Single domácností přibylo více než bytů pro ně. Kvůli cenám teď hledají menší

„Vidíme, že hledají menší rozměry bytů. Dříve sháněli například dvoupokojové byty. To je dnes zvlášť v Praze nadstandard. Spíše volí jednopokojové,“ uvedl pro Novinky Jan Martina, realitní makléř společnosti M&M Reality.

Výrazný růst počtu jednočlenných domácností je podle realitních expertů jedním z faktorů, který přispívá k citelnému nárůstu cen nemovitostí. V poslední dekádě navíc podíl těchto domácností ještě zrychlil. Mezi lety 2011 a 2021 stoupl podle Českého statistického úřadu z 32 na 39 procent. Novější data k dispozici nejsou.

Kromě svobodných mladých lidí, takzvaných singles, se k takovému bydlení uchylují například rozvedené ženy nebo senioři, kteří přišli o partnera.

Výstavba prudký nárůst nestíhá pokrýt. Jen v Praze přibylo za zmíněnou dekádu 82 tisíc jednočlenných domácností. Pro porovnání, za stejnou dobu se v hlavním městě dostavělo jen lehce přes 50 tisíc bytů.

„Zásadní zlepšení nelze bohužel očekávat ani v příštích několika letech, a to nejen kvůli dlouhému legislativnímu procesu, ale třeba i z důvodu nedostatku řemeslníků,“ konstatoval Josef Lebeda, expert na nákupy nemovitostí ze společnosti Resimo.

Problém je to aktuálně především na nájemním trhu, kam se jednočlenné domácnosti podle zkušeností realitních makléřů kvůli vysokým cenám bytům uchylují stále častěji.

Ceny nájemného napříč Českem loni vzrostly podle dat poradenské firmy Deloitte o šest procent na 309 korun za metr čtvereční měsíčně. Průměrný 50metrový byt tak vyjde na 15,5 tisíce korun za měsíc. Při povinnosti složit kauci nejčastěji ve výši dvou nájmů je to pro jednočlenné domácnosti často zásadní problém.

Makléři si tak všímají, že singles a další samostatně žijící lidé se začali lépe orientovat v tom, jak čerpat pomoc od státu. Nejčastěji volí příspěvek na bydlení.

A ubývá také takzvaných mingles, tedy mladých lidí, kteří mají partnera, ale dohodli se, že budou žít odděleně.

„Vidíme, že pro řadu párů je hlavním impulsem ke vzájemnému sestěhování růst celkových nákladů na bydlení,“ uvedl Martin Ponzer, výkonný ředitel služby Bezrealitky.

V krajním případě se jednočlenné domácnosti sestěhují nejen spolu, ale domluví se i s jiným párem, s nímž si pronajmou větší byt a o náklady se následně dělí.

„Byt o větší metráži se shání lépe, podobně to je i s dvougeneračními rodinnými domy, které jsou nabízené k pronájmu v některých krajských a okresních městech. Celkové náklady tak vyjdou výhodněji, než kdyby se pár snažil získat v centru garsonku,“ dodal Martin Ponzer.

Taková forma spolubydlení byla ještě před pár lety doménou studentů, nyní k ní přistupují i lidé kolem třiceti let. A Martina zmiňuje, že zažil i případ, kdy se takto dohodly dvě matky samoživitelky s malými dětmi.