Šéf ERÚ: Chceme mít páku na nefér dodavatele

Ne. Nemá to podle mě precedens. Je to nejhorší situace, která tady od doby liberalizovaného trhu nastala. Je to souhra mnoha okolností a nedalo se to žádným způsobem předvídat.

Velká část je oživení poptávky po zboží, službách a energiích po nejhorší vlně covidové pandemie, současně jsou tady geopolitické spory s Ruskem, problémy s plynovodem Nord Stream 2. Zároveň do toho zasáhla minulá zima a počasí v loňském roce, malé dodávky z větrných elektráren na severu Německa.

To je jednoduchá otázka a složitá odpověď. Záleží, jaké bude během této zimy počasí, jakým způsobem se vyřeší konflikt na Ukrajině, který má velký vliv na ceny plynu, na tom, kdy bude certifikován Nord Stream 2 a jestli další vlna pandemie nějakým způsobem neochromí práceschopné obyvatelstvo, firmy a ekonomiku.

Když se nic z toho v negativním smyslu nestane, myslím, že ceny se určitě minimálně stabilizují, i když na vyšší hodnotě než na začátku loňského roku.

Opatření jsme připravovali už předtím, jsou dvojího druhu. První část, která se týkala obecně možnosti státu zasahovat do cen, jsme posílali ministerstvu průmyslu a obchodu již před koncem roku.

Teď jsme připravili legislativní návrhy, jak zabránit opakování situace z podzimu, která byla důsledkem liberalizovaného trhu a také toho, že část trhu, která se týká obchodu a dodávky, není regulovaná. Ani u nás, ani v Evropské unii.

Návrhy jsme odeslali minulý pátek, jsou ve třech oblastech. První se týká obchodníků, tedy toho, jak se dále vymezit k volnosti dodavatelského trhu. Druhá oblast jsou zkušenosti s dodávkami od dodavatele poslední instance. Třetí částí jsou kompetence Energetického regulačního úřadu.

Pro to, abychom mohli do dodavatelského trhu zasahovat, potřebujeme jednoznačné kompetence a dodavatelé musí mít jednoznačné povinnosti.

Pokud jde o zásahy do velkoobchodních cen, burz s elektřinou a obchodních vztahů mezi jednotlivými subjekty, je to poměrně obtížné. Pokud se ale budeme dívat na to, aby se třeba daly lépe kontrolovat obchodní strategie firem, zda mají energie dostatečně nakoupené, myslím, že určité možnosti jsou a daly by se do národní legislativy promítnout.

Obecný rámec je ale takový, že i Evropská komise stále říká, že do velkoobchodního trhu zasahovat nelze. Lze zasáhnout u zákazníků, kdy jim je možné ulevit daněmi, subvencemi a podobně. To, co jsme připravili, se týká kontroly průběžné situace obchodníků působících na trhu. Jen pokud povinnosti na jejich straně budou v zákoně, můžeme je kontrolovat a vymáhat.

Všechna opatření mají za cíl, aby byli lépe chráněni zákazníci a měli větší jistotu dodávek. Navrhujeme striktnější pohled na stranu dodavatelů, dá se inspirovat opatřeními, která v minulých letech vznikla třeba v oblasti bankovnictví a pojišťovnictví nebo cestovních kanceláří. Je třeba říci, že v obou těchto oblastech opatření nastala až v situaci, kdy v tomto segmentu trhu došlo k problémům.

Jednou z možností je pojištění obchodníků, které by potom bylo ve prospěch zákazníků postižených tím, že by obchodník odcházel, a mohly by se vyrovnat velké cenové výkyvy.

Nebo by pojištění bylo využito, aby určitým způsobem sanovalo dodavatele poslední instance, pokud by například byla nastolena podnákladová regulace, kdy by si do cen nemohli promítnout všechny náklady. Dále by bylo možné upravit podmínky ohledně navýšení základního jmění dodavatelské firmy nebo říci, jakou právní formu může mít.

Myslím, že by byla vhodná možnost provádět povinné audity firem, v průběhu podnikání by musely projít certifikací certifikačními autoritami. Ty by oznámkovaly dodavatele. V případě nízkého skóre by regulátor mohl žádat, aby dodavatel zavedl nápravná opatření.

Pro obchodníky by měla platit povinnost průběžně vykazovat, jaké mají obchodní pozice nebo jak se zajišťují.

Některá opatření jsme neshledali úplně vhodnými. Třeba finanční jistiny, které by museli obchodníci skládat. Jsou to mrtvé peníze, které by někde visely a představovaly překážku pro podnikání.

V teplárenství existuje fond, ze kterého se dají hradit prostředky ve chvíli, kdy nějaký dodavatel přestane mít schopnost dodávat. Do něho přispívají všechny subjekty. Teplárenství je ale specifické. Když zkrachuje teplárna, tak to nejsou takové objemy a domnívám se, že v případě elektroenergetiky nebo plynárenství by do těch fondů musely být čerpány opravdu velké prostředky, což by zvýšilo náklady dodavatelů, a ti by si to promítli do cen.

Do tohoto režimu najednou spadlo 900 tisíc odběrných míst, nastaly komunikační problémy s původními dodavateli a vyrojily se záležitosti týkající se toho, jakým způsobem je cena regulována, protože má specifickou formu regulace. My přímo nestanovujeme cenu, ale jen obecná pravidla jejího výpočtu.

Dodávka DPI se navíc netýká všech zákazníků, v plynárenství jen do výše spotřeby 630 megawatthodin za rok. Je otázkou, zda to nerozšířit nebo naopak dodávku nezúžit.

Dále je tam i otázka vlastní regulace cen. Dnes má dodavatel poslední instance možnost si cenu stanovit sám nebo o její stanovení požádat. Dodavatelé o stanovení ceny nepožádali, nicméně my jsme je podle pravidel věcného usměrňování cen kontrolovali a kontrolujeme.

Už jen dohledem úřadu se podařilo ceny na začátku snížit o určitou část marže, kterou si dodavatelé do cen chtěli dát. Zákazníci tím byli ochráněni proti jejich původnímu návrhu cen. Cena DPI by mohla být regulována přímo tak, že by je regulátor stanovoval jako číslo, nikoli jako výčet nákladů.

Délka DPI je dnes šest měsíců, je možnost ji zkrátit, ale musíme jasně říci, co se stane potom. Lze uvažovat o tom, že by dodavatel po skončení termínu měl povinnost nabídnout zákazníkovi produkt, který sám nabízí ostatním zákazníkům. Tím by zákazník nemusel nic dělat, byť je lepší, když je aktivní a shání si levnější nabídku.

V energetickém zákoně nejsou dotažené záležitosti, jak se zákazník, který se dostane do režimu DPI, dozví podmínky nového dodavatele. Není tam termín, dokdy mu dodavatel musí oznámit, že mu dodává, za jakou cenu a za jakých podmínek.

Také by se měly upravit platební povinnosti. Například povinnost platit zálohy, což se dnes jen obecně dovozuje, a mělo by se dotáhnout do konce, zda porušení povinnosti placení záloh v režimu DPI vyvolá možnost odpojit zákazníka nebo to v režimu DPI není možné.

Regulátor by měl mít možnost vydávat závazná opatření, pokud by například z auditu zjistil, že obchodník neplní zákonné povinnosti. Tak aby bylo možné dodavatele donutit zjednat nápravná opatření. To musí být podmíněno také sankcemi, což dnes není.

Při zjištění v rámci monitoringu na základě údajů poskytovaných dodavatelem by například mohl mít regulátor možnost ho vyzvat k nápravě a upuštění od protiprávního jednání.

Krajní možností by byla nucená správa, což je analogie s bankovnictvím. To by se například mohlo týkat pouze těch, kteří dodávají jen takzvaným zranitelným zákazníkům, jako jsou třeba domácnosti, nebo těm, kdo jsou postiženi energetickou chudobou.

Úprava energetického zákona by byla určitě nutná. Jsme připraveni jednat s ministerstvem průmyslu a obchodu a vládou. Potřebujeme znát nasměrování. Opatření, která jsem uvedl, omezují dnes svobodný dodavatelský trh. Je třeba si říci, čeho chceme dosáhnout. Asi to není úplné potlačení konkurence na trhu.

Už dříve jsme říkali, že je třeba určitý odstup a chladná hlava na to, aby se to, co se tady dvacet let budovalo, na základě jedné negativní zkušenosti úplně neobrátilo na druhou stranu.

Myslím, že je ještě předčasné to říkat. Nyní je nálada na to, aby změny přišly co nejdříve, a díky tomu se dá prosadit hodně věcí poměrně rychle. Zároveň je ale třeba určitá opatrnost na to, aby se nepotlačilo i to, co je na trhu dobré. Veškeré regulační zásahy do trhu budou znamenat zvýšené náklady pro obchodníky.

A ti si je promítnou do cen. Bude to znamenat určité omezení konkurence i to, že rozdíly mezi cenami dodavatelů už nebudou tak velké jako doposud. V době, kdy se ceny stabilizují a klesnou, bychom se mohli připravit o výhody, které z konkurence do loňského roku plynuly.

Snažili jsme se panu ministrovi vysvětlit, jak je to s ochranou zákazníka a kompetencemi, které dnes máme. Dnešní možnosti jsou velmi konkrétní, nedisponujeme možnostmi, abychom vytáhli z rozpočtu miliardy a sanovali zákazníkům, kteří byli u Bohemia Energy, navýšené náklady. Zároveň nemůžeme prostředky přímo dávat firmám, které zákazníky zásobují a jsou v ohrožení. Taková ochrana zákazníka neexistuje.

To, co můžeme dělat, je velmi specifické a týká se ochrany před určitými nekalými agresivními praktikami. To jsou ale praktiky, které uplatňuje dodavatel, když zákazníka získává nebo mu brání v odchodu nebo když přestane plnit smluvní podmínky a začne dodávat za jinou cenu.

To jsou věci, za které jsme průběžně firmy na trhu pokutovali, a to nejen společnosti, které ukončily činnost, ale i ty největší dodavatele. To ale vůbec nesouvisí s tím, že někteří obchodníci nezvládli nakupovat optimálně a neměli dostatečné obchodní strategie. Tam naše kompetence vůbec nezasahuje.

Nejsme ti, kdo by seděli s majiteli firmy, kteří se rozhodují, zda firmu zavřou. Tohle jsme vidět nemohli. Navíc to byl jeden z desítek aktivních dodavatelů.

Spíše to vypadalo tak, že ta firma dělala nějaké kroky, aby u nás mohla pokračovat v dodávkách, a proto třeba ukončila činnost na Slovensku. Ani my, ani nikdo jiný se nemohl přímo angažovat v tom, aby tu firmu zachraňoval, nebo ji ještě více potápěl a uveřejňoval nějaké informace, které jsou interními informacemi daného hospodářského subjektu.

Máme teď pravomoci, jež se týkají zprostředkovatelů, kterým se pejorativně říká energošmejdi. Je třeba si připomenout, že energošmejdi vznikli tak, že když už Energetický regulační úřad dokázal zasahovat přímo proti nekalým praktikám při získávání zákazníků u dodavatelů, začali v tu dobu využívat služeb zprostředkovatelů. Vlastně vyvedli činnost náboru zákazníků mimo energetický zákon.

Ten zprostředkovatele až do prvního ledna tohoto roku vůbec neznal. To znamená, že orgány, jako jsme my nebo mini­sterstvo průmyslu a obchodu, na ně neměly žádné páky. Zprostředkovatelé chodili po zákaznících, nabízeli jim výhodné dodávky energií a oni se často nechali nachytat a podepsali smlouvy, plné moci, vzdání se možnosti odstoupení od smlouvy a podobně.

Jak se drzost zprostředkovatelů zvětšovala a objem problémů, který na trhu způsobili, rozšiřoval, začali mít obchodníci se zprostředkovateli najednou problémy. Jednak jim kazili dobré jméno a pak je začali vydírat tím, že jim nosili smlouvy pouze za vysoké provize, a pokud jim obchodník nebyl schopen nebo ochoten ty peníze dát, celé portfolio vzali a dali je jinému obchodníkovi.

Teprve potom a s tím, jak narostly stížnosti na zprostředkovatele, začala být ochota i na straně zákonodárců s tím něco dělat. Jako úřad jsme poslední dva roky bojovali za to, aby se do energetického zákona činnost zprostředkovatelů konečně ukotvila.

Zároveň je ale třeba říci, že máme určité kompetence, budeme zprostředkovatele evidovat, jsou na ně kladeny určité nároky, ale myslím, že by mohly být daleko vyšší. Sice se podařilo ukotvit něco do zákona, ale považuji to za první krok k další ochraně zákazníků a myslím, že nadále by šrouby mohly být ještě utaženější.

Je to zřejmě analogie s Francií, kde stát nařídil společnosti EDF, aby určitou velikost dodávky nabídla nejvíce postiženým zákazníkům za dotované ceny. Je to jedna z možností, která ale bude vyžadovat minimálně konzultace s Evropskou unií. Je to spíše radikální řešení a je to spíše na politické vůli, než aby o tom mohl jakýmkoli způsobem rozhodovat regulátor.

To je koncept trhu, který je tady vytvářen dvacet let. Je oddělená výroba a dodávky a úplně mimo je distribuce. Tento koncept podněcuje konkurenci. Většina dnešních dodavatelů nemá žádné zdroje, z nichž by mohla zákazníkům dodávat. Musí jít na burzu, a to i ti, kteří v mateřské firmě zdroje mají. To znamená umisťovat energii na burzu a z ní ji všichni dodavatelé kupují.

Nesmí být výhoda v tom, že máte výrobu a tu dodáváte za jinou cenu konečným zákazníkům a potlačujete konkurenci. Nemyslím si, že je možno nějakým zásahem zcela jednoduše pominout to, že trh se vydal tímto směrem, že jsou oddělené úlohy výrobců a dodavatelů.

Zastropování cen na Slovensku není novinka. Tam se na otevření trhu rozhodli jít jiným způsobem už na začátku celého procesu. Pro určité kategorie zákazníků tam ceny plně neodrážely náklady, ale kdyby se něco podobného udělalo u nás, je zároveň třeba říci, kde se budou náklady dodavatelů kompenzovat. Taková kompenzace je možná pouze z veřejných prostředků. Nic není zadarmo.