mají firmy vzhledem k tomu, jak funguje jejich energetika a jak je oddělená od zbytku Evropy, třeba několikanásobně nižší ceny za plyn. A portugalské a španělské firmy mají v České republice přímé konkurenty. Takovou nevýhodu nejsou české firmy schopny na trhu dlouhodobě ustát. Proto také některé firmy už stěhují svoji výrobu z České republiky do zahraničí. Konkrétní příklad je kolínská Draslovka, která část výroby stěhuje do USA, kde platí za plyn desetinu toho co tady.

O tom, že je situace opravdu vážná, jasně hovoří bezprecedentní vyjádření koncernu Volkswagen, které nás všechny velmi překvapilo. To je opravdu koncern, který se k takovýmto vyjádřením většinou neuchyluje, ale už i on v tuto chvíli říká, že pokud se nepodaří do konce roku vyřešit ceny elektřiny a plynu, nejenom ve střední a východní Evropě, ale i v Německu, tak bude zvažovat své budoucí investice, a dokonce probíhající výrobu a její přesun na jih Evropy, kde se za energie platí mnohem méně. To je opravdu bezprecedentně tvrdé varování, které je potřeba brát vážně.

Případné přemisťování autoprůmyslu by vzhledem k rozsáhlému subdodavatelskému řetězci ale zřejmě trvalo řadu let.

Nikdo nehovoří o tom, že se to stane ze dne na den. Znamenalo by to ale nastartování určitého trendu, který by speciálně pro nás měl katastrofální důsledky.

Jak tedy hodnotíte akceschopnost české vlády? Už v létě jste ji kritizovali za to, že se zdráhala zavést tzv. dočasný rámec…

Netajili jsme se tím, že jsme chtěli spustit dočasný krizový rámec pro velké firmy už někdy v červnu. Tam tedy ke zpoždění zcela jistě došlo. Teď už ho aktivovaný máme, což je dobře, ale je potřeba ho prodloužit do dalšího roku a zlepšit jeho parametry, tak aby si na podporu sáhlo za lepších podmínek více firem. Co musí udělat české předsednictví v EU teď, je tlačit ostatní, aby se našlo evropské řešení. To by bylo pro všechny jednodušší, rychlejší a levnější. Zároveň ale pokud se to nepodaří, musíme mít plán B, jako ho mají ostatní státy. Na tom je třeba už teď začít pracovat, aby ho bylo možné spustit před koncem roku.

My už nevíme, jak to politikům vysvětlit. Na čem jiném už bychom to měli demonstrovat než na propouštění, ke kterému už dochází, nebo na stěhování firem z Evropy ven. Tady už není prostor pro nějaké prozkoumávání možností a další debaty. Potřebujeme řešení, včera bylo pozdě.

Co by firmám ještě pomohlo?

Je třeba využít tržní stabilizační rezervu a poskytnout dodatečné emisní povolenky, aby se jim trochu ulevilo. Je také potřeba tlačit na omezení vlivu plynových elektráren na cenu elektřiny na evropské úrovni a zároveň hledat nějaké národní řešení, spočívající například v tom, že stát vykoupí od domácích dodavatelů elektřinu a plyn, které mají ještě k dispozici, a skrze aukce je nabídne velkým firmám.

Vláda chce skrze dočasný rámec do velkých firem napumpovat zhruba 30 miliard korun. Bude to stačit?

Třicet miliard může pro stát o velikosti Česka vypadat jako velká částka, ale musíme si uvědomit, že my máme řadu velkých firem, jako jsou zmíněné Třinecké železárny, kterým se meziročně zvýšily náklady na energie o pět miliard korun. Takže si dokážete představit, jak pomůže 30 miliard, když mají být použity na podporu celého průmyslu a celé české ekonomiky.

Ministr práce Marian Jurečka se chystá představit program kurzarbeit. Podporujete to, pomůže podle vás?

Samozřejmě to podporujeme. Bude-li ten program dobře nastavený, může pomoci firmám, které nebudou schopné udržet zaměstnanost. Kdyby byly firmy bez tohoto opatření nuceny zaměstnance propustit, a ti se jim rozprchli po trhu, tak by je firmy na vyprázdněném trhu práce nemusely být schopné získat zpět. To by pak zbytečně prodlužovalo jejich pokrizový restart a znovuobnovení plného režimu výroby.