Šikany na pracovištích stále přibývá

"Máme informace, že se takové případy vyskytují a mají různý charakter. Například mladá žena se dozví, že ji nemohou vzít do zaměstnání, protože se dá předpokládat, že odejde na mateřskou dovolenou. Nebo odmítnou jinou, která už malé děcko má," řekl Právu šéf Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Milan Štěch.

Rozšiřují se zejména skryté formy šikany, které se těžko dokazují. "Bohužel je ale málo informací přímo od těch, kteří byli diskriminováni. Proč? Protože se bojí," dodal Štěch. 

Projevy šikany mají nejrůznější podobu. Zaměstnanci si třeba nemohou kdykoli odskočit na toaletu. Dostávají nesmyslné úkoly, nebo jsou zahlcováni množstvím nových někdy protichůdných pokynů. Nejsou jim propláceny odpracované přesčasy, je na ně vyvíjen soustavný psychický tlak.

Nadřízení jim nadávají, či jejich práci neustále kritizují. Někdy přijdou i s opatřením, které je hluboko pod hranicí lidské důstojnosti. "Podle informací, které ale nemáme ověřené, musely ženy vedoucímu nahlásit dny menstruace, a on je na inkriminované období přeřadil na jinou práci," uvedl Pavel Pekař z plzeňské regionální pobočky Odborového svazu pracovníků obchodu.

"V jednom z obchodních řetězců zase prodavačky směly za šichtu jen třikrát opustit pokladnu, jinak platily pokutu."

Podle Pekaře se v některých supermarketech a hypermarketech Plzeňského kraje opakují případy neproplácení přesčasů, a tudíž dvojí evidence pracovní doby - jedné skutečné a druhé fixní pro potřeby úřadů. "Prodavačka je sice placená za osm hodin za kasou, ale už hodinu a půl předtím musí doplňovat regály a po šichtě uklízí. Zadarmo," zdůraznil.

Biologický základ vidí v šikaně Pavel Beňo z Občanského sdružení Práce a vztahy. "Všichni živočichové, zejména ti, kteří žijí ve skupinách, mají tendenci ty slabší vytěsnit na okraj a nějakým způsobem z nich potom buď profitovat, nebo si na jejich úkor něco přivlastnit. U zvířat je to jasné, tam ten nejsilnější jde ke kořisti a ostatní musejí čekat. Otázkou je, v jaké formě se to dá u lidí držet na uzdě, civilizovat," uvedl Beňo.

A jaké jsou podle něj možnosti boje s diskriminací a šikanou? Záleží na klimatu ve společnosti, ve firmě či instituci. Existují třeba antimobbingová ujednání, kde jsou noví pracovníci informováni co mají dělat, když se s diskriminací setkají. Někde existují i výbory či důvěrníci, kteří jsou vychováváni k tomu, aby lidem pomáhali. "Avšak když taková opatření organizace nemá, je to pro zaměstnance velice těžké," připustil Beňo. Občanské sdružení se na boj s diskriminací a jejími formami specializuje a pomáhá právě lidem postiženým šikanou. Více informací lze získat na jeho internetové adrese www.vztahy.org.

"Hlavně čeští manažeři se snaží v pracovněprávních vztazích obcházet všechno, co se dá. Nepochopili, že než opakovaně propouštět a vzápětí přijímat nové zaměstnance, by pro ně bylo přínosnější vychovat si kádr lidí, na které by se mohli spolehnout," poznamenala bývalá prodavačka jednoho z olomouckých supermarketů, která nechtěla uvést své jméno.

Právnička regionální právní poradny odborových svazů v Ostravě Jarmila Wozniaková Právu řekla, že lidé si chodí stěžovat na poměry na pracovištích stále častěji. Třeba starší inženýr se na ni obrátil se stížností, že ho šikanuje nový mladý ambiciózní vedoucí, kterému dokonce musel chodit pro svačinu.

Podle Wozniakové jsou zaměstnanci mnoha firem s vysokým pracovním nasazením nuceni podávat enormní výkony, nebo je šéf ponižuje urážkami, že jsou neschopní. "Je těžké rozeznat, zda to je filozofie firmy, nebo zda to český management zahraniční firmy dělá sám," poznamenala.

Anna Kusová z regionálního pracoviště odborového svazu pracovníků obchodu v Ostravě zase uvedla, že lidé mají hrůzu z propuštění, a tak na všechno přistoupí. Podle ní vždy obraz na pracovišti záleží na šéfovi. "Pokud se český šéf chce zalíbit západnímu zaměstnavateli, že je ještě progresivnější než jsou na Západě, pak to tak vypadá," dodala.