Šéf ČEZ Beneš: Ceny energií mohou být zastropované i dva roky

Elektřinu na dobu neurčitou jsme letos nezdražovali, bude to až od příštího roku. Pro naše stálé zákazníky, když víme, kolik jich je a jakou mají spotřebu, dokážeme nakoupit dostatečně dopředu a ČEZ Prodej umí držet ceníky celý rok.

To teď nemohu prozradit, nové ceníky zveřejníme ve čtvrtek. Máme ceníky, které by vycházely ze současných velkoobchodních cen bez zastropování, ale v cenách pro zákazníky bude samozřejmě vládní zastropování cen zohledněno.

Dělali jsme vše pro to, aby zdražení bylo co nejmenší. Na druhou stranu to má omezení, kdy se musíme chovat s péčí řádného hospodáře. Ale zdražili jsme o minimum, co situace umožňovala. Větší zdražení by mohlo vést k odpojování zákazníků, kteří by hledali lokální řešení, což by nám nevyhovovalo dlouhodobě.

Deseti až patnácti procentům zákazníků, tedy stovkám tisíc, skončí fixace do konce letošního roku.

Že bychom měli větší signály toho, že by lidé situaci nezvládali, to zatím nemáme. Věřím, že celá řada programů, které stát nastavil, povede k tomu, že to až tak masivní nebude. Byť si dovedu představit, že existuje celá řada lidí, kteří se s tím budou velmi těžce vypořádávat. Situace je vážná a uvědomují si to všichni.

Snažíme se dívat na to, jak zákazníci nynější velmi nepříznivou situaci snáší. Vidíme, že je z jejich strany velký zájem o zjišťování informací, dívají se na naše webové stránky, ať už na Mujcez.cz, kde si mohou zkontrolovat, jestli se neřítí do nedoplatku, zda mají správně nastavené zálohy nebo jestli je pro ně nějaká informace podstatná třeba z hlediska zastropování ceny. O tyto informace je enormní zájem. Zároveň máme webové stránky Setrim.cz, které lidem radí, jak na úspory energií. Tam se nám přihlásilo 800 tisíc lidí.

Strop platí od prvního ledna, ale zákazníkům s vyššími cenami už ho promítáme do záloh. Jde teď o přibližně 300 000 našich zákazníků. V příštím roce to bude samozřejmě výrazně víc.

Burza má výhodu, že se na ní ve velkém množství potkávají prodávající z celé Evropy s kupujícími, kteří přicházejí kupovat elektřinu s okamžitou dodávkou nebo dodávkou za rok, dva nebo tři. To je dobrý indikátor toho, co evropský trh očekává.

Z nákupů dopředu je zřejmé, že se dá očekávat pokles cen jak příští rok, tak i v dalších letech. Jestliže se teď elektřina obchoduje na úrovni, řekněme, 400 eur za MWh, příští rok by to mělo být kolem 240 eur a za dva roky asi 180 eur.

Pořád je to očekávání trhu, nicméně klesající trend může zrychlit nebo zpomalit. Nejzásadnějším faktorem je situace na Ukrajině s dodávkami ruského plynu a také rychlost kroků, které Evropa dělá k tomu, aby byla na ruském plynu nezávislá.

Může se to stát. Když jsem o tom několikrát vedl debatu s českými politiky, měl jsem z toho pocit, že chápou, že si­tuace je natolik nestabilní, že na ni budou muset pružně reagovat. Dovedu si představit, že ta pružná reakce může v budoucnu znamenat, že zastropování bude trvat o něco delší dobu. Ještě dva až tři roky bude situace tak nestabilní, že bude vyžadovat pozornost jak evropských, tak českých politiků.

Tak jak je tato daň nyní ve stadiu legislativního procesu, můžeme o ní diskutovat ve smyslu, jestli je ospravedlnitelná, nebo ne. Je ale jasné, že to bude mít formu zákona. V právním státě mi nezbývá nic jiného než zákon respektovat.

Rozumím důvodům, proč chce vláda daň zavést. Nejsem úplně ztotožněný s formou a provedením, ale to je dáno spíše tím, co se vymyslelo v Bruselu.

Byli bychom špatnými hospodáři, kdybychom si dopady daně rychle nespočítali. Pro nás ta čísla nejsou malá, ale v tuto chvíli je nemohu zveřejnit.

Jak už jsem dříve říkal, do cen se to nepromítne.

Jsem přesvědčen, že parametry daně se mohou v čase měnit. Nemyslím si, že by zrovna tato vláda chtěla mít daň déle, než bude potřeba.

Vidíme pokles. U plynu se ještě před několika měsíci dalo odhadovat, že jeho spotřeba bude letos těsně pod devět miliard kubíků, teď si myslím, že to skončí na úrovni spotřeby ve výši 7,5 miliardy kubíků. V nejbližších letech klesne spotřeba pod šest miliard kubíků.

Letos je důvodem doposud teplé počasí a také to, že řadě podniků se při současných vysokých cenách už nevyplatí jet v provozech naplno. Sníženou spotřebu vidíme ve všech segmentech.

Určitě. Ze střednědobého pohledu jich bude řada odcházet od plynu a elektrifikovat svoje hospodářství. Někdy kolem let 2028 až 2030 spotřeba lehce stoupne, ale k devíti miliardám kubíků, které jsme spotřebovali ještě loni, se podle mého názoru už nikdy nevrátíme.

Je to podobné jako u elektřiny. Odhadujeme, že během tří let klesnou ceny asi k 60 eurům za MWh. Vysoké ceny plynu jsou způsobené tím, že Rusko utáhlo v posledním roce a půl kohouty do Evropy, a na to se nabalila panika. Když je něčeho málo, tak všichni kupují, ať to stojí, co to stojí. To ceny vyhnalo ještě výš.

V momentě, kdy Evropa nabírá klid, protože je teplo, zásobníky jsou plné, tak cena klesá. Do toho Evropa říká, jaká udělá opatření, aby nebyla závislá na ruském plynu, ať už to jsou dodávky plynu potrubím z jiných zdrojů, nebo dodávky ve zkapalněném stavu po moři. Intenzivně se k tomu buduje infrastruktura, aby se tento plyn následně dostal do trubek.

Řada zemí v Evropě staví terminály na zkapalněný plyn LNG, které jej zase převedou do plynného skupenství a v přístavech jej dostanou do trubek. Německo buduje čtyři takové terminály s kapacitou kolem 40 miliard kubíků ročně. Polsko zvyšuje kapacitu svého LNG terminálu na 12 miliard kubíků a do toho ještě postavilo nový plynovod z Norska Baltic Pipe. Itálie chce vybudovat až 20 miliard kubíků nových kapacit. To povede díky konkurenci k nižším cenám.

Máme pětiletý kontrakt na zplyňovací kapacitu ve výši tří miliard kubíků ročně, což je při současné spotřebě asi 40 procent plynu, který Česko potřebuje.

Vláda se intenzivně zabývá strategií nákupu a zajištěním plynu, máme o tom s ní celou řadu konzultací. Vede to k tomu, že Česko chce diverzifikovat mezi plynem z potrubí a LNG, mezi jednotlivými lokalitami. Navíc ještě uvažuje nad tím, kolik plynu by mělo být zajištěno dlouhodobými a kolik krátkodobými kontrakty, protože ne vždy je dlouhodobý kontrakt výhoda.

Budeme debatovat o tom, zda by pro nás nebyla výhodná kapacita v německých terminálech, navíc provozovatel jednoho z německých terminálů bude shodou okolností nizozemská státní Gasunie, od níž máme kapacitu v Eemshavenu.

Při přepravě z Německa bychom překlenovali jen jednu státní hranici, tedy o hranici méně.

S Equinorem jednáme shodou okolností taky. Ale není to tak, že bychom byli společná delegace se státem.

Řešením je plyn odjinud a mít infrastrukturu, která sem plyn dostane. Nemyslím si, že by se to nedalo zvládnout, zrovna v této věci jsem přesvědčen o celoevropském odhodlání udělat vše pro to, aby se to zvládlo.

Podobně jsme všude slyšeli, že pro letošní zimu nebude plyn, a teď už se ví, že zimu zvládneme. Teď zase všichni říkají, že to nezvládneme příští zimu. Vůbec nepřipouštím, že bychom to nezvládli. Jak říkají v americké NASA: neúspěch není možnost.

Vedou se o tom debaty. Počkáme si, jak to Evropa vyřeší.

Celá česká dezinformační scéna žije burzou v Lipsku! Obecně je to ale tak, že na burzách obchodujeme asi 10 procent naší produkce a 90 procent prodáváme přímými dvoustrannými kontrakty.

Burza ovšem není místo, kde by se někdo rozhodl, že stanoví cenu, nýbrž místo, kde se jako na velkém tržišti setkají všichni nakupující s prodávajícími. A tím, že někdo chce koupit a někdo prodat, se cena potká tam, kde jsou protistrany schopny se dohodnout. Je úplně jedno, zda je ta burza v Londýně, Lipsku, nebo Praze, kde jsou mimochodem ceny velmi podobné. Úvahy o tom, že to někdo z Česka prodá do Lipska za málo a pak to draze prodá zákazníkům v Česku, jsou buď fantasmagorie, nebo lži.

Když se podíváte na podíl ČEZ na energetickém trhu, tak je náš podíl třeba dvě procenta. Neexistuje jeden hráč, který by dokázal výrazně zahýbat cenou. Jestli ale něco umí hnout cenou, je to hysterie.

Samozřejmě s nimi komunikujeme. Poslali jsme jim poptávky, začali pracovat na nabídkách, poslali nám stovky dotazů, viděli místo plánované stavby. Víme, že všichni tři (americký Westinghouse, francouzská EdF a jihokorejská KHNP – pozn. red.) chtějí dát nabídku, a my teď čekáme, jaká bude. Tým, který má na starosti vyhodnocení prvních nabídek, to bude velmi intenzivně číst. Budeme to na základě smlouvy se státem také konzultovat se státem. Pak budeme vyjasňovat nabídky a následně nastane moment druhých, zpřesněných, a věřím, že zlepšených, nabídek.

Některé věci se natáhly v řádu měsíců, ale v podstatných věcech jsme pořád podle harmonogramu.

Poptali jsme pátý blok Dukovan a opce je na šestý blok Dukovan a také na třetí a čtvrtý blok v Temelíně. Věříme, že všichni tři zájemci nabídku na tyto bloky napíšou.

V Polsku šli jinou cestou. Bez soutěže to udělali rozhodnutím na úrovni přímého oslovení mezi státy a potom na úrovni státní firma a dodavatel. Chtějí postavit šest bloků, nejdříve oznámili, že to budou tři bloky s Westinghousem a další s KHNP.

V Česku běží tendr, abychom se dostali k co nejlepší ceně, aby tři uchazeči byli pod konkurenčním tlakem. Pokud jako v Polsku ukážete prstem na jednoho, tak to má výhodu zrychlení procesu, na druhou stranu Westinghouse nebude pod žádným tlakem dát nízkou cenu. Může se ale stát, že u nás po prvních nabídkách konzultace státu budou také intenzivnější.

Myslím, že první instalace budou před rokem 2030, dvě ze sedmi firem, které se tomu na světě věnují, už mají v USA dotažen licenční proces. Se všemi máme memorandum o spolupráci, během roku bychom to rádi zúžili na dvě firmy, s nimiž bychom se chtěli rozvoji v Česku intenzivně věnovat.

První pilotní modulární reaktor by měl být v Temelíně vedle chladicích věží současných dvou bloků. Pak bude dávat smysl zabývat se řadou jiných lokalit, v příštím roce chceme udělat studie proveditelnosti, kde všude by tyto malé reaktory mohly stát.